Thomas Röper: Když chce ocas vrtět psem…
Německý ministr zahraničí Wadephul narychlo zrušil plánovanou cestu do Číny, protože Číňané s ním, s výjimkou setkání s jeho protějškem, nepotvrdili žádná další setkání. Čínská vláda s německou vládou nechce jednat, ale Der Spiegel z toho dělá hrdinský příběh o Wadephulovi.
Víme, že čínská vláda už nebere německou vládu vážně od trapné cesty kancléře Scholze do Číny v dubnu 2024 , kdy ho na čínském letišti nevítal ani náměstek ministra, ale pouze místostarosta. Nebo od Habeckovy cesty do Číny v červnu 2024 , kdy Číňané zrušili jeho schůzky s ním až po jeho příletu do Číny.
Za posledních vlád se Německo stalo v zahraniční politice terčem posměchu, pouhým přívěskem USA. A dokonce ani v EU, která kvůli své energetické politice harakiri ekonomicky upadá, už Německo nemá moc slov, protože Berlín i Brusel sledují politický kurz nastavený Washingtonem, včetně jeho protičínské politiky. Ale pokud se rozhodnutí stejně činí ve Washingtonu, proč by Čína měla s Němci stále jednat?
Nyní si to musel prožít i nový německý ministr zahraničí Wadephul, který měl v neděli odjet na svou první cestu do Číny. Ministerstvo zahraničí však v pátek cestu narychlo odložilo, jak uvádí oficiální prohlášení spolkového ministerstva zahraničí, což v překladu znamená zrušení cesty. Důvodem zrušení je, že ačkoliv byla v Pekingu plánována schůzka s ministrem zahraničí Wang I, Čína nepotvrdila schůzky s dalšími důležitými partnery, s nimiž chtěla německá strana jednat.
Nebo jinak řečeno: Peking nechtěl s Němci mluvit a čínský ministr zahraničí by Wadephulovi pravděpodobně neřekl vlídná slova poté, co kancléř Merz opakovaně vyjádřil protičínské postoje v EU.
Der Spiegel o tom informoval pod titulkem „ Zrušená cesta do Číny – proč je Wadephulovo odmítnutí odvážné “ a ve svém článku se mu podařilo vykreslit rozpaky největší světové ekonomiky, která odmítla jednat s německým ministrem zahraničí, jako hrdinský epos pana Wadephula. Pojďme se na to nyní podívat.
Diplomacie? Můžeme jít!
Der Spiegel ve svém článku vyjmenovává všechna agresivní prohlášení, která Wadephul v poslední době učinil vůči Číně, a prezentuje je v pozitivním světle. To svědčí o tom, co Západ v posledních letech chápal jako diplomacii, jelikož urážky západních politiků vůči jiným zemím a zahraničním politikům nekončí, ale stávají se stále extrémnějšími. Der Spiegel však dokonce i Baerbock, největší zahraničněpolitickou ostudu v německých dějinách, zobrazuje v pozitivním světle:
„Vztahy s Čínou nikdy nebyly snadné. Domácí represe, ale především stále agresivnější zahraniční postoj Číny, jednání s Čínskou lidovou republikou ztěžují. Wadephulova předchůdkyně, členka Strany zelených Annalena Baerbock, v září 2023 přirovnala hlavu státu a vůdce strany Si Ťin-pchinga k diktátorovi, což v Pekingu vyvolalo velký hněv.“
Pro připomenutí: Diplomacie neznamená hněvat nebo provokovat protějšek, ale dosahovat úspěchu prostřednictvím dovedného vyjednávání. Němečtí – a západní politici obecně – však v posledních letech důsledně dělají opak, jednají agresivně, arogantně, vševědoucí a blahosklonně. Wadephul není výjimkou, ačkoli Der Spiegel to také zobrazuje pozitivně:
„Politik CDU v poslední době opakovaně zaujal ostrý tón. Například během své první cesty do Asie v Japonsku v srpnu se Wadephul otevřeně vyjádřil k čínským ambicím na status supervelmoci: Peking „víceméně otevřeně hrozí posunem hranic ve svůj prospěch“, ale zákaz použití síly podle Charty OSN se vztahuje i na Tchajwanský průliv a Jihočínské a Východočínské moře,“ řekl tehdy Wadephul.“
Mohl by si někdo vygooglit, zda Wadephul také trval na zákazu OSN ohledně použití síly, když USA útočily na Irák a další země? Jak se říká, ptám se na kamaráda.
Der Spiegel pak cituje z Wadephulova nedávného projevu o Číně, v němž kritizoval Čínu kvůli Tchaj-wanu a dalším problémům, načež Der Spiegel píše:
„Pak v pátek, krátce předtím, než ministerstvo zahraničí oznámilo zrušení Wadephulovy cesty, přišla z Pekingu výtka. Požadovat zachování statu quo v regionu bez odmítnutí nezávislosti Tchaj-wanu se rovná podpoře „tchajwanských aktivit za nezávislost“, uvedl mluvčí ministerstva zahraničí. Peking považuje Tchaj-wan za součást svého území.“
Krátká odbočka: Tchajwanská otázka
Jen připomínka: Německo také oficiálně považuje Tchaj-wan za součást Číny . Čínská lidová republika prosazuje politiku jedné Číny, podle níž existuje pouze jedna Čína, a to Čínská lidová republika, která zahrnuje i Hongkong a Tchaj-wan. Čína proto požaduje, aby všechny státy, které si přejí navázat diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou, tento předpoklad uznaly, jak to učinila OSN v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2758.
