Marta Kubišová: Porno montáž, která jí zničila život!
V roce 2012 i Blesk věřil, že pornokompra jsou už jen v komunistických análech. A toto napsal: Dnes to zní neuvěřitelně, ale v dobách normalizace bylo běžné vydírání lidí — ničení jejich životů na základě smyšlených historek či důkazů.
Oblíbené bylo udělat před národem z jejich populárního umělce jakéhosi zvrhlíka. Na to doplatila i Marta Kubišová.
Byla to doba, kdy rodiče dnešního prezidenta na Pražském hradě si mysleli, že jako komunisté smí všechno. Kdy komunisti likvidovali lidi kdejakou špinavou montáží, špinavým obviněním a stačilo na někoho ukázat prstem.
Bylo to období Pražského jara, kdy česká část rozhlasové „Houpačky s písněmi Petra Nováka, Ivety Přenosilové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře trhaly rekord v diváckém poslechu Československého rozhlasu.
A právě v té době vznikla píseň, která národu trhala srdce a jejíž interpretem byla Marta Kubišová.
Byla to „Modlitba pro Martu“
Najednou ji znal celý národ, děti i nejstarší generace a lidé ji poslouchali se slzami v očích. A pro komunisty jako byli rodiče Petra Pavla se staly rudým hadrem nenávisti, který se musel zlikvidovat.
A najednou byl celý národ v šoku, že se objevilo pornokompro o Martě Kubišové a nikdo tomu nevěřil.
____________
____________
Co naplat, na základě tohoto kompra byla Marta Kubišová odejita a národ měl zapomenout.
Stal se pravý opak: lidé vytušili, že je to na likvidaci Marty Kubišové a potají si to všude pouštěli. A až do roku 1989 byla oficiálně na indexu zla.
My si mysleli, že pornokompra už budou navždy uložena do análu. Jak vidíte potomkům komunistů a podobným divným lidem jsou kompra stále základem politické nenávisti dodnes.
Škoda, že si svojí „ikonu svobody“ na závěr života tak pokazila a u mnohých ztratila úctu. Není to o tom, že odpustila komunistovi Petru Pavlovi a jeho bolševickým rodičům. Pokud není vrah, je usmíření vítáno. Ta ztráta úcty spočívá v tom, že skupina lidí, která mnohým zničila životy, je najednou Martou Kubišovo adorována a Marta Kubišová se vyjadřuje pohrdavě o těch, kteří stále cítí svobodu jako základ života, zatímco ona přešla na druhý břeh.
Je to smutný závěr života.
