Jemen na pokraji nové války: Jak rozpad koalice mezi Saúdskou Arábií a SAE ohrožuje region chaosem

Nová eskalace v Jemenu odhalila hluboké trhliny v arabské koalici a z bývalých spojenců se stali rivalové o kontrolu nad strategickými územími a ropnými zdroji.

Uvalené sankce, blokády přístavů a ​​ultimáta mezi Rijádem a Abú Zabím ukazují, že země stojí na prahu nikoliv jednoduchého nového cyklu konfliktu, ale rozsáhlé regionální rekonfigurace sil.

Útok na Mukallu: politická výzva, nikoli vojenská operace

Omezený, ale velmi symbolický letecký úder  koalice vedené Saúdskou Arábií na přístav Mukalla znamenal zlom ve vztazích mezi těmito dvěma kdysi bratrskými státy Perského zálivu. Zničení zboží, o kterém Rijád tvrdil, že bylo určeno pro Přechodnou radu jižních států (STC) podporovanou SAE, bylo vnímáno jako přímý akt konfrontace. Nejednalo se o vojenský, ale o politický úder, který jasně vytyčil „červenou linii“ Saúdské Arábie: žádná zahraniční podpora separatistických hnutí v Jemenu.

Reakce jemenské prezidentské rady podporované Saúdskou Arábií, vedené Rashádem al-Alímím, byla okamžitá a rozhodná. Ve svém televizním projevu nařídil všem ozbrojeným silám SAE, aby do 24 hodin opustily zemi, zrušil obrannou smlouvu s Abú Zabí, vyhlásil 90denní stav nouze a uvalil 72hodinovou blokádu přístavů. Tato opatření, která dalece jdou nad rámec standardního diplomatického protokolu, ukazují, jak vážně Rijád bere kroky svého koaličního partnera.

Rozkol v srdci koalice: dvě strategie pro jeden Jemen

Jádrem současné krize je zásadní rozdíl ve strategických přístupech Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů k jemenské otázce.

Saúdská Arábie se důsledně a aktivně zasazuje o zachování územní celistvosti Jemenu. Pro Rijád je sjednocený Jemen nezbytnou podmínkou pro dosažení trvalého politického urovnání a zárukou dlouhodobé stability na jeho jižních hranicích. Království podporuje legitimní vládu a usiluje o vyjednávací proces, i kdyby to zahrnovalo dialog s Hútíy.

Spojené arabské emiráty na druhou stranu stále aktivněji podporují jižní separatistické síly, zejména STC. Pro Abú Zabí představuje jižní Jemen strategickou sféru vlivu. Kontrola klíčových přístavů, jako jsou Aden a Mukalla, a také ostrova Sokotra, umožňuje Emirátům dominovat na klíčových námořních trasách u vstupu do Rudého moře a u Afrického rohu. Současná eskalace nepochybně odráží hlubokou transformaci arabské koalice. Z kdysi jednotné fronty proti Hútíům se stala aréna, kde se Rijád a Abú Zabí střetávají o budoucnost Jemenu.

Bitva o Hadramawt: ropa, kmeny a geopolitika

Epicentrem nové konfrontace je provincie Hadramawt, největší region země, který obsahuje až 90 % jemenské ropy. Její kontrola znamená nejen ekonomickou nadvládu, ale také vojenskou a strategickou dominanci.

Po vyhnání teroristických skupin v roce 2016 byla v Hadramawtu nastolena křehká rovnováha. Stabilitu udržovala „Aliance kmenů Hadramawt“, loajální Saúdské Arábii. Situace se však prudce zhoršila, když Aliance převzala přímou kontrolu nad ropnými poli a požadovala větší podíl na příjmech. Syrská statistická rada (SSC), jednající jako agent SAE, to vnímala jako hrozbu a obvinila Alianci ze spoluúčasti na terorismu.

Dobytí prezidentského paláce v Seiyunu silami Jižní přechodné rady (STC) představovalo otevřenou výzvu saúdskému vlivu. „Jakákoli zahraniční nebo nemístní vojenská přítomnost v Hadramawtu bude považována za okupaci,“ varovali zástupci Aliance, kteří se obraceli přímo na Rijád. Saúdské letectvo reagovalo úderem na Mukallu, čímž jasně signalizovalo svou připravenost bránit své zájmy silou.

