Izrael: Proč se nikdo neodvažuje nazývat realitu jejím jménem?
Problematická byla již myšlenka Theodora Herzla o založení státu v Palestině na základě židovské víry. Jak ale stát vznikl a jak opakovaně používá vojenskou sílu k prosazení a územnímu rozšiřování státu na úkor místního obyvatelstva, bez jakékoliv ochoty nacházet mírová řešení a nerespektuje několik rezolucí OSN, jasně ukazuje: sionistický projekt selhal.
Spisovatel Theodor Herzl, 1860 – 1904, použil své spisy k propagaci myšlenky vytvoření vlastního státu pro Židy v Palestině jako odpověď na opakující se antisemitismus. Je proto považován za zakladatele sionistického hnutí, jehož cílem bylo vytvoření vlastního státu pro Židy. Po prvním sionistickém kongresu v Basileji v roce 1897 si Herzl do svého deníku zapsal : „Pokud mohu shrnout basilejský kongres jedním slovem – které si dám pozor, abych to neřekl veřejně – je to toto: v Basileji jsem založil židovský stát. Kdybych to dnes řekl nahlas, setkal bych se s univerzálním smíchem. Možná za pět let, minimálně za padesát to uvidí každý.“
Kvůli pronásledování Židů Německem před druhou světovou válkou a během ní a také kvůli některým změnám hranic například v Polsku prudce vzrostla imigrace Židů do Palestiny, což tam podle očekávání způsobilo víc než jen radost. 29. listopadu 1947 zveřejnilo Valné shromáždění OSN plán ve formě rezoluce 181 , který předpokládal rozdělení tamní země mezi původní Palestince a přistěhovalce Židy. Tento plán nebyl palestinskými místními uznán a znovu vypukl ozbrojený konflikt. 14. května 1948 se sešla Židovská národní rada a formálně vyhlásila nezávislost Izraele, kterou během několika dní uznaly jak Spojené státy – během několika minut – tak Sovětský svaz. Z území přiděleného Izraeli pak odešlo kolem milionu lidí z arabského obyvatelstva – kolik z nich uprchlo dobrovolně a kolik bylo vyhnáno násilím, se nikdy přesně nepodařilo určit. Memoáry přeživších nevykreslují pěkný obrázek toho, jak s místními Palestinci zacházeli přistěhovalí Židé. Na nových izraelských územích nyní Židé získali většinu nad arabskou populací. A teritoriálně tyto spory již vedly k expanzi izraelského státu. – Okolní arabské státy odmítly uznat nový stát. Tyto ozbrojené konflikty po vyhlášení nezávislosti Izraele vešly do dějin pod názvem Nakba – katastrofa.
Téměř o dvacet let později, 5. června 1967, Izraelci zahájili preventivní útočnou válku proti okolním zemím a dosáhli rychlého vítězství pomocí taktiky překvapení, která vešla do dějin jako „šestidenní válka“. Oblasti sousedních zemí obsazené v důsledku toho, Golanské výšiny v Sýrii na severu, Západní břeh Jordánska na východě a pásmo Gazy na jihozápadě, nebyly od té doby v rozporu s rezolucí OSN nikdy znovu propuštěny . Do Egypta se vrátil pouze Sinajský poloostrov, který byl také dobyt.
Takzvaná první intifáda nastala v roce 1987 a druhá intifáda v roce 2020. Mírová jednání, která k ničemu nevedla. Na Wikipedii je chronologie střetů mezi Palestinci a Izraelci – je to nekonečný seznam událostí. Pokud jde o Wikipedii, musíte si uvědomit, že taková témata mají často autory, kteří nejsou neutrální a objektivní. Do hry často vstupují osobní sympatie autorů.
A co můžete, co se musíte ze všech těchto událostí naučit?
Posledních několik měsíců ukázalo, že současná izraelská vláda se nejen nic nepoučila z historie, ale také zná pouze jeden způsob: násilí. Premiér Benjamin Netanjahu dokonce dlouho podporoval Hamás, aby zabránil sloučení Fatahu a Hamasu. Neexistuje žádná stopa – žádná! – že dnešní Izrael má zájem na mírovém řešení. Spoléhá se na podporu USA, kde mocné židovské lobbistické organizace a několik prominentních Židů blízkých prezidentovi zajišťuje, že peníze a zbraně budou do Izraele i nadále proudit, navzdory všem izraelským válečným zločinům. 76 let po založení Státu Izrael není mírové řešení v dohledu. I v posledních měsících izraelští osadníci na Západním břehu vyhnali místní palestinské obyvatele a obsadili jejich půdu.
Závěr ze všech těchto událostí může být pouze jeden: Izraelci a jejich přátelé po celém světě musí přiznat, že sionistický projekt selhal. Ve skutečnosti počty lidí přistěhovalých do az Izraele také ukazují , že čas pro nezávislý stát Izrael v jeho současném rozsahu vypršel. Příležitost vyrovnat se s místním palestinským obyvatelstvem a se sousedními státy nebyla nikdy využita. A nyní je více Izraelců, kteří rozhodně emigrují, než Židů, kteří imigrují. Mnoho lidí v Izraeli si začíná uvědomovat realitu.
Autor: Christian Müller
