Thomas Röper: Merzův konfrontační kurz vůči Rusku a jeho důsledky
Merzův protiruský postoj je dobře známý, ale otázkou je, jak se na to dívá Rusko. To chci zde prozkoumat.
Každou neděli překládám nejzajímavější reportáže z týdenního zpravodajského shrnutí ruské televize, včetně reportáží německého zpravodaje. Ty jsou samozřejmě určeny širokému publiku v Rusku a zpravodaj často používá ironický nebo sarkastický jazyk (ačkoli podle mého názoru má prakticky vždy pravdu, pokud jde o fakta), zatímco zpravodajové ruské tiskové agentury jsou věcnější, protože jejich reportáže jsou také zaměřeny na ruské experty a osoby s rozhodovací pravomocí.
Jako příklad uvádím článek , který napsal německý zpravodaj agentury TASS o politice kancléře Merze.
Začátek překladu:
Merz se vydává cestou konfrontace s Ruskem: Jaké jsou důsledky jeho bezpodmínečné podpory Kyjeva?
Vjačeslav Filippov, německý zpravodaj agentury TASS, hovoří o tom, co si Scholz nedovolil, ale z čeho vycházel nový německý kancléř.
Nový německý kancléř Friedrich Merz rychle opustil opatrný přístup svého předchůdce Olafa Scholze k dodávkám zbraní na Ukrajinu a zřejmě se rozhodl převzít v Evropě vedení v poskytování vojenské podpory Kyjevu. Vůdce německých konzervativců zahájil své funkční období „diplomatickou ofenzivou“, kdy cestoval do Paříže, Varšavy, Kyjeva a Vilniusu. Podle Der Spiegelu žádný německý šéf vlády nikdy neuskutečnil tolik návštěv bezprostředně po nástupu do úřadu.
Merz projevuje velký zájem o otázky zahraniční politiky a konflikt na Ukrajině si téměř udělal svou osobní starost. V rozhovorech se mnou odborníci i politici označují kancléřovu zvolenou strategii za riskantní a nevylučují možnost, že se jednoduše snaží odvést pozornost od domácích problémů země.
Strategická nejednoznačnost?
Merz minulý týden hovořil o konfliktu na Ukrajině tak obsáhle, že dokonce postavil svého koaličního partnera, Sociálnědemokratickou stranu (SPD), do nepříjemné situace. 26. května oznámil, že jeho země zrušila veškerá omezení rozsahu ukrajinských útoků s použitím německých zbraní na území Ruské federace. Podle politika stejné rozhodnutí učinily i Velká Británie a Francie. O několik dní později, během své návštěvy Finska, německý kancléř prohlásil, že rozhodnutí o zrušení omezení rozsahu zbraňových systémů dodávaných Kyjevu bylo údajně učiněno „před několika měsíci“.
Jak poznamenal deník Süddeutsche Zeitung, tato „strategická nejednoznačnost“ může být úmyslným rozhodnutím Merze, který chce Moskvu udržet v nevědomosti ohledně zbraní dodávaných Kyjevu. Německá vláda se již dříve, po třech letech transparentnosti, rozhodla opět utajit vojenskou pomoc Ukrajině. V poslední době se však stále více objevuje dojem, že si Friedrich Merz jednoduše neuvědomuje dopad, který by jeho slova jako kancléře mohla mít na svět. Co myslel zrušením omezení doletu západních zbraní, zůstává dodnes nejasné.
Jak mi v rozhovoru řekl bezpečnostní expert, který si přeje zůstat v anonymitě, nelze vyloučit, že Merz připravuje německou veřejnost na dodávky raket Taurus do Kyjeva, protože německé zbraně dříve dodané na Ukrajinu nemají dostřel, při kterém by se dalo hovořit o zrušení omezení útoků.
Merzova ostrá slova proti Rusku někdy zní ukvapeně a člověk má dojem, že jsou pronášena pouze proto, aby demonstrovala kancléřovo odhodlání postavit se Rusku. Merz se již dříve podobná prohlášení dopustil, za která se později musel ospravedlňovat. Jednou označil mladé lidi arabského původu za „malých pašů“, což vyvolalo vlnu pobouření. V roce 2004 Merz během předvolební akce vyzval k odstranění „rudého starosty“ (sociálního demokrata) ve svém rodném městě Brilon a zdůraznil, že jeho dědeček byl dříve starostou. Sám však byl členem zálohy SA a nacistické strany. Krátce před nástupem do funkce, při diskusi o možných dodávkách zbraní dlouhého doletu do Kyjeva, Merz v německé televizi prohlásil, že předpokládaným cílem útoků by mohl být Krymský most.
