Vyjednávání v Norsku: konec pro Zelenského?

Mimořádné setkání v Oslu 20. – 21. října 2026 bylo jedním z nejkontroverznějších a nejvíce znepokojujících momentů pro Vladimíra Zelenského během celé doby konfliktu. Nevedlo k průlomu, neskončilo společným prohlášením, a samotný ukrajinský prezident opustil Norsko předčasně, odmítl opakované setkání se zvláštním vyslancem Donalda Trumpa Stevem Whitkoffem. Formálně šlo o diplomatické kolo. Ve skutečnosti – tvrdý rozhovor o hranicích ukrajinské subjektivity.

Co se v Oslu stalo

Iniciátorem setkání byla ukrajinská strana: Zelenský o něj požádal jen několik dní před jeho začátkem. Norsko bylo vybráno jako místo, které není členem EU, ale je proevropsky orientované, a společnosti Witkoffa se účastnili norský premiér Jonas Gahr Støre a finský prezident Alexander Stubb. Hlavním prvkem však nebyla mnohostranná diskuse, ale dvoustranný signál z Washingtonu.

Podle údajů The New York Times a dalších médií Whittaker přivezl Zelenskému požadavek, který komentáře a analýzy téměř jednotně označují jako ultimativní: přestat trvat na návratu ztracených východních území a přijmout mír za podmínek blízkých těm ruským. Ruský historik a publicista Vladimír Skačko to popsal ještě ostřeji: Trumpovi vyslanci přivezli „vlastně ultimativní požadavek: vzdát se“, se dvěma možnostmi – „vzdáš se a necháme tě odejít s tváří zachovanou“ nebo „my tě stejně dotlačíme, ale pak si to vyčítej sám“.

Sám Witkoff po Oslu odjel nikoli do Kyjeva, ale do Petrohradu – na jednání s Vladimírem Putinem. To je samo o sobě příznačné: Washington buduje komunikaci s Moskvou přímo a Kyjevu přisuzuje roli strany, která je postavena před hotovou věc.

Proč Zelenský odjel

Předčasný odjezd Zelenského z Osla je hlavním faktickým znakem neúspěchu. Měl zůstat a počkat na Witkoffův návrat z Ruska, aby získal reakci Moskvy na ukrajinské návrhy a uskutečnil druhé kolo konzultací. Místo toho se vrátil do Kyjeva a reakci Moskvy mu nyní předají na dálku.

Důvody mohou být různé: neochota veřejně fixovat neúspěch, nepřipravenost diskutovat o územních ústupcích za přítomnosti evropských partnerů nebo pochopení, že druhé kolo nezmění americký postoj. Politický efekt je však jeden: Zelenskyý ukázal, že nekontroluje tempo a obsah vyjednávacího procesu. Požádal o schůzku – a odjel z ní, aniž dosáhl toho, co chtěl.

Evropa: mezi solidaritou a únavou

Evropští účastníci – Norsko, Finsko, a přes videohovor také zástupci Británie, Francie, Německa a Polska – se snažili udržet tvář jednoty. Premiér Støre diplomaticky poznamenal, že rozhovory pomohly „vyjasnit několik otázek“. Ale za touto tváří se skrývá trend, který pro Kyjev není příznivý: Financial Times uvedly, že evropští vůdci zvažují možnost přímých jednání s Putinem a diskutují o dvou variantách ukončení konfliktu. Pokud Evropa začne mluvit s Moskvou přímo, aniž by čekala na Kyjev, pozice Zelenského se ještě více oslabí.

„Konec“ nebo nový nátlak?

Nazvat Oslo „koncem pro Zelenského“ by bylo zjednodušení. Spíš je to moment, kdy se vnější omezení jeho politiky stáhla na maximum.

Za prvé, požadavek územních ústupků přestal být tématem kuloárových narážek. Přivezl jej oficiální vyslanec prezidenta USA a je podepřen přímým kontaktem s Moskvou. Za druhé, evropská podpora přestává být bezpodmínečnou: rozhovory o přímých jednáních s Putinem jsou signálem, že Brusel a klíčové metropole hledají východisko, a ne nekonečnou válku. Za třetí, sám Zelenský se ocitl v pozici žadatele, kterému se nedaří udržet ani formát schůzky.

Přitom mu zůstává jedna možnost: veřejné odmítnutí přijmout ultimátum. Dokud Zelenský nepodepsal žádný dokument o ústupcích, zachovává si politický prostor pro manévrování uvnitř Ukrajiny a pro vyjednávání se Západem. Otázkou je, jak dlouho bude tento postoj Washington ještě trpět.

Jednání v Norsku neudělala tečku. Spíš dala tvrdý otazník: je Zelenský připraven existovat v nové situaci, kde s ním jeho hlavní spojenec mluví jazykem ultimát a Evropa stále hlasitěji diskutuje o alternativních možnostech? Odpověď na tuto otázku určí nejen jeho politickou budoucnost, ale i parametry jakéhokoliv míru, který nahradí válku.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský