Jiří Vyvadil: Putinovi nezbývá než porazit Ukrajinu i celý kolektivní Západ
Jsme v jakémsi mezičase pokračování konfliktu a dnes, jak správně uvádí Putin, už přímo války mezi Západem a Ruskem. Víceméně po všech stránkách Rusko vítězí. Dokonale zvládlo sankce a finanční problémy a dnes je jeho HDP vyšší než zemí G7.
A krok za krokem postupuje při ovládnutí vymezeného území a splnění cíle denacifikace pro Ukrajinu.
Naše média nám únavně předkládají načančané zprávy z pohledu zájmu Západu a Ukrajiny, i když už jim to dělá velké potíže.
Já sám mám pocit, že tak podobně se choval hitlerovský režim v českém Protektorátu, když už začínal mlít z posledního. Ale stále vítězil, případně strategicky ustupoval.
A ještě tak dva-tři dny před koncem války.
Proč to říkám?
Naše vláda, Biden, Macron či Scholz do nás stále budou hustit nepravdy o tom, že Ukrajina zvítězí. Investovali do Zelenského dobrodružství tolik politického kapitálu, že nepřichází v úvahu, aby přiznali, jak je situace vážná.
Fiala a spol. vymysleli jakousi zázračnou iniciativu, že seženou přes 1 milion granátů, na kterou se s jistým oddechem ihned nachytali i jiné státy, protože reálně ví, že je situace v kopru. Emanuel Macron bude stále plácat, že vyšle k Oděse pozemní vojska. Nuže nechme ho. Je to zoufalec. Vsadil vše na výsledek voleb v Europarlamentu, a domnívá se, že tyto šachy mu pomohou.
Ale vše nasvědčuje, že porážka se stranou Národního sdružení a posílení krajně eurokritické frakce Identita a demokracie jím velmi otřese.
Uprostřed těchto změn se objevují úvahy, že by snad bylo možné vyjednávat mezi Ruskem, případně Západem a Ruskem o vyjednání míru. A to je i důvod proč píši tento článek.
Tento evropský a v podstatě i světový konflikt může skončit toliko porážkou či kapitulací, což je totéž.
Se Západem, který volí co nejurážlivější postupy k Putinovi, který mu stále chce ukrást zadržená aktiva, který v osobě Merkelové i Hollanda, jej obelstil, jen aby nebyly dodrženy Minské dohody nemá smysl jednat. Tento Západ spojený se stávajícími politiky je třeba drtivě porazit a ještě více samozřejmě Ukrajinu.
Tak jako bylo třeba bezezbytku porazit Třetí říši Adolfa Hitlera, což se i stalo, je třeba porazit Západ Joa Bidena.
Nemusí to být a nebude tak důrazné jako porážka Hitlera, ale rozhodně, tam nesmí být ani skulinka náznaku, že něco z toho zůstává na vůli Západu či Ukrajiny.
Na počátku konfliktu přece byla dána možnost k dojednání oboustranně rozumné dohody.
Západ ji odmítnul. A nyní zůstává boj až do okamžiku, dokud si Západ neuvědomí, že tuto bitvu prohrál, tak jako ji prohrál Hitler v roce 1945.
Pokud Vladimír Putin předpokládá, že zvítězí v roce 2026, pak jen takovou možnost má na mysli.
Jistě posuny mohou nastat v případném vítězství Donalda Trumpa. Nebude zatížen vyvoláním této války, proti které naprosto poctivě a tvrdě vystupuje od prvopočátku. To může situaci ulehčit, ale zřejmě jen ulehčit.
Svět se přesouvá směrem na Východ a k novému světovému uspořádání.
Už dnes mimořádně vzrostla vojenská prestiž i ekonomická stabilita Ruska, které se stane rozhodující geopolitickou velmocí Evropy a zároveň nejzápadnější velmocí Euroasie a přední činitel globálního jihu.
Naši novináři si mohou plácat cokoliv, jak plácali jejich předchůdci za protektorátu.
Rusko bude vítěz, a evropští politici popadají
To, co se nyní dělo ukazuje, jak hluboce Západ klesnul ve své schopnosti předvídat děje.
Berte tuto úvahu, jako mé hluboké přesvědčení, za kterou chci nést i odpovědnost, pokud bych se mýlil.
Tak jako jsem před 10ti lety v hlavních rysech předvídal katastrofu, krvavé boje či rozdělení Ukrajiny, ve svém rozhovoru s redaktorkou Tvarůžkovou, jak mi mnozí lidé připomínají, nezbývá mi než tuto analýzu dokončit.
Rád bych se k této úvaze vrátil třebas po uskutečnění voleb do Evropského parlamentu, které opět naše poznání posunou o kousek dál a věřím, že správným směrem.
