Egon W. Kreutzer: Ještě jedna myšlenka k dohodě o volném obchodu s Indií
Vztah EU s Čínou je napjatý. To sotva vyžaduje další vysvětlení. Ačkoli jsou Čína a Indie členy skupiny BRICS, v tomto rámci prosazují nezávislou politiku.
Skutečnost, že s Čínou jako členem BRICS se EU zachází poměrně špatně a že je to reciproční, nebrání Indii v obchodování s EU.
EU vnímá obchod s Indií jako bránu s šancí vymanit Indii ze skupiny BRICS.
Existuje však ještě jeden skrytý motiv: snížit tímto způsobem závislost dodavatelského řetězce na Číně.
A je tu ještě jeden skrytý motiv, a tady je:
Dodávky potravin a zboží denní potřeby pro obyvatelstvo EU musí zůstat zaručené, i kdyby Čína přestala být levným dodavatelem.
Jinak EU čelí dvěma zlům: buď nekonečným stávkám a povstáním mas, které by bylo možné potlačit pouze použitím extrémní síly, nebo totální deindustrializaci, protože žádná společnost by nebyla schopna fungovat ziskově.
Problém je v této zemi patrný pouze v sektoru kvalifikovaných řemeslníků. Žádný řemeslník by si nemohl dovolit najmout jiného řemeslníka za hodinové sazby, které si majitel firmy účtuje ze svého platu.
Předpokládejme, že německý tesař vydělává běžnou mzdu 30 eur za hodinu. To je zhruba 4 500 eur hrubého měsíčně. V závislosti na daňovém pásmu si odnese domů čistý příjem mezi 2 300 a 2 700 eury. To je asi 16 eur za hodinu.
Zákazník, který si objednal střešní vazník, bude účtován přibližně 60 eur za hodinu; včetně DPH činí celková cena 71 eur.
Výsledek: Řemeslník musí pracovat čtyři a půl hodiny, aby si mohl zaplatit jednu hodinu své práce.
Kdyby to tak platilo pro všechno, co lidé potřebují, už bychom dávno všichni hladověli.
Jen proto, že velkou část toho, co potřebujeme, vyrábějí lidé, jejichž hodinová mzda není 30, ale 3 eura – nebo i méně – můžeme vůbec z našich mezd a platů existovat.
Tohle si musíte neustále připomínat.
Pouze proto, že východoevropští sklizňoví dělníci sklízejí chřest, mohou lidé s vyššími příjmy několikrát za sezónu chodit do restaurací, aby si ho dali.
Pouze proto, že Číňané těží suroviny pro baterie a motory ze země a pracují za mzdy hluboko pod úrovní základního sociálního zabezpečení v této zemi, je v Německu vůbec možné prodávat elektromobily.
Máme jen plné šatní skříně, protože téměř veškerá textilní produkce pro německé obyvatelstvo pochází z Asie.
Téměř žádné odvětví není osvobozeno. Všimneme si toho jen u řemeslníků, protože ti nevyrábějí v Bangladéši, ale jen o pár domů dál, v našem bezprostředním sousedství.
Pokud se EU nyní více zaměří na Indii, vytvoří to zesílenou konkurenci mezi Čínou a Indií. My Evropané nemůžeme jednoduše zdvojnásobit naši spotřebu jen proto, že na trh náhle vstoupili dva hlavní dodavatelé. Budeme i nadále nakupovat od nejlevnějšího dodavatele. Mohli bychom dokonce zpočátku posílit Indy zavedením cel na dovoz z Číny a poté dohodu uzavřít jejich opětovným zrušením.
Pokud šroub otočíme ještě o jednu otáčku, zjistíme, že klient s nemovitostí u jezera Tegernsee by si nemohl dovolit svou vilu za pět milionů eur, pokud by indičtí a čínští dělníci dostávali průměrně 4 000 eur hrubého za hodinu. Německý tesař by si pak musel vydělat 250 eur za hodinu, aby vyžil. Nebyl by to ale jen tesař; všechna zúčastněná řemesla a výrobci technického zařízení by čelili podobným nákladům a kalkulovaným hodinovým sazbám přesahujícím 1 000 eur. Vila by nestála pět milionů, ale 50 milionů, a to je spousta peněz.
