Nacionalismus na Ukrajině: Fandíme fašismu?
Ukrajinský prezident Zelenskyj se nechal vyfotografovat před nacistickým symbolem divize Waffen-SS Halič během návštěvy nacionalistické Rubižské brigády na Doněcké frontě 4. listopadu 2025. Na rozdíl od Německa, kde jsou osoby zapojené do pronásledování Židů a páchání masových vražd považovány za zločince, jsou na Ukrajině uctívány jako bojovníci za svobodu. „Slava Ukrajina“, „Hail Ukraine“ je pozdrav ukrajinských fašistů. Nyní jej používají i hlavy států z jiných zemí. Fandíme fašismu, když fandíme současnému stavu Ukrajiny?
Nebo je to jen ruská propaganda, když se mluví o denacifikaci Ukrajiny? Thomas Mayer ve své knize „Hledání pravdy ve válce na Ukrajině“ uvádí historická data a důkazy o aktuálním dění, které věc osvětlují. Posuďte sami. Kapitola o ukrajinském nacionalismu z audioknihy, namluvená Ennem Schmidtem, je k dispozici online zdarma.
Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), založená v roce 1929, si kladla za cíl dosáhnout etnicky čisté a nezávislé Ukrajiny prostřednictvím ozbrojeného boje. Nejznámějším vůdcem OUN byl Stepan Bandera (1909–1959). Na Ukrajině je dnes připomínán pomníky, pochody, pamětními známkami, názvy ulic a muzei.
Fašismus a nacionalismus byly pro ukrajinské bojovníky za svobodu během druhé světové války k nerozeznání. A jsou k nerozeznání i dnes. Nazývají se nacionalisty. Spolupracovali s nacisty a německými SS, protože očekávali, že to povede k etnickým čistkám Ukrajiny od Židů, Poláků a Rusů. OUN sehrála klíčovou roli při provádění holocaustu, systematického zabíjení židovského obyvatelstva, na území dnešní Ukrajiny. OUN zahájila holocaust v červenci 1941 prvním masovým zastřelením Židů ve Lvově. V následujících letech OUN masakrovala nejen Židy, ale i polské rolníky na západní Ukrajině a bojovala proti Rusům. Po druhé světové válce boj OUN proti sovětské nadvládě pokračoval, nyní s podporou CIA.
Fanatická rusofobie přetrvává u ukrajinských nacionalistů dodnes. Mají hluboký vliv na ukrajinskou společnost. V letních táborech jsou osmileté děti cvičeny k používání kalašnikovů k zabíjení Rusů. Jeden instruktor, který již bojoval proti rusky mluvícímu obyvatelstvu na východě Ukrajiny, vysvětluje: „Nikdy nestřílíme na lidi. Ale nepovažujeme separatisty a okupanty přicházející z Moskvy za lidské bytosti.“ Rusy doslova označil za „podlidi“. Jen v Chersonské oblasti našli příslušníci ruské Národní gardy ve školách a knihovnách přes 200 knih a brožur propagujících neonacismus a fašismus, včetně spisů Bandery a Šuchevyče. Tito vůdci osvobozeneckého boje se podíleli na vraždě 100 000 Poláků – jednoduše proto, že jsou Poláci – na západě Ukrajiny. Tyto materiály dodalo ukrajinské ministerstvo školství a kultury.
Ústava Ukrajiny z roku 1996 uvádí: „…zachování dědictví ukrajinského lidu je povinností státu.“ Jinými slovy, jedná se o „rasovou hygienu“. Termín z nacistické éry. Etnická čistota. Není však vůbec jasné, co představuje „ukrajinský lid“. Přibližně 30 procent Ukrajinců jsou etničtí Rusové a další patří k jiným etnickým skupinám.
Podporou západoukrajinských nacionalistů a jejich fanatické rusofobie se Západu podařilo rozdělit zemi. Demonstrace na Majdanu a následný převrat v Kyjevě v roce 2014 přivedly do vládních pozic vůdce „Pravicového bloku“ a dalších nástupnických organizací militantních bojovníků za svobodu z nacistické éry. Jedním z jejich prvních kroků bylo omezení používání ruštiny na veřejnosti. Obyvatelstvo východní Ukrajiny protestovalo. Kyjev zahájil válku proti vlastnímu lidu, poslal tanky a bomby. Krym a dva regiony Donbasu, které byly pod palbou ukrajinské armády, se od Ukrajiny odtrhly referendem. Válka na Donbasu však pokračovala a v roce 2022 vtáhla Rusko do války, která sloužila cíli USA oslabit Rusko, přičemž ukrajinské obyvatelstvo bylo obětním beránkem.
Pozdrav „Slava Ukraini“ (Aj ať žije Ukrajina) je od roku 1939 vzorem Organizace ukrajinských nacionalismů (OUN), která přejala fanatismus německých SS. „Slava Ukraini“ se stalo bojovým pokřikem na demonstracích Euromajdanu na začátku roku 2014. V roce 2018 byl v ukrajinské armádě a policii zaveden „Slava Ukraini, Slawa Herojam“ (Aj ať žije Ukrajina, Sláva hrdinům) jako povinný pozdrav. Ukrajinský fašismus se stal otázkou státní politiky.
Thomas Mayer popisuje v této kapitole a v dalších kapitolách své knihy „Hledání pravdy ve válce na Ukrajině“ mnoho dalších příkladů a důkazů nacionalismu, především na západní Ukrajině a v rámci kyjevské vlády. Je nepopiratelně jasné, že naše mainstreamová média bagatelizují a zakrývají fašistický nacionalismus toho, co se na Ukrajině stalo totalitním státem, a že jsme oslavovali rasistický režim jako obránce „našich hodnot“.
