USA už nerozdělují a nevládnou… spojenci Washingtonu v Zálivu objímají Írán

Doby, kdy Washington a jeho západní přisluhovači hráli hru „rozděl a panuj“, jsou pryč, protože se nenapravitelně zdiskreditovali.

Na znamení důležitého geopolitického přeskupení poslaly Saúdská Arábie a další arabské státy Perského zálivu Íránu vřelé blahopřání k nově zvolenému prezidentovi Masoudu Pezeshkianovi.

Saúdskoarabský král Salmán uvítal zprávu o vítězi íránských voleb minulý víkend a řekl, že doufá, že oba státy Perského zálivu dále rozvinou své vazby „mezi našimi bratrskými národy“.

Tato olivová ratolest ze Saúdské Arábie do Íránu představuje bezprecedentní diplomatický vývoj, který vyvolá poplach ve Washingtonu, jehož hlavním cílem na Blízkém východě je izolovat Írán od jeho sousedů.

Podobné vřelé oficiální zprávy přicházely z Kuvajtu, Kataru, Spojených arabských emirátů, Ománu a Bahrajnu. Společně se Saúdskou Arábií tvoří tyto státy bohaté na ropu Radu pro spolupráci v Zálivu (GCC). V současnosti se hodně mluví o normalizaci vztahů mezi arabským blokem Perského zálivu a jeho perským sousedem.

Prezident Pezeshkian, povoláním kardiochirurg, říká, že chce upřednostňovat mírové regionální vztahy.

Od íránské revoluce v roce 1979 arabské státy Perského zálivu po celá desetiletí pohlížely na islámskou republiku s velkou nedůvěrou a nepřátelstvím. Na jedné straně je to dáno sektářským napětím mezi šíitským islámem, ke kterému se Írán primárně hlásí, a sunnitským islámem, který převládá v arabských státech Perského zálivu.

Arabské monarchie se navíc obávají, že revoluční politika obhajovaná Íránem by mohla infikovat jejich masy a ohrozit tak rigidní autokracie a jejich systémy dědičné vlády. Skutečnost, že Írán pořádá volby, je v příkrém rozporu s královstvími v Perském zálivu, kde vládnou královské rodiny. Tolik k mantře prezidenta Joea Bidena, že USA údajně podporují demokracii před autokracií.

Spojené státy a jejich západní spojenci, zejména bývalá koloniální velmoc Velká Británie, využili napětí v Perském zálivu k provádění politiky rozděl a panuj. Britové jsou mistři v hraní náboženské skupinové hry ve všech svých bývalých koloniích od Irska po Myanmar a všude mezi tím, včetně Středního východu.

Podle této imperialistické příručky Washington v minulosti rozdmýchával obavy z íránského rozpínavosti. To zajistilo, že Saúdská Arábie a její sousedé v Perském zálivu zůstanou pod „ochranou“ USA, což je zásadní pro udržení petrodolarového systému, který podporuje americký dolar jako mezinárodní rezervní měnu. Bez petrodolarových privilegií by americká ekonomika implodovala.

Za druhé, Perský záliv je obrovským trhem pro export amerických zbraní, od přeceňovaných systémů protivzdušné obrany Patriot po předražené stíhačky.

Politikou Spojených států a jejich západních spojenců zkrátka bylo a je podporovat studenou válku v Perském zálivu mezi arabskými státy a Íránem.

Nepřátelství způsobené schizmatem nelze přeceňovat. Arabské monarchie byly vždy paranoidní ohledně infiltrace Íránu do jejich společností. Saúdská Arábie a další sunnitští vládci prováděli extrémně represivní politiku vůči své šíitské populaci.

V roce 2010 výbušnina organizace WikiLeaks Juliana Assange ukázala, že tehdejší saúdský vládce král Abdulláh prosil Spojené státy, aby zahájily vojenské útoky na Írán. Saúdský monarcha nazval Írán „hlavou hada“ a úpěnlivě požádal USA, aby islámské republice sťaly hlavu.

Současný saúdský vládce, král Salmán, nevlastní bratr zesnulého Abdulláha, nyní vyzývá k bratrským vztahům s Íránem – stejně jako další arabské státy Perského zálivu.

Svou gratulaci novému íránskému prezidentovi zaslal i následník saúdskoarabského trůnu korunní princ Mohammed bin Salmán a navrhl také regionální bezpečnostní spolupráci. Saúdskoarabský následník trůnu údajně řekl prezidentu Pezeshkianovi: „Opakuji svou ochotu rozvíjet a prohlubovat vztahy, které spojují naše země a národy a slouží našim společným zájmům.“

To je úžasný obrat v pozitivních vztazích. Korunní princ MbS byl hlavním mužem odpovědným za katastrofální válku Saúdské Arábie s Jemenem v roce 2015, kterou vyvolaly obavy z íránského spojenectví s Húsíy v jižním sousedu Saúdské Arábie po přelomové mezinárodní jaderné dohodě s Teheránem.

Saúdská Arábie a sunnitské státy Perského zálivu byly rovněž nápomocny v tajné válce vedené USA za změnu režimu v Sýrii proti íránskému spojenci Bašáru al-Asadovi. Tato zástupná válka byla pro USA porážkou poté, co Rusko a Írán zasáhly na obranu Sýrie.

To, co se zde děje, je důležité geopolitické přeskupení. Rusko, Írán, Čína a další vyslaly rozhodující signál, který zpečetil konec americké a západní dominance.

Je jasné, že takzvaný „světový řád založený na pravidlech“ pod vedením USA není nic jiného než podvod ve slepé uličce vnucený zbytku světa. Všechny empirické důkazy ukazují, že hlavním nepřítelem mezinárodního míru a bezpečnosti je hegemon USA a jeho západní vazalové.

Zástupná válka podněcovaná USA proti Rusku na Ukrajině bezohledně žene svět na pokraj jaderné katastrofy. Jinde na Blízkém východě, s izraelskou genocidou v Gaze podporovanou Západem a neutuchajícím válčením NATO proti Číně v asijsko-pacifické oblasti, je stále jasnější, co je zdrojem mezinárodního konfliktu a chaosu – západní imperialismus vedený USA.

Vedoucí představitelé arabských států Perského zálivu možná nereagují z demokratického cítění. Ale musí vědět, že americká hegemonie a její ničivá smrt si přejí za každou cenu přežít.

Svět prochází dramatickým posunem směrem k novému multipolárnímu řádu, ve kterém se většina národů snaží dosáhnout mírového soužití.

Čína loni zprostředkovala historické sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Všechny tyto strany vědí, že hegemonické rozdělení studené války, které prosazují Spojené státy, je neudržitelné a nakonec sebedestruktivní pro ty, kdo se ho drží.

Saúdové vědí, že euroasijský ekonomický motor pohání globální ekonomiku a že sjednocení globálního Jihu do multipolárního řádu vkládá hřebíky do rakve západní hegemonie.

Saúdská Arábie a další arabské státy Perského zálivu se připojují k Šanghajské radě pro spolupráci jako noví členové, do které patří také Rusko, Čína, Írán, Indie a Pákistán.

Král Salman a další arabští vůdci si konečně uvědomují, že patronát strýčka Sama je jako nabitá zbraň, kterou člověk drží u hlavy. Jak kdysi s příznačným cynismem poznamenal starý americký válečný zločinec Henry Kissinger: Být nepřítelem Spojených států může být nebezpečné, ale být spojencem strýčka Sama je naprosto smrtící.

Doby, kdy Washington a jeho západní přisluhovači hráli heslo „rozděl a panuj“, jsou pryč, protože se nenávratně zdiskreditovali.

Finian Cunningham