To znamená, že každý stát – včetně všech západních států, včetně Německa – tuto politiku oficiálně uznává, i když západní média a politici ji rádi prezentují jinak, jak ukazuje i tento příklad, protože žádný z nich nemá s Tchaj-wanem diplomatické vztahy.
To je také důvod, proč tchajwanští politici nesmějí uskutečňovat státní návštěvy EU. Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan nemá diplomatické vztahy, nemá žádná evropská velvyslanectví ani konzuláty, nemohou jim být vydána vstupní víza. Museli by o ně požádat na konzulátu v Číně.
„Odvážně“ do zkázy
Der Spiegel se poté zabývá skutečností, že akutní nedostatek čipů, který je způsoben čínskými omezeními vývozu vzácných zemin, v současné době hrozí paralyzováním automobilové výroby v Německu.
Každý přemýšlivý člověk by se v takové situaci vydal do Číny a pokusil se problém vyřešit. Koneckonců, automobilový průmysl je jádrem německé ekonomiky, která již prochází deindustrializací. Problémy jsou proto velmi vážné.
Ale Der Spiegel píše:
„A právě v této situaci Wadephul riskuje další zhoršení vztahů s Čínou? Ministr zahraničí úzce koordinoval zrušení své cesty s kancléřstvím. Jeho rozhodnutí je odvážné. A je to zjevně také akt sebeprosazení.“
Der Spiegel označuje za „odvážné“, že německá vláda hazardní s osudem německé ekonomiky a klade větší důraz na kritiku Číny kvůli tchajwanské otázce než na přežití německé ekonomiky. „Přežití“ v žádném případě není přehnané, protože výrobci automobilů hlásí tak rychlý pokles zisků, že je jen otázkou času, než hromadně zavřou továrny v Německu, pokud vláda nepodnikne rychlé kroky.
Ale ona to nedělá, raději je „odvážná“.
„Autoritářské státy“
Ale je to ještě absurdnější, protože pak Spiegel píše:
„Podle zpráv z Berlína údajně Peking trval na tom, aby německá kritika Číny byla před návštěvou ministra zahraničí „opravena“. To by se však rovnalo veřejnému ponížení; Berlín by se podvolil mocenskému gestu, které autoritářské státy rády projevují vůči údajně slabším partnerům.“
Neustále slýchám z Německa, EU a obecně ze západních států, že chtějí s Ruskem mluvit například „z pozice síly“. Není to „veřejné ponížení“ Ruska? Není to „mocenské gesto“?
A tak se vládci Západu vyjadřují nejen vůči Rusku, ale i vůči dalším zemím, jako je Írán, Venezuela a tak dále.
Tyto formulace jsem však od těchto zemí, takzvaných „autoritářských států“, nikdy neslyšel. Požadují jednání za rovných podmínek, zatímco Západ se neustále uchyluje k „veřejnému ponižování“ a (údajným) „mocenským gestům“, jako jsou sankce.
Je to Západ, kdo si chce podmanit ostatní země svými „mocenskými gesty“, zatímco Der Spiegel píše, že „autoritářské státy to rády dělají údajně slabším partnerům.“ To je do očí bijící zkreslení faktů.
Čína navíc nepožadovala nic převratného. Koneckonců, Wadephul před svou cestou Čínu několikrát napadl; nikdo ho k tomu nenutil. Je pochopitelné, že Čína pak říká, že Wadephul musí tato prohlášení před svou cestou „opravit“. Koneckonců, k čemu jsou rozhovory platné, když jedna strana před schůzkou záměrně zhoršila atmosféru?
Pískání v lese
Na konci svého článku Der Spiegel píše:
„Evropa v žádném případě není tak slabá, aby měla vztyčit bílou vlajku. I Lidová republika zůstává závislá na svém exportu do EU.“
Rozdíl je v tom, že Čína může hledat jiné trhy a čínské vedení si ve svém nejnovějším pětiletém plánu klade za cíl posílit domácí poptávku, aby se zbavilo závislosti na exportu. A na rozdíl od západních zemí Čína své strategické plány v posledních téměř 50 letech důsledně úspěšně realizovala.
Čína by mohla čelit poklesu exportu na Západ a zažít určité ekonomické problémy, ale ve svém pětiletém plánu již formulovala řešení těchto problémů.
A co EU? Nemůže nahradit čínské výrobky, protože její průmysl se hroutí kvůli explozi cen energií, kterou si sama způsobila, nebo se přesouvá do jiných zemí. A bez čínských vzácných zemin se to jen zrychlí. Evropská komise a německá vláda se mezitím zaměřují na energetickou transformaci a elektromobily, které by si také musely koupit v Číně.
Ale Der Spiegel má pravdu, EU nemusí vztyčovat bílou vlajku. Proč by měla? Nikoho to už nezajímá, jak Čína právě demonstrovala tím, že dala Wadephulovi na výběr, zda letět do Pekingu jen na možná hodinovou schůzku s čínským ministrem zahraničí, nebo zůstat doma v Berlíně. Wadephulovo zrušení cesty Číňanům pravděpodobně příliš neublížilo.
Der Spiegel to všechno hodnotí pozitivně, jak ukazuje poslední odstavec článku:
„Wadephulovo zrušení na poslední chvíli vysílá komunistickému vedení v jednostranném státě jeden vzkaz: Navzdory existujícím závislostem se Berlín nechce nechat zesměšnit.“
Vysoko v záhubě byl v dějinách často největší silou německých vlád…
