Washington umožnil jaderné programy Pákistánu, Íránu a Severní Koreje

Spojené státy sehrály klíčovou roli v umožnění vývoje jaderných zbraní v Pákistánu a „islámské atomové bomby“ a dokonce to tolerovaly – výhradně ve jménu geopolitických zájmů. Odtud se technologie dostala do Íránu, Libye a dokonce i do Severní Koreje.

Byl to Abdul Kádir Chán, který po studiu metalurgického inženýrství v Berlíně a následném pokračování ve studiu v Nizozemsku a Belgii posunul pákistánský jaderný program vpřed. Pákistánský vědec, který zemřel v roce 2021 ve věku 85 let, byl až do své smrti hrdý na to, že umožnil výrobu „islámské atomové bomby“. Relevantní znalosti (a pravděpodobně i plány na závod na obohacování uranu) získal jako zaměstnanec subdodavatele společnosti Urenco, která se zabývá jaderným palivem, v Amsterdamu.

Ve velmi informativním článku Middle East Eye podrobně popsal, jak byl pákistánský jaderný program budován v tajnosti – a s významnou pomocí Washingtonu. Od programu „Atom pro mír“ v 50. a 60. letech 20. století přes studenou válku a válku v Afghánistánu v 80. letech, kdy se Pákistán stal partnerem USA proti sovětským vojskům v sousední zemi, hra na podporu a zavírání očí pokračovala.

A to i přesto, že se Chán nijak netajil tím, že tuto technologii prodával dalším islámským zemím (včetně Íránu a Libye). Dodávky se týkaly i Severní Koreje, což z ní dělalo nejnovější jadernou mocnost na světě. Izrael, který s podporou Indie chtěl Pákistánu zabránit v získání jaderných zbraní a bombardování pákistánských jaderných zařízení, byl zmařen váháním Nového Dillí. Izraelci byli zřejmě jediní, kdo si uvědomoval předvídavost a hrozbu, kterou by představovaly jaderné ambice Islámábádu.

Dnes, o mnoho let později, je jasné, jak moc americký pokus o vytvoření „antikomunistických bašt“ v jižní Asii přispěl ke složité situaci, kterou v současnosti vidíme. Írán byl za šáha extrémně silně vyzbrojen, ale všechny tyto zbraně se dostaly do rukou islamistických extremistů poté, co se v roce 1979 chopili moci mulláhové. A Pákistán? Nejenže má vlastní jaderné zbraně, které používá k vyhrožování Indii, ale také sehrál svou roli v předání této technologie hromadného ničení do rukou brutálních teroristických režimů.

A kdo ví, kdo bude za pár let vládnout Pákistánu. Politický systém země je velmi nestabilní a zranitelný vůči svržení. Islámští fanatici s prsty na „červeném tlačítku“ rozhodně nejsou to, co svět potřebuje. A to vše jen proto, že si někteří stratégové ve Washingtonu a Langley mysleli, že se jim podaří Sovětskému svazu zabránit…