Německo moralizuje o lidských právech – v Číně, Kataru, Egyptě. A co Guantánamo?

Představitelé německé vlády v posledních dnech připomněli třem různým vládám nedotknutelnost lidských práv. Západní vlády mezi nimi nebyly. Německý rituál poškozuje univerzalismus myšlenky lidských práv.

Je to jednoduchý rituál, který je vzhledem ke stavu kolektivního Západu čím dál trapnější: Kamkoli vtrhnou němečtí vládní úředníci nebo delegace Bundestagu, jsou vyžadována lidská práva. Ovšem pouze v těch zemích, kde nelze očekávat vážné následky pro nárok. V zemích Jihu, v Číně a samozřejmě v Rusku němečtí politici rádi bouchají na buben. Na druhou stranu jsou vůči západním spojencům pokořeni. Vystupování představitelů federální vlády je tedy velmi levnou formou projevu odvahy, která nic nestojí a navíc nemá žádný efekt.

Jen v posledních několika dnech se představitelé německé vlády v Číně, Kataru a naposledy v Egyptě domnívali, že požadují dodržování lidských práv. Kancléř Scholz (SPD) byl v Číně a odvážně tam nastolil otázku lidských práv. Nebude to mít žádné následky, protože v Číně s jistotou vědí, že je to součást německého rituálu. Kancléř tuto zálohu potřeboval z domácích důvodů. Dostal proto několik sekund německého populismu. Lidé v Číně si navíc také uvědomují, v jakém stavu se kolektivní Západ nachází. Je známo, že respekt a respekt k všeobecným lidským právům ponechává stále více požadovaných.

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock (Zelení) je aktuálně hostem klimatické konference v Egyptě. Na stránkách ministerstva zahraničí by proto nemělo chybět varování federálního vládního zmocněnce pro lidská práva směrem do Egypta . Tak to děláš. Tak funguje feministická zahraniční politika. Z německého pohledu se zdá být dobrým mravem v diplomacii přijmout opatření nejprve proti hostitelským zemím. Toto je Baerbockův výklad slova „úroveň očí“, na kterém by člověk chtěl komunikovat. Je její závazek k rovnému postavení některého z jejích ministerských kolegů s ohledem na její morálně zdvižený prst? O tom lze pochybovat.

Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) odcestovala do Kataru a chtěla ujištění, že gayové, lesby, transgender a queer lidé se mohou během mistrovství světa také cítit bezpečně. Asi deset let oblíbené téma německé zahraniční politiky. Předtím se federální vláda o blaho gayů a lesbiček ve světě většinou nestarala. Nyní ale Německo poznalo, jak dobře se toto téma dá využít, a s misionářským zápalem ho vynáší do světa, aby u domácí klientely zabodovalo. Na oplátku obdržel Faeser diplomatickou protestní nótu.

To, co tady dělá ministr vnitra, je laciné a míří výhradně na místní LGBT lobby. Na mezinárodních akcích, jako je mistrovství světa ve fotbale, je v zájmu hostitelské země být co nejvíce kosmopolitní. Faeserová a s ní německá média praktikují čistý populismus. Ano, v Kataru neexistují žádná práva LGBT. Pohled na sexualitu je pravděpodobně zcela odlišný a nelze jej zařadit do západního schématu homo, hetero a bi. Tam je asi úplně v pořádku říct, že muži v dámském oblečení jsou odporní a nechutní. Nicméně Faeserovo angažmá v Kataru je lež.

V každém případě u příležitosti své návštěvy Kyjeva není známo, že by se Faeserová obávala o blaho rusky mluvícího obyvatelstva stejně, jako se nyní stará o blaho queer návštěvníků Světový pohár v Kataru. Která je nejen aktivně diskriminována ukrajinskou legislativou, ale na příkaz Kyjeva je do ní střílena i západními zbraněmi. Ministr vnitra je k této formě diskriminace s následkem smrti zcela lhostejný. Odmítnou-li každou myšlenku na lidská práva, mohou si odpovědné osoby snadno připít sklenkou sektu. Faeserovy snímky se Selenským užívajícím šampaňského na kyjevském balkóně vypovídaly o německé a západní dekadenci. Přesně v tomto kontextu se ukazuje, jak kolektivní Západ ztratil všechna měřítka.