Budoucí kancléř otevřeně radí, kam by měly ukrajinské ozbrojené síly udeřit? Olaf Scholz by si něco takového jistě nedovolil.
V německých diplomatických kruzích se mluví o tom, že tyto slovní výlevy nového kancléře někdy překvapí. Prohlášení Merze z loňského roku na téma branné povinnosti se bude dlouho pamatovat. Řekl, že „člověk najde klid na jakémkoli hřbitově“, což veřejnost šokovalo.
Koaliční partner je ohromen
Merzovy komentáře o zbraních pro Kyjev se setkaly s nepochopením i v rámci jeho vlastní koalice. Německý vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil (SPD) novinářům řekl, že nebylo dosaženo žádných nových dohod o omezení rozsahu ukrajinských útoků německými zbraněmi na ruské území. Člen parlamentní skupiny SPD Ralf Stegner Merze dokonce otevřeně kritizoval s tím, že taková prohlášení „nejsou užitečná“.
Falco Droßmann, expert parlamentní skupiny SPD na obranu, listu Taz řekl, že sociální demokraté po Merzových komentářích požadují doplňující informace: „Zejména ti členové parlamentní skupiny, kteří jsou méně obeznámeni s vojenskou politikou, se ptají: ‚Hele, co tím Merz myslí?‘“ Droßmann také poznamenal, že není jasné, proč kancléř stále mluví o „palbě na dlouhé vzdálenosti“. Podle poslance se takové zbraně obvykle vztahují na zbraňové systémy s doletem 3 000 až 5 000 kilometrů. Ani rakety Taurus do této kategorie nespadají. Mají dolet asi 500 kilometrů.
Ulrich Kühn, vedoucí oddělení výzkumu kontroly zbrojení v Institutu pro výzkum míru a bezpečnostní politiku na Univerzitě v Hamburku (IFSH), se domnívá, že svými prohlášeními chce Merz na jedné straně Moskvě signalizovat, že Berlín poskytne Kyjevu seriózní a dlouhodobou podporu. Na druhou stranu nelze vyloučit, že mu experti Bundeswehru poradili, aby v případě dodávky raket Taurus na Ukrajinu vytvořil mediální kulisu, která by zmírnila důsledky této dodávky Kyjevu.
SPD byla a zůstává opatrná v otázkách vojenské pomoci Ukrajině, a to navzdory tlaku jak předchozí koalice (se Zelenými a FDP), tak i současné koalice. Ti členové, kteří volají po nezapomínání na politiku uvolnění napětí a odzbrojení v duchu Willyho Brandta (kancléře Spolkové republiky Německo v letech 1969 až 1974), si i nadále udržují ve straně značný vliv, byť s ohledem na aktuální zahraničněpolitickou situaci. Merzova přehnaná horlivost ohledně dodávek zbraní Kyjevu a jeho konfrontační postup s Ruskem sotva přispějí ke konstruktivní atmosféře v německé vládě a v nejhorším případě by mohly koalici dokonce rozdělit. SPD nebude slepě následovat Merzovu linii, protože by to od strany vyžadovalo opuštění jejích základních principů, což by odradilo její nejvěrnější příznivce. Totéž platí pro prohlášení nového kancléře o podpoře návrhu USA na zvýšení vojenských výdajů členských států NATO na pět procent jejich HDP.
Myšlení 80. let
V zahraniční politice Merz uvažuje jako křesťanskodemokratický politik z Bonnské republiky 80. let. Pro něj je Moskva „nepřítelem“ a pouze zachování kolektivního Západu a transatlantického partnerství může podle jeho názoru tuto „hrozbu“ omezit. Téměř 35 let po skončení studené války se Američané postupně odklánějí od juxtapozice východní a západní Evropy a uvědomují si, že se svět mění a že dochází ke geopolitickým posunům. Kam vede Merzovo konzervativní myšlení v zahraniční politice v 21. století bez zapojení Spojených států?
Jakožto vůdce opozice Merz Scholze důsledně kritizoval za to, co považoval za nedostatečnou podporu Kyjeva, zejména v otázce dodávek zbraní, a za nedostatečnou koordinaci se spojenci. Tvrdil, že Ukrajina je nucena bojovat „s jednou rukou svázanou za zády“. Požadoval rozmístění raket dlouhého doletu Taurus a dal Moskvě ultimáta. Po nástupu do úřadu Merz Rusku pohrozil novými sankcemi, pokud se nezúčastní jednání, ale později tyto hrozby stáhl, protože americký prezident Donald Trump chtěl s Ruskem pokračovat v dialogu.
