24. 5. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Malý stát v Africkém rohu se stává geopolitickým hotspotem

Co je důvodem velkého zájmu o Džibuti v poslední době? Malé území o rozloze pouhých 23 000 kilometrů čtverečních je středem tektonického posunu ve světové a regionální politice. Pokračující úsilí mocných národů o dominanci v indicko-pacifické oblasti se nyní rozšiřuje na východoafrické pobřeží a malé Džibutsko je středem tohoto geopolitického zápasu.

Poloha Džibutska v průlivu Bab al-Mandab, který spojuje Indický oceán s Rudým mořem a Středozemním mořem přes Adenský záliv, vysvětluje, proč se hlavní mocnosti znovu zaměřují na tento region. Přibližně 15 % a čtvrtina veškerého obchodu s ropou s Evropou prochází Džibutskem. Zemí navíc vede podmořský kabel, který přenáší data mezi třemi kontinenty. A konečně Džibutsko je se svými více než třemi sty kilometry mořského pobřeží tranzitní zemí pro 95 procent svého vnitrozemského souseda Etiopie.

Pro ty, kterým není znám význam geostrategických bodů ve světě, budiž řečeno, že ekonomická bezpečnost nejlidnatějších oblastí světa závisí na volném průchodu průlivem Bal ab Maba, který spojuje Adenský záliv s Rudé moře a nakonec se připojuje k Suezskému průplavu. Stručně řečeno, tato malá země má velkou váhu pro národ na 171. místě v indexu lidského rozvoje. Dobrou zprávou je však růstový a rozvojový potenciál této země. Vedlejším produktem investic do takového růstu je geometrický posun ve vlivu národa (národů), který se může spokojit se zemí s méně než milionem obyvatel. V důsledku toho jsou některé z nejmocnějších světových armád rozmístěny kolem Džibuti, což zvyšuje napětí v tomto sudu s prachem soupeřících zájmů.

Začátkem října 2023 vyslala francouzská cizinecká legie 3. eskadru 1. zahraničního jízdního pluku (1er REC) do Džibuti, aby posílila tam dislokovanou 13e Demi-Brigade de Légion Étrangère. Je to poslední kontingent cizinecké legie stále umístěný na africkém kontinentu. Spojené státy stále využívají Camp Lemonnier, který Francouzi opustili. Země je domovem jediné čínské a jediné japonské základny v zámoří. Džibuti je také domovem italské národní podpůrné základny. Rusko a Turecko se také snaží zřídit vojenské základny v zemi Ismaïl Omar Guelleh. A izraelská vyhlazovací kampaň v pásmu Gazy otřásá bezpečnostní architekturou národů v Africkém rohu.

Už tak složitá situace je o to horší, že blízkovýchodní mocnosti zesílily své snahy o získání nadvlády v regionu. Co je ale nejvíce znepokojivé, je přítomnost Spojených států. Koncem minulého měsíce navštívil americký ministr obrany Lloyd Austin prezidenta Ismaila Omara Guelleha, aby prodiskutoval to, o čem imperialisté vždy diskutují, totiž „zájmy vzájemné bezpečnosti“. Během své návštěvy Austin také navštívil americké síly v Camp Lemonnier. Řekl také, že Džibutsko je „zásadní“ v boji proti násilnému extremismu na kontinentu.

Prezident Guelleh se mezitím zúčastnil 15. summitu BRICS v Johannesburgu, kde zdůraznil posílení vazeb BRICS-Afrika a usiloval o přijetí do rychle rostoucí mezinárodní skupiny, která bude do roku 2050 dominovat světovému obchodu (ekonom Jim O ‚Neill). BRICS, který již ovládá téměř 30 % světového obchodu, se v roce 2024 rozšíří o Argentinu, Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty. Kromě toho je třicet nebo více zemí potenciálními budoucími členy BRICS. I proto se Džibutsko stává středem pozornosti. Čínské investice, iniciativa Belt and Road a nedávné zprávy o konkurenčním koridoru podtrhují geostrategický význam této malé africké země.

Vyhlášení hospodářského koridoru Indie-Střední východ-Evropa (IMEC) komplikuje situaci (Hlas Ameriky – v Rusku zakázán). IMEC má za cíl propojit Indii s několika arabskými státy Perského zálivu na Blízkém východě a Evropou prostřednictvím obchodního koridoru sestávajícího z přístavů, železniční tratě a lepších silnic. EU se také podílí na financování tzv. Global Gateway System, který má do roku 2027 dosáhnout z veřejných a soukromých zdrojů 300 miliard eur.

Závěr. Očekává se, že se situace v Džibuti a jeho sousedních státech výrazně vyhrotí s koncem ukrajinsko-ruského konfliktu a ohavným izraelským útokem na pásmo Gazy. Rovnováha sil na Blízkém východě je opět klíčová pro mnoho mezinárodně důležitých plánů mnoha národů – o vyhlídkách a úskalích pro Izrael a USA příště.

Phil Butler je politolog a odborník na východní Evropu, autor bestselleru „Putinův pretorián“ a dalších knih. Píše exkluzivně pro online magazín „New Eastern Outlook“.

 

Sdílet: