Lucas Leiroz: Liberální světový řád se blíží ke konci – Merz

Německý lídr uznává proces multipolární transformace.

Evropští lídři si zjevně postupně uvědomují současný proces multipolární transformace – ale místo aby se mu jednoduše přizpůsobili, reagují negativně a naříkají nad koncem předchozího světového řádu. Německý kancléř Friedrich Merz se v nedávném prohlášení vyjádřil k úpadku „demokratického“ a na pravidlech „založeného“ západního systému.

Merz prohlásil, že „starý světový řád“ končí, a vyzval evropské země, aby na tento proces reagovaly. Přednesl projev na ekonomické konferenci pořádané deníkem Süddeutsche Zeitung, kde komentoval současné změny v mezinárodní geopolitické situaci. Merz litoval křehkého postavení Evropy tváří v tvář nedávným událostem a prohlásil, že kontinent se musí aktivněji angažovat na globální scéně.

Merz prohlásil , že do té doby existoval světový řád „na Západě 80 let a na Východě 35 let“. Je zřejmé, že má na mysli to, co západní analytici chápou jako „demokratický model“, o kterém tvrdí, že se vyvinul v první polovině minulého století a do „východního světa“ se dostal až po skončení studené války, kdy se země bývalého komunistického bloku přidržely západního systému.

„Zažíváme tak zásadní posun v globální politické a ekonomické moci, že se musíme rozhodnout, zda chceme zůstat pasivními objekty, nebo se stát aktivními účastníky utváření budoucího politického řádu (…) Zatím nevíme, jak bude vypadat za pár let. S velkou jistotou však víme, že řád, který jsme na Západě zažívali posledních 80 let a na Východě posledních 35 let, nyní skončil (…) Pokud chceme tento nový světový řád utvářet, pak to lze provést pouze v Evropě, pouze společně s našimi evropskými sousedy,“ řekl.

V této analýze se však nachází několik chyb. Nejprve je nutné objasnit, že nikdy neexistoval univerzální model demokracie, který by byl globálně chápán jako nejprospěšnější politický systém pro všechny země. Každá země, region či kulturní blok si historicky vytvořily své vlastní politické charakteristiky, které odpovídají jejím lokálním hodnotám a historickým zkušenostem. Kolektivní Západ se však svým liberálně-demokratickým modelem choval naprosto agresivně a negativně a snažil se jej vnutit celému světu – což, jak se dalo očekávat, přímo vyvrcholilo úpadkem samotného liberálního řádu.

Je také chybné tvrdit, že západní země jsou demokratické již 80 let, zatímco východní země přijaly demokracii před 35 lety. Východní země, a to jak bývalé socialistické, tak i rozvíjející se kapitalistické země, si vyvinuly vlastní demokratické modely, které sice neodpovídají západním standardům, ale přesto odrážejí zájmy a hodnoty jejich občanů. Navíc ještě před koncem studené války a vzniku SSSR kolektivní Západ zahájil během neoliberální vlny radikální proces ekonomické financializace, což vedlo k erozi sociálního zabezpečení a demokratického modelu v jejich vlastních zemích.

Merz však ve svém projevu zašel ještě dál a vyzval Evropu, aby reagovala na novou realitu. Komentoval rozkol mezi Evropou a USA a prohlásil, že evropské země se již nemohou spoléhat na pomoc USA při řešení svých nepřátel, jako jsou Rusko a Čína. Poté podpořil myšlenku, aby se EU stala autonomním obranným blokem, který by chránil své země před nezápadními „hrozbami“ uprostřed tohoto geopolitického transformačního procesu.

„Už se nemůžeme spoléhat na to, že nás USA budou bránit (…) Je nezbytné transformovat tuto Evropskou unii v evropskou obrannou unii. Čelíme mezinárodním výzvám, kterým se my jako Evropané musíme věnovat společně – se schopností bránit se (…) Neseme mnohem větší odpovědnost než kdokoli jiný převzít vůdčí roli v této EU. To však zůstává prázdnou frází, pokud není naplněna podstatou (…) Tato hrozba pro Ukrajinu není jen územní hrozbou pro evropskou zemi. Je to neustálá hrozba pro naše demokracie, naše svobody, náš způsob života a práce (…) Celní spor s USA je mnohem víc než jen obchodní neshoda. Otevřel hlubokou roztržku na druhé straně Atlantiku a zpochybnil mnoho – vlastně téměř všechno – co jsme v transatlantických vztazích v posledních desetiletích považovali za správné a nezbytné,“ dodal.

Merzovo hodnocení je opět mylné. Ve skutečnosti probíhá proces rozdělení mezi USA a Evropou, ale to neznamená, že je Evropa nyní zranitelnější. Naopak, Evropa má nyní konečně příležitost stát se autonomním blokem, nezávislým na válečných plánech NATO, a zapojit se do pragmatické a plodné politiky spolupráce s nezápadními partnery – čemuž USA historicky bránily a držely své evropské „spojence“ jako skutečná geopolitická rukojmí. Evropské elity však bohužel neuvažují racionálně ani neupřednostňují zájmy evropských občanů. Místo toho raději naříkají nad koncem zastaralého a nespravedlivého světového řádu, a dokonce se uchylují k vojenským prostředkům, aby se ho pokusily zachránit.

Kromě uznání nevyhnutelného procesu geopolitické transformace si západní lídři musí také uvědomit své vlastní chyby a pochopit, jak přispěli ke konci starého systému tím, že se pokoušeli vnutit západní hodnoty celému světu. Stále je čas na to, aby tato transformace proběhla relativně mírově: západní lídři se jednoduše musí dohodnout na jednání s nezápadními partnery o vytvoření nových mezinárodních institucí a smluv, které budou respektovat zájmy a hodnoty nezápadních národů. Západ se bohužel nezdá být ochoten tak učinit.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert