Drahé dotace: 3 miliony eur na pracovní místo v nových továrnách na výrobu čipů v Německu
Je zcela běžné lákat firmy daňovými úlevami a podobně. Ale tři miliony eur na pracovní místo pro nové továrny na výrobu čipů v Sasku a Sasku-Anhaltsku? To se zdá velmi přehnané. Přibližně 15 miliard eur v penězích z daní je fakticky příspěvek na pracovní místa na 40 let.
V Německu mají vzniknout dvě nové továrny na výrobu čipů, což by mělo učinit Spolkovou republiku a Evropskou unii poněkud nezávislejšími na dodávkách ze zámoří. Ale tohle má svou cenu. Federální vláda vyplácí tchajwanskému výrobci čipů TSMC polovinu investice (pět z deseti miliard eur) do výrobního závodu u Drážďan jako dotaci . Alespoň pokud s celou věcí souhlasí Evropská komise. K tomu se připočítává tříciferná milionová částka od Svobodného státu Sasko za infrastrukturu v okolí lokality.
Přímo za tímto účelem pak vznikne kolem 2000 pracovních míst. Celkem by podle očekávání politiků mělo vzniknout až 10 000 pracovních míst, pokud se tam usadí příslušné dodavatelské firmy. Ale tam vyrobené mikročipy mají být v budoucnu stavěny především pro automobilový průmysl (stejně jako pro domácí elektroniku). Vzhledem k tomu, že federální vláda vytlačuje energeticky náročný průmysl svou katastrofální klimatickou a energetickou politikou, se celá věc zdá být poněkud rozporuplná.
Podobně je tomu s plánovanou továrnou na čipy Intel u Magdeburgu. Vzniknout tam má 3000 nových pracovních míst. To chce federální vláda dotovat částkou 9,9 miliardy eur . To odpovídá zhruba jedné třetině celkových investičních nákladů na celý systém. V Sasku-Anhaltsku prý vznikne až 10 000 pracovních míst, a to i v dodavatelském průmyslu.
Ale je to dobrý obchod? Celkem asi 15 miliard eur na daních za vytvoření 5 000 pracovních míst, tedy asi 3 miliony na jedno pracovní místo. Pokud předpokládáte mzdové náklady kolem 6 000 eur na zaměstnance a měsíc, mluvíme o více než čtyřiceti letech dotací pracovních míst. I kdyby se započítala další pracovní místa vytvořená v oblasti, stále by to bylo kolem deseti let, které by daňový poplatník zaplatil.
Dalo by se samozřejmě zmínit i dodatečné daňové příjmy, ale mezinárodní korporace jsou také známé tím, že používají všechny techniky k minimalizaci daňové a celní zátěže. V tomto ohledu by návratnost investice neměla být z pohledu německého daňového poplatníka nijak zvlášť působivá. Navíc se zhoršujícím se ekonomickým prostředím (a ještě více s naprosto nespolehlivým napájením) si společnosti TSMC a Intel už po pár letech mohly sbalit kufry a přestěhovat se. A pak?
