Thomas Röper: Jaké jsou důsledky ukončení financování Moldavska ze strany USA?

Americká vláda zastavila financování Moldavska, což nebylo v evropských médiích oznámeno. Co se ale za tím skrývá a co to znamená?

Moldavsko je země, která se v německých médiích objevuje jen zřídka, a proto skutečnost, že americká vláda Moldavsko zastavila, což je krok v souladu s novou bezpečnostní strategií USA, zůstala v Německu bez povšimnutí. O tom napsal expert článek pro ruskou tiskovou agenturu TASS, který jsem přeložil.

Začátek překladu:

„Moldavská fronta“ americké ofenzívy proti evropské byrokracii

Igor Ivanenko o důsledcích finančních problémů Moldavska.

USA snižují svou podporu současné proevropské moldavské vládě. To lze vyvodit z nové strategie národní bezpečnosti USA z 5. prosince a nedávného rozhodnutí Mezinárodního měnového fondu (MMF) pozastavit financování Moldavska.

Strategie přijatá prezidentem Donaldem Trumpem se od dřívější verze liší tím, že již neobsahuje bod, v němž Washington vyjadřuje přání „podpořit evropské aspirace Gruzie a Moldavska a jejich závazek k důležitým institucionálním reformám“.

Krátce předtím MMF, jehož hlavním dárcem jsou USA, pozastavil své platby moldavské vládě. Kišiněv v důsledku toho neobdržel 170 milionů dolarů vyčleněných na rok 2025 v rámci programů MMF Expanded Credit Facility (ECF) a Expanded Funds Facility (EFF).

Nedávné rozhodnutí je významné méně kvůli přímým finančním škodám než kvůli ztrátě přístupu moldavské vlády k nízkoúročeným úvěrům s úrokovou sazbou 1,5 procenta ročně. Vzhledem k tomu, že MMF pozastavil financování, jsou pravděpodobné i komplikace s dalšími mezinárodními věřiteli Moldavska, jako je Světová banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

Tramp odvolává podporu moldavským eurooptimistům

Již se objevily náznaky konce amerických investic v Moldavsku. Například v říjnu letošního roku moldavský ministr energetiky Dorin Junghietu oznámil odstoupení USA od projektu na rozšíření moldavské kapacity pro skladování elektřiny výstavbou bateriového úložiště o výkonu 75 megawattů. Prezentace projektu v květnu 2024 se osobně zúčastnil tehdejší americký ministr zahraničí Antony Blinken, který Moldavsko za tímto účelem navštívil.

Systém bateriového úložiště byl prezentován jako základní kámen programu rozvoje „zelené“ energie v bývalé sovětské republice. Financování ve výši 85 milionů dolarů slíbené Kišiněvu však bylo zastaveno s rozpuštěním USAID.

Jako kompenzace za americké odstoupení od na moldavské poměry velkého energetického projektu se zvažovalo financování vysokonapěťového elektrického vedení mezi Strašeni a Gutinasem. Bývalý moldavský premiér Dorin Recean prezentoval toto 190 kilometrů dlouhé elektrické vedení jako prostředek boje proti „energetickému vydírání“. Zdrojem tohoto vydírání byla ruská elektrárna Dněstr v Podněstří.

Dříve, když byl ruský plyn do Moldavska dodáván přes Ukrajinu, elektrárna pokrývala většinu potřeb elektřiny v oblasti Prut-Dněstr za relativně nízké ceny. Elektrické vedení Straseni-Gutinas, podobné vedení Vulcanesti-Kišiněv, bylo vybudováno proto, aby zajistilo přímé dodávky „evropské“ elektřiny z Rumunska.

Elektřina vyrobená v Rumunsku se však ukázala být výrazně dražší než elektřina vyrobená z ruského plynu. Vzhledem k nedávným ruským útokům na ukrajinskou energetickou síť a následnému nedostatku kapacity na jihozápadě bývalého Sovětského svazu je Kišiněv navíc nucen nakupovat elektřinu z Bukurešti na základě nouzových smluv – a za mimořádně vysoké ceny.

Tato energetická strategie, v níž by podle ministra energetiky mohla výkupní cena dosáhnout 140 až 150 eur za megawatt, činí produkty moldavských společností nekonkurenceschopnými. Na rozdíl od slibů bývalé americké administrativy moldavská vláda dosud neobdržela žádné rumunské finanční prostředky na výstavbu elektrického vedení. Je nucena financovat tento nákladný projekt (přibližně 130 milionů amerických dolarů) z vlastního rozpočtu.