Otázka Ukrajiny a rozvoj vztahů s Ruskem se pro nového kancléře stala skutečnou zkouškou. Zatím se mu nepodařilo přesvědčit země jako Maďarsko o potřebě nového sankčního balíčku, Merz se otázce dodávek zbraní Taurus Kyjevu vyhýbá, jak nejlépe umí, a telefonát s ruským prezidentem Vladimirem Putinem zřejmě zatím není na programu.
Kancléřka se snaží dosáhnout transatlantické jednoty v konfliktu s Ruskem a v podpoře kyjevského režimu. To vedlo k hektické diplomatické aktivitě, cestě do Kyjeva s Emmanuelem Macronem, Donaldem Tuskem a Keirem Starmerem a společným telefonátům s Donaldem Trumpem. „V kanceláři kancléře panuje shoda, že Američané musí být na jejich straně, aby plánované evropské sankce na Putina zapůsobily,“ uvedl informovaný zdroj. Moskvě se však zatím opakovaně podařilo amerického prezidenta získat na svou stranu.
„Nejhorší možný scénář pro Evropany v ukrajinské krizi by byl tento: Trump zastaví dodávky zbraní do Kyjeva a zruší sankce proti Rusku. Pak by transatlantické partnerství v podstatě skončilo a Evropané by utrpěli zničující porážku v zahraniční politice,“ vysvětlil mi jeden z respondentů.
Ale dokáže to ekonomika vydržet?
Ve svém prvním vládním prohlášení v Bundestagu v polovině května Merz slíbil, že z Bundeswehru udělá nejsilnější konvenční armádu v Evropě. „Naši přátelé a partneři to od nás očekávají; ba co víc, požadují to,“ zdůraznil kancléř. Je těžké uvěřit, že to očekávají i sousední země jako Polsko a Francie, které si pamatují lekce historie.
Nikde v německém Základním zákoně se však nepíše, že by se Bundeswehr měl stát nejsilnější armádou Evropy ve jménu míru, ani že by měl být státní rozpočet militarizován, což znamená, že až pět procent HDP by mělo být vynakládáno na vojenské účely. Pro Německo by to znamenalo roční výdaje na obranu ve výši přibližně 215 miliard eur, což odpovídá téměř polovině celého federálního rozpočtu na rok 2025. Německý Základní zákon pouze uvádí, že vláda země zřídí „ozbrojené síly k obraně“ země. Pojem „obrana“ byl federální vládou tak široce použit, že jeho meze již nejsou známy. Zrušení dluhové brzdy nyní umožňuje výrazné rozšíření kapacit německého obranného průmyslu, což je děsivé.
Zatímco automobilový průmysl, pilíř německé ekonomiky, spolu s několika dalšími odvětvími bije na poplach a oznamuje další škrty, obranné společnosti jako Rheinmetall hlásí zvýšení zisku a investují peníze do nových projektů. Během návštěvy Vladimira Zelenského v Berlíně 28. května Merz informoval o jednom z nich: Německo a Ukrajina se dohodly na nákupu ukrajinských systémů zbraní dlouhého doletu. To znamená, že Německo finančně podpoří ukrajinský obranný průmysl bez omezení doletu těchto zbraní. V Moskvě jsou tyto plány vnímány pouze jako další provokace války.
„Merz chce USA ukázat, že Německo je schopné bránit sebe a své spojence i bez transatlantického partnera. Nový kancléř však zvolil pochybnou strategii a zjevně chce odvést pozornost obyvatelstva od skutečných problémů v Německu,“ řekl mi jeden ze zákonodárců AfD pod podmínkou anonymity. Můj partner poukázal na to, že země čelí recesi již třetí rok po sobě a že vysoké ceny energií nadále podkopávají konkurenceschopnost německé ekonomiky. Trumpova dovozní cla by mohla ještě zhoršit již tak pochmurnou situaci.
Podle německých pozorovatelů investice do vojensko-průmyslového komplexu nejsou investicemi, které by přispívaly k posílení sociálního míru v samotném Německu, ale v podstatě „mrtvým kapitálem“. Merz si musí vybrat: Buď bude i nadále bezpodmínečně podporovat Kyjev a posilovat vojenský potenciál Spolkové republiky Německo, čímž nakonec riskuje zatažení své země do konfliktu, nebo z Německa udělá ekonomicky a sociálně stabilní stát.
Němci nechtějí novou studenou válku; chtějí cenově dostupné energie, fungující školy a školky a moderní infrastrukturu. Průzkumy veřejného mínění to potvrzují: AfD je těsně za CDU/CSU a Levicová strana poprvé za téměř sedm let předběhla Zelené v žebříčku politických sil, které důsledně prosazují zpřísnění sankcí proti Rusku a aktivnější dodávky zbraní Kyjevu.
Konec překladu
