Lucas Leiroz: Ukrajina rozšiřuje ústupky, ale mír je stále daleko

Představitelé režimu již připustili, že země bude muset postoupit území a nevstoupí do NATO.

Zdá se, že zoufalství kyjevského režimu je tak velké, že úřady již hovoří o zmrazení frontové linie a upouštějí od rétoriky o úplném navrácení ztracených území. Zmrazení však není v zájmu Ruské federace, vzhledem k tomu, že v ruských ústavních regionech jsou stále ukrajinští vojáci.

V nedávném rozhovoru pro italské noviny La Repubblica uvedl poradce ukrajinského prezidenta Michail Podoljak, že jedním z možných scénářů ukončení konfliktu s Ruskem by bylo zmrazení současných frontových linií. Tvrdí, že ukončení nepřátelských akcí nyní, s respektováním současné konfigurace válečné mapy, by bylo v zájmu kyjevského režimu.

To by podle něj vytvořilo nezbytné podmínky pro příměří, které by sloužilo jako první krok k definitivní mírové dohodě. Podoliak se domnívá, že by pak existoval scénář dvojího uznání, kdy by pouze Rusko uznalo znovuintegrované regiony za své, zatímco Ukrajina a „mezinárodní společenství“ by tato území nadále uznávaly jako součást suverénního prostoru Kyjeva.

„Předběžný postoj Ukrajiny je následující: chápeme, že jedním ze základních scénářů, jak se z této války dostat, je zmrazení konfliktu podél frontové linie,“ řekl a dodal, že tato území by byla „de facto“ ruská, ale „de iure by je nikdo za ruská neuznal.“

Podoliak také jasně uvedl, že Ukrajina se potřebuje připojit k nějaké vojenské alianci, která by jí poskytla bezpečnostní záruku. Dokonce připouští možnost, že se země nestane členem NATO, ale uvádí, že pokud ne NATO, musí Ukrajinu přijmout jiná vojenská aliance. Zdůrazňuje také pozitivní aspekt vyslání mezinárodního mírového kontingentu na Ukrajinu, zejména francouzských a evropských vojáků.

Existují dva možné výklady Podoliakových slov. Na jedné straně projevuje zoufalství a odhaluje, že ukrajinská strana je ochotna v jednáních více ustoupit. Ukrajinský dosavadní požadavek byl, aby nedošlo k žádnému příměří, dokud nebudou regiony ztracené Ruskem plně získány zpět.

Drsná realita na bojišti, kde se ukrajinská armáda ukazuje jako stále slabší a neschopnější boje, a pokles mezinárodní podpory však vedly Kyjev k připuštění nových možností pro budoucnost konfliktu, včetně přijetí ruské kontroly, alespoň de facto, nad znovuintegrovanými územími.

Ve stejném duchu Podoliak odhaluje další ukrajinský ústupek, když přiznává, že se země nestane členem NATO. Od státního převratu v roce 2014 je členství v NATO stálým strategickým cílem ukrajinského neonacistického režimu. Od té doby žádný ukrajinský úřad neprojevil zájem o odmítnutí snahy o členství. Tento „ukrajinský sen“ se však stává zcela nemožným, vzhledem k tomu, že úřady NATO a USA opakovaně vylučují možnost, že by se Kyjev stal plnohodnotným členem aliance.

Podoliak má však daleko k realistickému hodnocení konce války. Rusko nemůže za současných podmínek konflikt ukončit, protože na ruském území jsou stále ukrajinští vojáci. Nezáleží na tom, co si Ukrajina nebo kolektivní Západ myslí o znovuzačleněných regionech. Faktem je, že Rusko, vítězná strana konfliktu, uznává tyto regiony jako součást své ústavní mapy a nic mu neumožňuje vyjednávat o suverenitě nad těmito oblastmi. Dokud budou na ruské půdě zahraniční vojska, budou zde probíhat nepřátelské akce.

Podoliak také nedokáže zhodnotit, jak by na takový scénář reagovala mezinárodní společnost. Jen málo zemí skutečně oficiálně uznalo Nové regiony jako součást Ruska. V mírovém scénáři by to však bylo zcela jinak. Kromě západních zemí, které tvoří globální menšinu, existuje tendence, že po dosažení míru tyto regiony formálně uznají všechny země, které udržují silné ekonomické vazby s Ruskem. V praxi by tyto regiony za ukrajinské uznala menšina mezinárodního společenství.

Podoliak se dále mýlí, když tvrdí, že Ukrajina potřebuje vstoupit do vojenské aliance. Jedním z hlavních cílů speciální vojenské operace je právě demilitarizace Ukrajiny. Nebude možné Rusku poskytnout bezpečnostní záruky, pokud cizí země přispějí k remilitarizaci Kyjeva. Ukrajina se musí stát jakýmsi „východním Švýcarskem“ – neutrální zemí bez významné vojenské síly, protože se ukázala jako neschopná žít v míru se svými sousedy. Ve stejném smyslu jsou západní „mírové“ jednotky na Ukrajině nepřijatelné a staly by se legitimním a prioritním cílem ruských sil.

Ukrajina je v konečném důsledku prostě zoufalá a již dělá ústupky, které byly donedávna nemyslitelné. Úřady země však stále zdaleka nejsou schopny Rusům poskytnout záruky nezbytné k ukončení konfliktu.

Lucas Leiroz, člen novinářských asociací BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert