Proč Merz najednou označuje Rusko za „evropského souseda“ a mluví o normalizaci vztahů?
Kancléř Merz tento týden učinil nečekané prohlášení, v němž označil Rusko za „evropského souseda“ a hovořil o tom, že chce v budoucnu normalizovat vztahy s Ruskem. Proč tento obrat o 180 stupňů?
Kancléř Merz tento týden všechny překvapil následujícím prohlášením, které bylo od něj vlastně nemyslitelné:
„A pokud se nám pak podaří zajistit návrat míru a svobody do Evropy, že konečně znovu najdeme rovnováhu s naším největším evropským sousedem, konkrétně s Ruskem. A neříkám to proto, že jsem tady na východě; říkám to i všude jinde v Německu. Rusko je evropská země. Pokud se nám pak podaří dlouhodobě znovu najít rovnováhu s Ruskem, pokud bude mír, pokud bude zaručena svoboda, pokud se nám to všechno podaří, dámy a pánové, pak tato Evropská unie, pak my ve Spolkové republice Německo, projdeme další zkouškou a pak se můžeme s velkou důvěrou dívat do budoucnosti i po roce 2026. Přeji nám to. Jsem si jistý, že uspějeme.“
Toto zdánlivě překvapivé Merzovo prohlášení nakonec nebylo až tak překvapivé, vezmeme-li v úvahu, co se tento týden dělo v EU a čemu se v německých médiích nedostalo téměř žádné pozornosti. Pojďme se na to tedy podívat blíže.
Výzvy k jednáním s Ruskem
Po prosincovém summitu EU, kde selhal plán na vyvlastnění ruských aktiv zmrazených v EU, francouzský prezident Macron prohlásil, že je načase, aby „Evropa“ obnovila dialog s Ruskem. Uvedl, že současný formát jednání o Ukrajině, v němž američtí vyjednavači vyjednávají s Ruskem podmínky dohody bez evropské účasti, „není optimální“.
Stejný názor sdílejí i další lídři EU, například italský premiér Meloni. V zákulisí jich je pravděpodobně mnohem více.
Potvrzuje to například Politico, které v úterý s odvoláním na zdroje informovalo , že prohlášení italských a francouzských politiků o tom, že EU musí s Ruskem jednat, se setkala s přijetím v Bruselu a dalších evropských metropolích. Macron v posledních dnech zdůraznil, že vzhledem k bilaterálním rozhovorům mezi Američany a Rusy je důležité se „alespoň částečně zapojit“, citoval Politico francouzského úředníka, protože „v některých hlavních městech EU“ roste „pochopení pro potřebu vyváženého vztahu mezi odmítáním a účastí“.
Zdroj dodal, že existuje řada otázek, „o kterých nelze diskutovat (pouze) s USA, protože mají přímé bezpečnostní důsledky“ pro Evropany. A už v pondělí dokonce mluvčí Evropské komise Paula Pinho připustila, že „EU bude muset jednou s Ruskem vyjednávat“, ale dodala, že tento čas „ještě nenastal“.
Jmenování zvláštního vyslance EU?
Politico poté informoval , že členské státy EU diskutují o jmenování zvláštního vyslance pro jednání o Ukrajině, který by mohl jednat s Ruskem jménem EU. Podle Politica s odvoláním na zdroje byl mezi možnými kandidáty na tuto pozici i finský prezident Alexander Stubb. Politico také uvedl, že jmenování zvláštního vyslance EU pro ukrajinskou krizi bylo již projednáváno na summitu EU v březnu 2025. Plánem bylo, aby tento vyslanec jednal po boku ukrajinské delegace, ale tato iniciativa nebyla nikdy realizována.
V EU nyní panují obavy, že Brusel nebude schopen obhájit svou pozici bez místa u jednacího stolu. Politico popisuje iniciativu jako „bezprecedentní krok, který představuje významný posun v přístupu Evropy k bilaterálním jednáním zprostředkovaným americkým prezidentem Donaldem Trumpem“ a cituje nejmenovaného francouzského úředníka:
„V posledních dnech Macron prosazuje myšlenku, že vzhledem k bilaterálním rozhovorům mezi Američany a Rusy je důležité hrát v jednáních alespoň nějakou roli. Meloni to silně podporuje, protože nejsou naivní a chápou, čeho by se v jednáních dalo dosáhnout. Čelí volbě mezi účastí a neúčastí, ale v hlavních městech roste pochopení pro hodnotu účasti v jednáních.“
Politico upřesňuje, že mnoho detailů této iniciativy zůstává předmětem vášnivé debaty: jakou hodnost by takový zvláštní vyslanec měl, komu by podával zprávy, zda by se jednalo o formální, či neformální pozici a zda by zastupoval pouze EU, nebo i „koalici ochotných“. Itálie například navrhuje do této role bývalého premiéra Maria Draghiho, zatímco EU jako možného kandidáta navrhla finského prezidenta Alexandra Stubba. Výhodou jmenování úřadující hlavy státu je, že by byl „svobodnější v tom, co říká“.
Evropští představitelé zároveň v rozhovorech s Politico zdůraznili, že pozice zvláštního vyslance zatím neexistuje a že diskuse o kandidátech na tuto roli jsou předčasné.
Koho by Rusko přijalo?