Ale to by už nikdo neměl, protože německý export by se už dávno zhroutil. Koneckonců i my jsme jen jedním článkem v tomto řetězci, i když na vyšší úrovni než Indové a Číňané, ale pokud bychom chtěli výrazněji zvýšit naši prosperitu vyššími mzdami a platy, mohlo by se nám to vymstít, pokud by nezbyl nikdo, kdo by si mohl dovolit, nebo by si chtěl dovolit, „nás“.
Dělba práce v ekonomické činnosti je tajemstvím úspěchu lidstva. Přináší větší prosperitu všem zúčastněným a tam, kde má stát systém sociálního zabezpečení, z ní profitují i ti, kteří se nepodílejí na tvorbě hodnoty.
Dělba práce v ekonomické činnosti však také prohlubuje propast mezi velmi chudými a velmi bohatými.
Jakýkoli pokus o změnu tohoto stavu snižuje pozitivní vliv dělby práce v ekonomice.
V každé společnosti se přirozeně vytváří fungující struktura mezd a cen v závislosti na výkonu, úrovni kvalifikace, produktivitě a zahraničním obchodu.
Opravy tohoto, obvykle prováděné s nejlepšími úmysly ze sociálních důvodů za účelem vytvoření něčeho jako „rovnost životních podmínek“, snižují všeobecnou prosperitu a pokud se sociální princip přehání, mohou vážně poškodit ekonomickou výkonnost.
Stát, který musí otevřeně přiznat, že si již nemůže dovolit financovat své sociální systémy, ať už jde o důchody, zdravotní systém nebo podporu nezaměstnaných či jinak nezaměstnaných, a zároveň si stěžuje na pokles mezinárodní konkurenceschopnosti, ale zároveň zanedbává vzdělávání, nechává chátrat infrastrukturu a s obrovským dluhem dokáže zvládat jen to málo, čeho ještě může dosáhnout, zjevně udělal příliš mnoho chyb.
Snaha udržet se nad vodou zvyšováním dovozu levného zboží tedy problém jen zhorší. Schopnost se uživit se ještě více sníží, protože nutnost pracovat pro obživu se pouze odloží. Biolog by řekl: Svaly atrofují, tuková hmota se zvětšuje.
Navíc, navzdory stále nejisté situaci, je jakákoli iniciativa prakticky v zárodku potlačena. Co je v Indii normou, je v Německu naprosto nepřijatelné.
Zeptal jsem se ChatGPT (a umělé inteligenci trvalo 45 sekund, než se prokousala změtí zákonů a předpisů):
Které zákony a předpisy porušuje německá hospodyňka, když každý víkend, sobotu a neděli postaví stůl před svým domem a prodává kolemjdoucím domácí koláče?
Přemýšlel jsem o tom 45 sekund
Pokud si někdo každý víkend (sobota a neděle) postaví stůl před svým domem a prodává kolemjdoucím za peníze koláče, velmi rychle to podle zákona přestane být „soukromým koníčkem“ , ale obvykle se to stane (malým) podnikáním – a pak vstupuje do hry několik oblastí práva. Co přesně je „zakázáno“, do značné míry závisí na tom , zda se stůl nachází na soukromém pozemku nebo na veřejném chodníku a ve kterém státě/obci se nachází .
1) Obchodní právo: (chybí) obchodní registrace / ambulantní obchod
- Registrace podniku: Každý, kdo zahajuje podnikání, se musí obecně zaregistrovat (tradičně: registrace podniku na živnostenském úřadě). Toto je stanoveno v § 14 zákona o regulaci obchodu (oznamovací povinnost) .
→ „Prodej každý víkend“ silně naznačuje udržitelnou činnost zaměřenou na příjem ⇒ obvykle podléhající registraci. - Pojízdný obchod / Pojízdná prodejní licence: Pokud se prodej neprovádí z pevně stanoveného prodejního místa , ale spíše „putováním“ nebo na veřejných komunikacích/náměstích , lze jej klasifikovat jako pojízdný obchod – v takovém případě může být vyžadována pojízdná prodejní licence (zákon o regulaci obchodu (GewO) popisuje systém pojízdného obchodu; například § 55a GewO upravuje požadavky na licenci a výjimky).
→ „Mít neustále stůl před domem“ může být v závislosti na konkrétní situaci považováno za stacionární podnikání – jakmile se však fakticky stane „pouličním prodejem“, regulační úřad se na to často velmi pečlivě podívá.