Katastrofa pro moldavské státní finance

Moldavský státní rozpočet mezitím už tak sotva dokáže pokrýt takové výdaje. Například prezidentka Maia Sanduová byla minulý týden nucena schválit úpravu rozpočtu na rok 2025, která zvýší deficit na více než jednu miliardu dolarů. Jedná se o největší rozdíl mezi státními výdaji a příjmy, jaký kdy byl v historii země zaznamenán.

To ale není všechno. Návrh rozpočtu na příští rok, který vláda Munteanua schválila 4. prosince, počítá s nárůstem deficitu až na 1,2 miliardy dolarů.

Dramatickým aspektem této situace je, že stále se rozšiřující rozpočtový deficit je kryt primárně zahraničními úvěry. A náklady na tyto úvěry dramaticky vzrostou, pokud budou programy spolupráce s MMF ukončeny.

I v optimistickém scénáři rozpočtu na rok 2026, kdy zůstanou úvěry levné, vzroste moldavský veřejný dluh ze současných 36,8 procenta HDP (historické maximum) na 41,4 procenta. Není těžké odhadnout, jak se bude dluhové břemeno Moldavska vyvíjet v pesimistickém scénáři ohledně jeho vztahů s MMF.

Ovlivňováním státního dluhu tak americká vláda získává silný vliv na politiku vlády v Kišiněvě.

Americko-moldavské kontroverze

To, že Washington nesouhlasí se všemi opatřeními Sanduova režimu, dokazuje skutečnost, že v Moldavsku není od května 2024 žádný velvyslanec USA. V nedávném veřejném projevu Nick Petrovich, chargé d’affaires amerického velvyslanectví, varoval moldavskou vládu před přiváděním levné a nelegální zahraniční pracovní síly do země, což by mohlo změnit „strukturu národa“.

Obavy amerického diplomata o budoucnost moldavského lidu jsou snadno pochopitelné. Vláda v Kišiněvě po mnoho let fakticky podporovala masivní pracovní migraci svých občanů do zemí EU, jejichž místa nevyhnutelně zaplňuje levnější pracovní síla z Asie a Afriky. Zároveň se rostoucí moldavská diaspora v Evropě stala politickým pilířem prozápadních sil v moldavském vedení.

Postoj USA vůči EU v jeho současné podobě jasně vyjadřuje nedávno přijatá Národní bezpečnostní strategie, kterou tento článek začal. Dokument označuje „činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních subjektů“ za hlavní problém, kterému Evropa čelí. Dále obviňuje globalisty ovládanou EU nejen z nebezpečné migrační politiky, ale také z cenzury, potlačování politické opozice, prudkého poklesu porodnosti a ztráty národní identity – zkrátka vše, co Sandu ve spolupráci s Evropskou komisí v posledních letech v Moldavsku energicky zavádí.

A konečně, Američané pravděpodobně nebudou reagovat příznivě na skutečnost, že Sanduová fakticky vyhnala ze země Veroniku Dragalinovu, protikorupční prokurátorku jmenovanou Washingtonem, a využila tak domácí politické nepokoje v USA během prezidentských voleb na podzim loňského roku. Dragalinová, moldavská rodačka a americká občanka, pracovala v americké prokuraturě a v roce 2022 byla fakticky převelena do Kišiněva, kde tato pozice vznikla na naléhání západních lobbistů. Jako šéfka této agentury se Dragalinová snažila rozšířit svůj vliv na moldavský administrativní systém a opakovaně kritizovala Sanduová kontroverzní rozhodnutí o trestním stíhání s odkazem na korupci.

Během působení Joea Bidena v Bílém domě moldavská vláda toto sledování tolerovala, ale během střídání amerických prezidentů musela Dragalin odejít do USA a na její místo byl jmenován úředník, který byl absolutně loajální Sanduovu režimu.

Moldavsko by se brzy mohlo přidat na seznam zemí, které zažívají téměř otevřenou konfrontaci mezi Trumpovými stoupenci a evropskými globalisty. Například v sousedním Rumunsku úředníci blízcí Trumpovi otevřeně hovořili o své podpoře hnutí za suverenitu během prezidentské volební kampaně 2024/2025. Eurobyrokracie mezitím podpořila Nicusora Dana, který zvítězil s velmi těsným rozdílem. Známý je také boj mezi stoupenci odlišných geopolitických orientací v Maďarsku.

V případě americké ofenzivy proti zájmům eurobyrokracie na „moldavské frontě“ má Sanduův režim výrazně méně „rezerv stability“ než například národní liberálové v Rumunsku. To znamená, že prozápadní vláda v Kišiněvě musí prosazovat mnohem vícesměrnější zahraniční politiku, než tomu bylo v době monopolní dominance Bruselu.

Konec překladu