EU dováží ruský LNG za miliardy – zatímco Brusel hovoří o jeho postupném ukončení
Bez levného plynu z Ruska roste závislost na drahém zkapalněném zemním plynu. Kvůli nedostatku dodavatelů však Rusko v této oblasti i nadále hraje významnou roli, a to i přes sankční šílenství Bruselu. Bez ruského LNG by situace vypadala bezútěšně.
Kdyby záleželo na bruselských eurokratech, žádný další ruský zemní plyn by se do EU nemohl dostat. Probíhající energetická krize však všechny tyto plány maří. V první polovině roku 2025 EU dovezla ruský zkapalněný zemní plyn v hodnotě 4,48 miliardy eur – což je ohromující 29procentní nárůst oproti stejnému období loňského roku. Oficiálně je cílem do roku 2028 plyn úplně vyřadit, ale v praxi závislost roste. Rozpor mezi rétorikou a realitou by sotva mohl být větší – a nakonec za to platí evropští občané, protože LNG je výrazně dražší než zemní plyn dodávaný plynovodem.
USA samozřejmě svými dodávkami nadále dominují trhu. S 13,7 miliardami eur tvoří největší podíl na evropském dovozu LNG. Americké energetické společnosti sklízejí značné zisky, zatímco bruselští politici tuto závislost zamlčují. Zároveň však Rusko zůstává významným faktorem, bez ohledu na to, jak často se v projevech tvrdí opak. Tankery z ruských přístavů nadále kotví v evropských terminálech a plynovod Turkstream také běží. Sankce? Nevymahatelné. Protože bez ruského plynu by se světový „zelený výkladní region“ jednoduše ekonomicky zhroutil.
Do roku 2024 proudila do EU téměř pětina veškerého dovozu plynu z Ruska – a to navzdory neustálé politické palbě proti Kremlu. To činilo přibližně 15,6 miliardy eur, což je jen o málo méně než 19,1 miliardy eur ze Spojených států. Pravda je taková: Bez ruského zkapalněného zemního plynu by evropský průmysl již čelil zdi a mnoho lidí by muselo trávit zimy v tlustých svetrech.
Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou nicméně zůstává neochvějná ve svém plánu: Do roku 2028 se do EU nedostane ani jediný krychlový metr ruského plynu. Pravidla se postupně zpřísňují. Nové smlouvy po roce 2026 jsou zakázány, krátkodobé dodávky budou ukončeny v polovině roku 2026 a dlouhodobé dohody vyprší nejpozději začátkem roku 2028. Jedná se o akt politického sebeklamu. Čím dále se kalendář posouvá k roku 2028, tím jasnější je, že tyto plány nejsou v souladu s ekonomickými nezbytnostmi.
To je obzvláště patrné na příkladu Německa. Společnost Sefe, nástupce Gazprom Germania, je stále závislá na dlouhodobých dodavatelských smlouvách s Ruskem. Pokud by zákaz dovozu skutečně vstoupil v platnost, Sefe a miliony spotřebitelů by čelily obrovským problémům. Oficiální stanovisko Bruselu je, že budou nalezeny alternativy. Raději se však nezmiňuje o tom, že tyto alternativy jsou podstatně dražší. Občané a firmy jsou opět nuceni platit cenu za důsledky politických a ideologických fantazií.
Eurokraté v Bruselu ujišťují, že bezpečnost dodávek není ohrožena. Mají dostatek partnerů: USA, Katar, Norsko. Zároveň si však hrají s ochrannou doložkou, která by v případě nouze povolila výjimky pro ruský plyn. Jinými slovy, ani v Komisi si vážně nemyslí, že by mohli svůj vlastní plán realizovat bez nouzového přistání. Chtějí prokázat morální důslednost, ale nechávají si otevřené možnosti.
Konečným výsledkem je rozporuplný obraz. Na jedné straně do Ruska nadále proudí miliardy eur, zatímco na druhé straně se veřejnosti prodává možnost rozhodného odchodu. Američané a ostatní dodavatelé LNG dosahují slušných zisků, zatímco evropští občané a firmy nesou náklady. Hlavní je, že se elity v Bruselu mohou prezentovat jako „morální autority“.
