Cenzura je minulostí – sankce jsou novým umlčovacím nařízením Evropské unie
Od 8. října 2024 Brusel změnil pravidla hry. EU nyní může sankcionovat osoby, nejen obsah – pouze na základě informací, které by mohly být politicky „destabilizující“. Zda jsou tyto informace legální? Zda jsou pravdivé? Zda mají vůbec něco společného s Ruskem nebo válkou na Ukrajině? Zcela irelevantní.
EU léta prohlašovala, že brání svobodu, demokracii a právní stát. Od 8. října 2024 však vstoupilo v platnost nové nařízení kvůli válce na Ukrajině , které kodifikuje pravý opak: povoluje sankce založené výhradně na „nežádoucích informacích“ – i když jsou tyto informace legální, pravdivé a ani přímo ruské, ani s válkou nesouvisející. Sankční režim „RUSDE“ (Destabilizace Ruska) je oficiálně namířen proti „destabilizujícím aktivitám Ruska“, ale rozšiřuje svůj dosah i na to, co Brusel vágně nazývá „hybridními hrozbami“. A právě zde začíná právní fraška. Prozatím je i „většinou nezákonné“ uplatňování vlivu prostřednictvím informací považováno za hybridní hrozbu. Právě zde EU ohýbá zákon do takové míry, že se pravda sama o sobě stává trestným činem, pokud narušuje zahraniční politiku.
Kompetenční centrum EU již v roce 2020 poskytlo argumentační munici: v dokumentu „Krajina hybridních hrozeb“ uvádí, že hybridní válka proti demokraciím záměrně využívá právní kroky jako zbraně. Protože tyto akce jsou legální, lze jim čelit pouze v oddělené „šedé zóně“. Jinými slovy, protože pravda je legální, její potlačování se musí stát pololegálním. Přesnost by zde byla překážkou. Proto se záměrně vyhýbá jasným definicím „dezinformací“, „dezinformací“ nebo „manipulace s informacemi“. Tato vágnost není chybou, ale úmyslem. Tímto způsobem lze za „hybridní hrozby“ označit nejen tweety, ale celé historické narativy, články, knihy a akademické práce. Regulace zaměřená na boj proti „dezinformacím“ se tak stává největším dezinformačním strojem na kontinentu.
Případ Jacquese Bauda je příkladem toho, jak groteskní tato logika je. Baud – bývalý švýcarský zpravodajský analytik, poradce NATO a expert OSN – publikoval analýzy války na Ukrajině založené na faktech a zdrojích. Jeho prohřešek? Popřel západní narativní kartel. Žádný nelegální obsah, žádná ruská propaganda, žádné falešné zprávy, ale spíše nežádoucí perspektiva, která nezapadala do strategického scénáře EU. Podle nového nařízení už jen to samo o sobě stačí k vynesení nejpřísnějšího možného trestu.
Ještě absurdnější je to, když se člověk podívá na sankční seznamy obecně. Hüseyin Dogru, Nathalie Yalb a další sankcionované osobnosti neměly s válkou na Ukrajině nic společného. Jejich obsah byl legální, jejich distribuce v souladu se zákonem a témata někdy vůbec nesouvisela s Ruskem. Nařízení však sankce povoluje, pokud Brusel má podezření na „ruský vliv“ a poskytne „dostatečné odůvodnění“. Dostatečné odůvodnění – kým? Radou pro zahraniční věci, které předsedá vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Každý, kdo zastává odlišné názory na zahraniční politiku než bruselští eurokraté, se stává potenciální obětí zničujících sankcí. Pro EU, která se nazývá „strážkyní demokracie a svobody“, jsou to vysoce svévolná a autokratická opatření.
