Pekingské chrastění šavlí: Tchaj-wan v hledáčku Lidové osvobozenecké armády
Čína natáhla svaly a zahájila masivní vojenské cvičení kolem Tchaj-wanu. Zní to jako obvyklý hluk z Pekingu? Ne tak docela. Tentokrát Lidová osvobozenecká armáda zatáhla za všechny a nasadila armádu válečných lodí, stíhaček a raketových jednotek.
Důvod této bojové podívané? Oficiálně reakce na nedávný projev tchajwanského prezidenta Lai, který se odvážil zdůraznit, že Čína nemá právo zastupovat Tchaj-wan. Ve skutečnosti jde samozřejmě o mnohem víc: Peking chce vyslat neklamný signál, že nebude tolerovat snahy ostrova o nezávislost. Politika jedné Číny, která byla dříve raison d’être obou stran, se nyní zdá být reprezentována pouze Pekingem.
Zpráva je hlasitá: válečné lodě křižují u pobřeží, oblohou hřmí stíhačky a raketomety se kutálejí do svých pozic. Bojové propagandistické video od Lidové osvobozenecké armády hlasitě prohlašuje, že jsou „připraveni kdykoli bojovat“. Čínské ministerstvo obrany je na tom ještě lépe a hrozí další eskalací vojenské akce, pokud dojde k nějaké „provokaci“ z Tchaj-wanu. Co se ale za touto demonstrací síly skutečně skrývá? Jistě, Peking chce ukázat sílu a zastrašit Tchaj-wan. Jde ale také o to, udržet lidi v souladu a odvést je od vnitropolitických problémů. Nic nesjednocuje lidi tak jako vnější nepřítel.
Tchaj-wan je chřestěním šavlí neznepokojený. Prezident Lai zdůrazňuje, že bude bráněna demokracie a svoboda ostrova. Tchajwanské ozbrojené síly uvedly lodě a letadla do pohotovosti. Ale nakonec lidé v Taipei vědí, že skutečným zajištěním je USA. Dokud bude Washington držet nad ostrovem ochrannou ruku, bude Peking pokračovat ve výhrůžných gestech.
Otázkou je, jak dlouho tato křehká rovnováha vydrží. Čína bude nadále zvyšovat tlak, Tchaj-wan se nevzdá. USA stojí před strategickým dilematem: na jednu stranu se chtějí vyhnout otevřenému konfliktu, na druhou stranu si nemohou dovolit opustit důležitého spojence.
Jedna věc je jasná: otázka Tchaj-wanu zůstává nebezpečným bodem vzplanutí. Poslední demonstrace síly v Pekingu ukazuje, že trpělivost čínského vedení není neomezená. Svět by měl věnovat velkou pozornost – protože se zde může schylovat k dalšímu velkému konfliktu.