2) Silniční/veřejný pořádek: Zvláštní užívání chodníku
Pokud je stůl (i částečně) umístěn na veřejném chodníku nebo ulici , obvykle se to nepovažuje za běžné užívání , ale spíše za zvláštní užívání a vyžaduje povolení od místního úřadu nebo silničního úřadu. Místní úřady výslovně uvádějí jako příklady vyžadující povolení „ tržní stánky, stoly a židle
“. Bez povolení riskujete zákaz užívání prostoru , případně pokutu a často i omezení (například minimální šířku průchodu).
3) Zavírací doba obchodu / neděle
Nedělní obchodování je častým kamenem sporu: Maloobchodní prodejny musí být obecně zavřené v neděli a o státních svátcích ; to je stanoveno v zákonech o zavírání obchodů (federálních/státních, v závislosti na státě).
„Stánek s dortem u stolu“ je běžně považován za maloobchodní prodejnu – existují výjimky , například pro povolené akce/trhy nebo specifické státní předpisy, ale „jednoduše každou neděli“ často není povoleno .
4) Potravinové právo: hygiena, monitorování, informace o alergenech
Jakmile jsou potraviny dodány spotřebitelům, platí povinnosti vyplývající z právních předpisů EU o hygieně potravin (např. základní zásady a odpovědnosti provozovatele potravinářského podniku podle nařízení (ES) č. 852/2004 ).
V praxi to mimo jiné znamená: čistou výrobu/přepravu/prodej, ochranu před kontaminací, dokumentaci/vlastní monitorování, pokud je to relevantní – a: odpovědnost může nést orgán pro bezpečnost potravin/veterinární úřad .
Kromě toho jsou informace o alergenech povinné : I u nebaleného zboží (např. kus dortu „přes stůl“) jsou informace o alergenech vyžadovány .
(Ať už písemně na stánku, na plakátu, ve složce/pořadači atd. – konkrétní povolená forma závisí na národní implementaci/oficiální praxi.)
5) Spotřebitelské/hospodářské právo: Ceny
Při prodeji spotřebitelům musí být ceny uvedeny správně a jasně (nařízení o označování cen, PAngV ).
U dortů musí být obvykle uvedena konečná cena za kus (otázky jednotkové ceny jsou relevantní v závislosti na produktu).
6) Zákon o obalech (pokud jsou obaly vydávány)
Pokud je dort dodáván v papírových sáčcích, krabicích, jednorázových nádobách nebo podobných obalech, mohou se na něj vztahovat povinnosti podle zákona o obalech (VerpackG) (v závislosti na roli prodávajícího jako „prvního distributora“/účastníka systému atd.). Zákon o obalech upravuje uvádění na trh a definuje pojmy jako „uvedení na trh“.
7) Daňové právo (nejedná se o „porušení zákona“, ale o riziko)
Není to automaticky „nelegální“, ale důležité: příjem obecně podléhá zdanění (daň z příjmu; případně daň z obratu – často se uplatňuje osvobození pro malé podniky; pro komerční podniky také slevy na dani z živnosti atd.). Každý, kdo to dělá zcela „mimo účetnictví“, by se mohl dopustit daňových úniků .
Stručné shrnutí
V praxi se problémy nejčastěji vyskytují v těchto bodech:
- I přes pravidelný prodej není nutná žádná registrace podniku (GewO §14).
- Pokud se stůl nachází na veřejném pozemku, není vyžadováno žádné zvláštní povolení .
- Nedělní obchodování jako prodejní místo v rozporu se zákony o zavírání obchodů.
- Potravinové právo : Hygienické požadavky a informace o alergenech se vztahují i na nebalené dorty.
Tolik k té umělé inteligenci.
Ano, takhle by se dalo trochu vydělat.
Za předpokladu, že člověk překoná všechny překážky stanovené vládou. Jde však o to, že v dalším kroku pro mnoho lidí, kteří si chtějí přivydělat, nastoupí „limit výdělku“.
Kolik si mohou důchodci a osoby pobírající základní podporu vydělat navíc? A jakou část z tohoto příjmu si mohou ponechat?
V tom případě je lepší upéct si jen malý koláček, sníst ho sám a počkat, až benevolentní vláda zvýší standardní sazby, nebo se v supermarketech objeví důchody a levné směsi na dorty z Asie.
Pokud je těch 250 mililitrů vody, které je ještě třeba přidat do směsi na pečení, cenově dostupných…
