Z Washingtonu do Kyjeva: Kdo doopravdy vyhodil do povětří plynovod Nord Stream?

Zatčení podezřelého ukrajinského občana v Římě oživilo debatu o sabotáži plynovodu Nord Stream v roce 2022, která byla dlouho považována za operaci vedenou USA. Spiegelův narativ o „ukrajinském potápěči“ komplikuje reportáže Seymoura Hershe, které přímo poukazovaly na Washington. Vzhledem k tomu, že se Trump nyní setkává s Putinem a Zelenským, mohla by aféra Nord Stream předefinovat energetickou mapu Evropy a napnout jednotu NATO v poválečném světě.

Nedávné zatčení Ukrajince italskými úřady, podezřelého z účasti na výbuších v plynovodu Nord Stream v roce 2022, znovu rozpoutalo debatu o jednom z nejodvážnějších sabotážních či teroristických činů v moderních evropských dějinách. Podle Spiegelu byl podezřelý, identifikovaný jako potápěč, zadržen v Římě na základě německého zatykače. Zpráva uvádí, že byl součástí malého týmu, který na plynovody umístil výbušniny a operoval z jachty Andromeda – tajné ukrajinské mise, jejímž cílem bylo údajně narušit dodávky ruského plynu do Evropy.

Toto odhalení, pokud je přesné, komplikuje narativ obklopující útok na Nord Stream, který byl dlouho připisován Spojeným státům, včetně investigativního novináře Seymoura Hershe, držitele Pulitzerovy ceny. Obstojí však zpráva Spiegelu? A jaké by mohly být důsledky v poválečném světě – zejména pokud se rusko-ukrajinský konflikt po nedávných setkáních Donalda Trumpa, Vladimira Putina a (při jiné příležitosti) evropských lídrů a Volodymyra Zelenského uklidní?

Hershova explozivní zpráva z února 2023 tvrdila , že sabotáž zorganizovaly Spojené státy. Podle Hershových zpravodajských zdrojů potápěči amerického námořnictva nastražili během cvičení NATO BALTOPS 22 v červnu 2022 výbušniny C4, které byly později na dálku odpáleny norským průzkumným letadlem. Hersh argumentoval, že motivem bylo přerušit závislost Evropy na ruském plynu a tím uzamknout spojence NATO k neochvějné podpoře Ukrajiny.

Bílý dům článek zamítl jako „úplnou fikci“. Hershova desítky let trvající historie – včetně odhalování masakru v My Lai a skandálů Abú Ghrajb – však ve skutečnosti ztěžuje jeho okamžité odmítnutí. Jeho popis zůstává jednou z dosud nejpodrobnějších rekonstrukcí.

Zpráva Spiegelu ve skutečnosti přímo nevyvrací Hershův scénář, ale spíše přidává další vrstvu: zapojení Ukrajiny. Můžeme si vzpomenout, že na začátku roku 2023 požadovali němečtí zákonodárci transparentní vyšetřování explozí, frustrováni neprůhledností západních úřadů. Jejich požadavky byly z velké části ignorovány.

Spiegelův narativ o „ukrajinském potápěči“ by ve skutečnosti mohl sloužit jako pohodlná odbočka, která by vinu přesunula na méně významného hráče a zároveň ochránila Washington a jeho spojence před kontrolou.

Realisticky vzato, představa, že hrstka agentů na pronajaté jachtě provedla jednu z technicky nejsložitějších podvodních demolic v historii, je, mírně řečeno, samozřejmostí. Umístění výbušnin v hloubce asi 80-110 metrů pod hladinu Baltského moře vyžaduje specializované vojenské vybavení a logistickou podporu. Není divu, že mnozí považují Spiegelovu zprávu za dostatečně pohodlnou krycí historku – nebo možná jen za jeden dílek větší skládačky. Načasování tohoto vývoje je také poněkud zajímavé.