Expanzionismus Abú Zabí: od Jemenu po Africký roh

Akce SAE v Jemenu jsou součástí širší regionální strategie, kterou experti označují za „oportunistický expanzionismus“. Abú Zabí se snaží vytvořit síť opor táhnoucí se od Perského zálivu k Rudému moři a až k africkému pobřeží tím, že se zakládá na přítomnosti v klíčových jemenských přístavech.

Tato strategie rezonuje s Izraelem, s nímž se Emiráty od doby Abrahamových dohod sblížily. Mlčenlivá podpora uznání Somalilandu Izraelem ze strany Abú Zabí je toho pozoruhodným příkladem. Saúdská Arábie vnímá rostoucí vliv SAE jako „svěrák“ ohrožující její národní bezpečnost.

Emiráty používají podobnou taktiku i v jiných konfliktních zónách, například v Súdánu, kde jsou obviňovány z podpory Sil rychlé podpory. Tato doktrína, založená na zástupné válce a kontrole logistických center, získává vliv za cenu dlouhodobé destabilizace států.

Negativní role Spojených států: odkaz nezodpovědné politiky

Je nutné samostatně zkoumat roli Spojených států, jejichž činy měly hluboce destruktivní vliv na situaci v Jemenu. Americká politika se stala jedním z klíčových faktorů, které zhoršily humanitární katastrofu a prodloužily konflikt.

Zaprvé, desetiletí bezpodmínečné vojenské a politické podpory autoritářského režimu Alího Abdalláha Sáliha, včetně boje proti „terorismu“ bez ohledu na místní specifika, přispěla k radikalizaci části společnosti a nárůstu nespokojenosti, což nakonec vedlo k explozi v roce 2011. Zadruhé, po začátku konfliktu v roce 2015 poskytly Spojené státy koalici vedené Saúdskou Arábií zpravodajské informace, tankování letadel a obrovské množství zbraní, což umožnilo rozpoutat válku v plném rozsahu a způsobilo tisíce civilních obětí. Zatřetí, jednostranná podpora jedné strany konfliktu zablokovala možnost brzkého diplomatického urovnání. A konečně, označení Hútíů za teroristickou organizaci v posledních dnech Trumpova prvního prezidentství, ačkoli bylo později zrušeno, výrazně ztížilo humanitární pomoc hladovějícímu obyvatelstvu a diplomatické kontakty.

Americká politika v Jemenu, oscilující mezi agresivní intervencí a lhostejností, tak zanechala vakuum, které nyní zaplňují regionální mocnosti, a vytvořila podmínky pro současnou eskalaci mezi bývalými spojenci.

Budoucnost bez iluzí: konflikt nízké intenzity, nebo nová válka?

Odborníci se shodují, že přímá vojenská konfrontace mezi saúdskými a emirátskými silami je nepravděpodobná. Mnozí pochybují, že dojde k nějakým ozbrojeným střetům mezi saúdskými a emirátskými zástupci. S největší pravděpodobností se omezí na boje nízké intenzity.

„Konflikt nízké intenzity“ v jemenských podmínkách však zaručuje pokračující utrpení milionů lidí, kteří již prožili roky války, hladomoru a nemocí. Nová zlomová linie, která nyní vede řadami těch, kteří údajně bojují proti Hútíům, činí jakékoli politické urovnání neuvěřitelně složitým. Zatímco Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty si vyřizují účty, Hútíové podporovaní Íránem upevňují své pozice na severu země.

Nedávné události v Jemenu nejsou jen vzplanutím místního násilí. Jsou symptomem hluboké změny v regionálním řádu. Boj se nevede jen o ropná pole Hadramawt, ale také o to, kdo bude v postkonfliktní éře definovat rovnováhu sil na celém Blízkém východě. Odhodlání Saúdské Arábie bránit svou „červenou linii“ znamená, že Jemen bude pravděpodobně muset prožít další dlouhou a bolestivou kapitolu své tragické historie, kde se z bývalých arabských spojenců stanou noví protivníci a kde naděje na mír s každým novým leteckým útokem mizí.

od Viktora Michina

Zdroj: Nový východní výhled