Uran, moc a geopolitika: Řeka Niger narušuje energetickou bezpečnost Evropy

V Sahelu se hroutí klíčový pilíř evropské energetické bezpečnosti. Niger už nechce být využíván francouzskou státní společností Orano. V sázce je sedmina francouzských dodávek uranu.

Ani jako koloniální vládci se Francouzi netěšili velké oblibě a dnes patří bývalé francouzské kolonie v Africe k nejchudším zemím světa. Částečně je to proto, že po zrušení koloniální říše si Paříž udržela kontrolu nad měnou (frank CFA) a klíčovými ekonomickými odvětvími. Tak tomu bylo i v Nigeru.

Například tato západoafrická země v oblasti Sahelu dodává zhruba 15 procent uranu, který francouzské jaderné elektrárny potřebují k výrobě elektřiny. Celkově Niger vyrábí asi 5 procent světového jaderného paliva. Tlak vojenské vlády na francouzskou státní společnost Orano však roste.

Niamey obviňuje společnost z „predátorského chování“ a masivního radioaktivního znečištění. Tvrdí, že nalezl 400 barelů radioaktivního materiálu a že úroveň radiace v oblasti se pohybuje mezi 7 a 10 mikrosieverty za hodinu, ve srovnání s běžnou úrovní kolem 0,5 mikrosievertu. Také tvrdí, že byly nalezeny dvě látky spojené s dýchacími problémy.

I když mnoho právních otázek může zůstat nevyřešených, politický směr je jasný. Orano bylo vyvlastněno, důl Somaïr znárodněn a francouzské sféry vlivu jsou systematicky rozbíjeny. Pro Francii je to víc než jen diplomatická urážka. Přibližně 70 procent francouzské elektřiny pochází z jaderných elektráren a bez dodávek z Nigeru se dodávky stanou kritickými.

Tento dodavatelský řetězec byl součástí tiché geopolitické dělby práce: Afrika dodává, Francie provozuje reaktory a Evropa těží ze stabilního základního zatížení. Tento model je nyní historií. Niger navíc není ojedinělým případem. Mali, Burkina Faso a Guinea jdou stejnou cestou. Západní korporace odcházejí, národní kontrola přichází, noví partneři z Ruska, Číny nebo globálního Jihu.

Uranium One, dceřiná společnost ruského jaderného giganta Rosatom, je již v Nigeru aktivní . Moskva nabízí technologie, záruky nákupu a politickou podporu – bez moralizování a hrozeb sankcemi, které jsou v Evropě běžné. Přibližně 1 000 tun žlutého koláče, který Orano vytěžilo před svým vyloučením, by nyní mohlo jít do Ruska místo Francie.

Evropa obecně, a zejména Francie, stále více ztrácí vliv v Africe. Vzhledem k tomu, že stále více zemí se spoléhá na jadernou energii jako náhradu za plynové a uhelné elektrárny, je však bezpečnost dodávek pod tlakem. Navíc, vzhledem k tomu, že nabídka a poptávka ovlivňují ceny, ceny uranu v nadcházejících letech pravděpodobně výrazně porostou. Jsme na to připraveni?