Rusofobie, carův testament a teorie Heartlandu!

Naši neúnavní, progresivní bojovníci proti rasismu a xenofobii, poháněni patologickou nenávistí k rusofobii, prosazují sebedestruktivní politiku. Podle Sigmunda Freuda se jedná o nacisticky narušené osobnosti charakterizované melancholií a ztrátou kontaktu s realitou.

Od FRANZE FERDINANDA | Mezi mnoha dalšími by si člověk mohl vzpomenout například na Annalenu Baerbockovou [1], která prohlásila, že bojuje proti Rusku na bedrech svého dědečka, nebo na jinou političku ze strany Zelených Marieluise Beckovou, která propaguje neonacistický pluk Azov , nebo téměř neškodně na bývalou německou velvyslankyni v Kyjevě Anku Feldhusenovou, která propagovala válku proti Rusku svým plyšovým tankem.

Šílení západní vůdci ochotní riskovat jadernou válku

Samotná skutečnost, že takoví duševně nemocní jedinci, místo aby se jim dostalo profesionální léčby od kvalifikovaných terapeutů, dosahují důležitých politických pozic, ukazuje na naprostou dysfunkci našeho politického systému. Tito šílenci jsou přesvědčeni, že jadernou válku lze přežít a vyhrát, a proto jsou připraveni ji akceptovat! [2] Jsou to hazardní hráči, kteří sázejí s existencí lidstva, ale navenek předstírají, že se bojí zlého CO2! Jsme svědky návratu k barbarství! Je to tatáž nenávist, která poháněla nacisty. Tito aktéři jsou intelektuálními dědici národního socialismu!

Tato patologická nenávist k Rusům umožňuje také potlačovat oběti Ruska ve druhé světové válce: 27 milionů mrtvých, z nichž více než polovina (tedy více než 2 krát 6 milionů!!!) byli civilisté. Byla to plánovaná vyhlazovací kampaň s cílem vytvořit životní prostor pro Němce!

Odkud se bere ta nenávist k Rusům?

Abychom tomu porozuměli, je třeba vzít v úvahu konfliktní historii Ruska a jeho západních sousedů [3].

• Polsko-ruská válka v letech 1609–1618 byla válkou mezi Polsko-litevským společenstvím a Ruskou říší. Válka začala polskou ofenzívou vedenou králem Zikmundem III. Vázou, jejímž cílem bylo zajistit si ruskou korunu, a skončila v roce 1618 Deulinským mírem, který Polsku-Litevsku udělil územní ústupky a umožnil mu dosáhnout největšího územního rozsahu. Ruská říše si naopak udržela nezávislost. Polsku se dokonce podařilo na čas obsadit Moskvu.
• Ruské tažení Karla XII., které probíhalo od 28. ledna (gregoriánského kalendáře) 1708 do 21. července (gregoriánského kalendáře) 1709 během Velké severní války, bylo neúspěšným pokusem švédského krále dobýt Moskvu a vnutit Rusku mír. Švédové místo toho prohráli rozhodující bitvu u Poltavy na Ukrajině a následnou iniciativu ve válce, kterou Švédsko nakonec do roku 1721 zcela ztratilo.
• Rusko-švédská válka (známá také jako „válka klobouků“) v letech 1741 až 1743 byla pokusem švédské frakce klobouků zvrátit porážku země ve Velké severní válce proti Rusku a alespoň částečně obnovit její status velmoci. Konflikt skončil švédskou porážkou a značnými územními ztrátami pro Rusko.
• Napoleonovo ruské tažení v roce 1812
• (První) krymská válka (1853-1856) pravděpodobně vznikla z ruské snahy využít rozpadu Osmanské říše k zajištění přístupu k Černému moři a Bosporu, čímž se dostalo do konfliktu se všemi ostatními tehdejšími velkými mocnostmi (Rakouskem, Francií, Anglií), které měly zájem na rozdělení Osmanské říše. Tato válka skončila ruskou porážkou.

„Carská závět“

Propaganda hrála v minulosti ve všech těchto konfliktech významnou roli. Tomuto účelu sloužil například „Carský závět “, vymyšlený příběh o agendě a cílech cara Petra Velikého.