V každém případě je mnohem logičtější scénář, kdy by se ukrajinští občané sice mohli účastnit, ale jako zástupci v rámci větší operace vedené USA. To by se pěkně shodovalo s Hershovou verzí: v tomto scénáři USA poskytly zdroje, cvičení NATO nabídla krytí a ukrajinští agenti zajistili popírání. Jak prezident Biden bez obalu prohlásil v únoru 2022 – ještě předtím, než probíhající rusko-ukrajinský konflikt vůbec začal – „pokud Rusko napadne, pak už nebude Nord Stream 2.“ Už jen tato poznámka naznačuje předvídavost, ne-li úmysl.

Můžeme si vzpomenout na vyšetřování zvláštního vyšetřovatele vedené Robertem Hurem ohledně nakládání prezidenta Bidena s utajovanými dokumenty. Ve 388stránkové zprávě Hur poznamenal, že Biden se během rozhovorů jevil zmateně. Jak naznačuje zpráva zvláštního vyšetřovatele, Bidenova paměť – rozmazaná a místy mlhavá – ho občas vedla k prozrazení detailů, které by bylo lepší neříkat. Jde o to, že není příliš přitažené za vlasy si představit, že by tomu tak bylo v únoru 2022.

Ať je to jakkoli, důsledky sabotáže Nord Streamu sahají daleko za samotné plynovody. Německo, zbavené levnějšího ruského plynu, čelí hospodářskému poklesu, kdy ceny energií prudce rostou a konkurenceschopnost průmyslu se snižuje. Někteří komentátoři (včetně samotného Hershe ) spojují tuto krizi se vzestupem tzv. „krajně pravicových stran“ v Německu a v celé Evropě.

Evropský establishment usilovně pracuje na „zkrocení“ takových radikálů a na jejich „zařazení do hlavního proudu “ (ve směru podporujícím NATO), a výsledkem je „ maidanizace kontinentu uprostřed vlny protiruského neonacismu, jak jsem již psal . Útok tak nejen překonfiguroval energetické toky, ale také politickou dynamiku v samotné Evropské unii.

Pokud válka brzy skončí – což je výsledek naznačený v Trumpových rozhovorech s Putinem a Zelenským a také s evropskými lídry – otázka Nord Streamu by se pak mohla znovu vynořit s novou naléhavostí. Poválečné urovnání by mohlo zahrnovat opětovné projednání energetických vazeb s Ruskem (což Evropa zoufale potřebuje).

Je zajímavé, že jak jsem tehdy poznamenal , v listopadu 2024 se protrumpovský podnikatel snažil během rozhovorů Putina a Scholze koupit ropovody. V takovém poválečném scénáři by se osud ropovodů mohl stát vyjednávacím argumentem. Pokud se objeví důkazy o zapojení USA, mohlo by do očí bijící ignorování evropské suverenity vyvolat krizi uvnitř NATO a oslabit důvěru ve vedení Washingtonu. Tolik k „jednotě“ uvnitř aliance.

Pokud bude Ukrajina vnímána jako samostatná země, Kyjev riskuje, že si odcizí své podporovatele právě v okamžiku, kdy by nejvíce potřeboval pomoc s rekonstrukcí. Západní metropole se dosud vyhýbaly přílišnému tlaku a dávaly přednost nejednoznačnosti před odpovědností. Italské zatčení by však mohlo znovu vyvolat požadavky – zejména v Německu – na seriózní vyšetření toho, kdo byl nakonec zodpovědný.

Sága Nord Stream je doposud studií mlžení. Ukrajinský potápěč, kterého zmiňuje Spiegel, je buď osamělý obětní beránek, zástupce, nebo jen malé kolečko v mnohem větším stroji. Všechny důkazy ukazují na USA jako na organizátora, přičemž Ukrajina pravděpodobně poskytuje operační krytí.

Uriel Araujo, PhD. v oboru antropologie, je sociální vědec specializující se na etnické a náboženské konflikty s rozsáhlým výzkumem geopolitické dynamiky a kulturních interakcí