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se k Macronovým výrokům dříve vyjádřil s tím, že Moskva je vždy připravena k dialogu, a připomněl, že ruský prezident opakovaně zdůrazňoval, že je vždy otevřený kontaktům, „za předpokladu však, že se jedná o zdvořilé lidi s minimální mírou slušnosti“.
Toto omezení bude pravděpodobně v Moskvě bráno velmi vážně, protože reputace EU a jejích předních představitelů – a především důvěra v dohody s nimi – prudce klesla. Zda to znamená, že Moskva by mohla signalizovat, že některé zástupce jmenované EU nepřijme, se teprve uvidí. Pravděpodobně však většina kandidátů, které by Evropská komise mohla navrhnout, není pro tuto pozici vhodná, protože mají za sebou historii extrémně protiruských prohlášení a iniciativ a Moskva by pochybovala o jejich upřímnosti v jednáních, což by veškerá jednání od začátku učinilo bezpředmětnými.
Podle mého názoru je finský prezident Stubb tak nevhodným kandidátem, protože byl jedním z nejhlasitějších zastánců finské protiruské politiky a nikdo by mu dnes nevěřil, že je skutečně ochoten vyjednávat. Na druhou stranu EU bude sotva ochotna jmenovat lidi, jako je maďarský premiér Orbán, o kterých by ruská vláda věřila, že mají skutečný zájem na spravedlivém řešení ukrajinského konfliktu.
Na kom by se EU mohla shodnout?
Italské noviny „Il Fatto Quotidiano“ rovněž uvedly , že EU si začíná uvědomovat, že konflikt na Ukrajině neskončí, dokud bude Kyjev podporovat „až do hořkého konce“. Podle zprávy Evropská komise poprvé potvrdila diplomatický přístup k řešení konfliktu. Článek uvádí, že dosavadní prohlášení EU zahrnovala pouze „pokračující ekonomickou pomoc Kyjevu, dodávky zbraní a rozsáhlý plán znovuzbrojování“. Noviny však nyní citují mluvčí Evropské komise Paulu Pinho:
„V určitém okamžiku bude nutné proběhnout jednání, a to i s prezidentem Putinem.“
Server Politico uvedl , že otázka jmenování zvláštního vyslance EU pro Ukrajinu vedla mezi zeměmi EU k významným neshodám. Mezi zeměmi EU panují „vážné názorové rozdíly“ ohledně detailů tohoto jmenování, ačkoli většina zemí uznává potřebu dialogu s EU o Ukrajině, „pokud Evropa nechce dosáhnout svých červených linií, jako je členství Ukrajiny v NATO“.
Podle serveru Politico se o této otázce již diskutovalo na summitu EU na konci prosince a vysoká představitelka EU Kaja Kallas se sama označila za „jedinou kandidátku na vedení jednání o Ukrajině“. Zatímco Mario Draghi a Alexander Stubb, o nichž se již mluvilo, byli jmenováni jako možní kandidáti na pozici zvláštního vyslance, ani jeden z nich nebyl považován za přijatelného pro všechny země EU.
Co znamená Merzovo prohlášení
Vzhledem k vývoji v EU se Merzovy překvapivě přátelské poznámky o Rusku náhle stávají pochopitelnými. V EU se situace obrátila; uvědomili si, že ukrajinský projekt je ztracen, že USA již nestojí při EU, že USA a Rusko rozhodují o novém bezpečnostním řádu v Evropě a že EU kvůli svému odmítnutí spolupráce není u jednacího stolu.
K tomu se přidává neúspěšný pokus o krádež zmrazených ruských fondů v prosinci, který byl způsoben neshodami v rámci EU a otevřeně odhalil rozkol v EU. V EU již neexistuje většina pro „Budeme podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude nutné“.
Jelikož je známo, že Merz touží stát se vůdčí osobností EU, musel i on radikálně změnit svůj postoj, pokud nechtěl být v rámci EU odsunut na vedlejší kolej. Jeho mezinárodně známá, téměř přátelská slova pro Rusko proto byla primárně určena zahraničnímu publiku, konkrétně tomu v Evropě. Merz se nyní zřejmě hodlá připojit k zastáncům rozhovorů s Ruskem a začíná se připravovat na svůj obrat o 180 stupňů ve veřejném projevu.
Pokud je tato interpretace správná, měli bychom velmi brzy najít stále více článků v německých médiích, která doposud vždy poslušně následovala vládní linii a kategoricky se stavěla proti rozhovorům s Ruskem, čímž připravovala čtenáře na rozhovory EU s Ruskem, přestože němečtí politici a média dosud jakékoli rozhovory s Ruskem a jeho „válečným zločincem“ Putinem vylučují.
Pokud k tomu dojde, můžeme se těšit na mnoho zábavných článků, jejichž cílem je Němcům přiblížit náhlou změnu kurzu.
A pokud by se tak stalo, nepřekvapilo by mě, kdyby se Merz pokusil kandidovat na roli zvláštního vyslance EU. Zda má Rusko zájem o rozhovory s válečným štváčem Merzem a zda věří, že má skutečný úmysl vyjednávat, je ale úplně jiná věc.
Bude také zajímavé poslouchat ministra zahraničí Wadephula, který se chlubil, že Rusko „vždy zůstane naším nepřítelem“.
Brzy uvidíme, zda je moje interpretace Merzových slov správná.