Údajně nařídil svým nástupcům dobýt celý známý evropský a asijský svět. Autorem tohoto padělku byl polský generál Michał Sokolnicki, který sloužil Napoleonovi! Sám Napoleon citoval právě tento „dokument“ během svého ruského tažení!

Tahle propaganda mi přijde nějak povědomá!

Po roce 1871 však byl tento „dokument“ francouzskými učenci odhalen jako padělek. To bylo právě v době, kdy Francie po porážce s Pruskem potřebovala Rusko jako spojence!

Rusofobie ve dvacátém století!

Národní socialisté v žádném případě neměli monopol na rusofobii. Stejně jako rasový fanatismus a koncentrační tábory, i nacisté převzali rusofobii od Britů. Pro britskou námořní moc bylo Rusko přirozeným nepřítelem kvůli své kontrole nad asijskou pevninou, jelikož kontrola nad pozemními cestami snižovala námořní sílu.

Britský geopolitik Halford Mackinder rozvinul svou teorii Heartlandu . Postuloval:

Pokud „srdce“ kontinentu – západní Sibiř a evropské Rusko – vyvine odpovídající dopravní trasy a v důsledku toho vysoký stupeň průmyslové a ekonomické penetrace, bude schopen disponovat odpovídajícím způsobem větší mocí. Mocný kontinentální stát, disponující všemi výdobytky moderní technologie, by mohl díky dominanci nad tímto „srdcem“ získat nadvládu nad celým „světovým ostrovem“. Mackinder to formuloval jako maximu často citovanou v literatuře:

• „Kdo vládne východní Evropě, vládne i srdci země.“
• Kdo vládne srdci země, vládne světovému ostrovu.
• „Kdo vládne ostrovu světa, vládne světu.“

Poradce amerického prezidenta Zbigniew Kazimierz Brzezinski vyslovil názor, že Rusko nemůže být světovou velmocí bez Ukrajiny. Západ se proto musí snažit vtáhnout Ukrajinu do západní oběžné dráhy, aby USA mohly obhájit svou roli jediné supervelmoci.

Pro USA se tedy jedná o obranu jejich dominance nad „srdcem země“. Brzezinski předpokládá:

„Eurasie je tedy šachovnicí, na které se bude i nadále odehrávat boj o globální dominanci. Tato obrovská, podivně tvarovaná euroasijská šachovnice – táhnoucí se od Lisabonu po Vladivostok – je jevištěm pro globální hru.“

Zejména tento předpoklad vyžaduje pěstování nepřátelství mezi Německem a Ruskem. V souladu s tím je celá evropská funkční elita ve své orientaci transatlantická a podporuje současný konflikt s Ruskem.

Rozšíření NATO

Expanzi NATO na východ poháněla také rusofobie vůči dotčeným zemím. Americký ministr zahraničí James Baker a německý kancléř Kohl však Rusku výměnou za znovusjednocení Německa slíbili, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Po 27 milionech obětí druhé světové války mělo Rusko právo na nárazníkovou zónu. Aby si zajistil západní dominanci v Eurasii (srdci země), Západ svůj slib ignoroval a pokusem o vtažení Ukrajiny do NATO vytvořil pro Rusko existenční hrozbu.

Zatímco současné vedení USA pod vedením Trumpa se alespoň zdánlivě vzdalo těchto unipolárních ambicí, evropské elity v této protiruské politice pokračují. Tito pomýlení aktéři zjevně vážně doufají, že Rusko může být poraženo válkou na Ukrajině, a tím dostat pod kontrolu jeho obrovské zdroje.

Západ si však válkou na Ukrajině střelil do nohy sám. Rusko v této válce zvítězilo, mimo jiné i díky podpoře Číny a Indie. Výsledkem byla koalice, které se Brzezinski chtěl za každou cenu vyhnout. USA tedy v této válce již utrpěly strategickou porážku a v tomto nesmyslném konfliktu by pokračovali jen šílenci.

***

[1] NAŠE STŘEDNÍ EVROPA: Zatáhne Estonsko NATO do války proti Rusku?
[2] NAŠE STŘEDNÍ EVROPA: Neuvěřitelné! Baerbock nechce „zcela vyloučit“ jadernou válku a chce „jasně uvést rizika“
[3] NAŠE STŘEDNÍ EVROPA: Konflikty Ruska se Západem: Přehled posledních 400 let!