Na tiskové konferenci v Pekingu po jednání mezi Scholzem a čínským premiérem Li Kche-čchiangem shromáždění němečtí novináři považovali lidská práva v Číně za jednu ze svých nejdůležitějších obav.

Všechna obvinění proti Číně nejsou příliš spolehlivá. Peking pravidelně popírá nařčení, že Čína systematicky utlačuje ujgurskou menšinu a převychovává ji v táborech. Čína se nikdy neunaví v poskytování důkazů o tom, což samozřejmě západní politici, zejména němečtí politici a německá média ignorují, nebo to odmítají jako státní propagandu komunistické diktatury. I v tomto kontextu kraluje narativ suverénně a je odolný vůči faktům, a to jak z hlediska útlaku kulturně deprivovaných Ujgurů, tak obvyklého chování komunistických diktatur. Vyprávění setrvává ve svých klišé.

Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová byla po návštěvě Číny nucena rezignovat. Nebyla schopna adekvátně posloužit vyprávění o západním Ujguru a byla vystavena tlaku, aby tak učinila. Člověk beztrestně neodporuje pracně zavedeným narativům kolektivního Západu.

To, co se děje na kolektivním Západě, je docela úžasné. Nevládní organizace financované západními vládami obviňují porušování lidských práv. Obvykle se spoléhají na velmi pochybné zdroje. Dotyčná vláda není vyslyšena a její argumenty a důkazy jsou v nejlepším případě devalvovány a zdiskreditovány. Dotčené nevládní organizace tvoří obrovskou ozvěnu se západním tiskem, ve které se obvinění ozývají, dokud nejsou prokázána. Západ si dodává podklady pro své intervence.Celý postup připomíná spíše středověkou scholastiku než moderní osvícenství. To samozřejmě nečiní kolektivní Západ o nic důvěryhodnějším.

Samozřejmě věci vypadají úplně jinak, když se Západ podívá na sebe. Guantánamo nyní existuje již dvě desetiletí. Zákony se tam porušují každý den. Prokazatelně tam byl mučen německý občan. Nikdo to nepopírá, a přesto němečtí politici a s nimi německá média tváří v tvář této nehorázné nespravedlnosti mlčí. Tytéž nevládní organizace, které právě vedly s vervou a švihem kampaň za ujgurskou věc v Číně, vydávají skromné ​​a polovičaté tiskové zprávy k výročím založení amerického mučícího tábora. Zatímco hledání výrazu „Ujgurové“ ve zprávách okamžitě zobrazí celé spektrum německého tisku, hledání „Guantánamo“ vám poskytne trochu Amnesty International, a jinak jen staré věci. Německá média jsou základní součástí západního pokrytectví.

Julian Assange je už roky ve vězení za odhalování válečných zločinů. Existují otevřená obvinění z mučení proti britskému trestnímu systému. Ti, jejichž válečné zločiny Assange odhalil, nebyli nikdy potrestáni.

Média jsou v EU zakázána. V Německu se zpřísnil trestní zákon, který omezuje svobodu projevu. Novináři opět opouštějí zemi. Na tomto pozadí se německé obavy o lidská práva v jiných zeměpisných šířkách zdají přinejlepším pokrytecké.

Doma toho bylo dost. A ne, tohle není whataboutismus. Západní hodnoty Západ už dávno opustily. Žádný německý vládní politik by se však neodvážil požadovat dodržování lidských práv ve Velké Británii nebo USA stejným gestem jako v Číně, Rusku, Kataru a dalších zemích na jihu. Ani Annalena Baerbock, ani Nancy Faeser tuto odvahu nemají. Vaše divadlo o lidských právech na mezinárodní politické scéně je proto nespravedlivé a lživé.

Pokud by šlo skutečně o lidská práva, pak by bylo dost co dělat nejen před vlastním vchodem, ale i ve vlastním bytě. Podpora Ukrajiny znamená aktivní podporu státní diskriminace. Zákaz ruských médií, rostoucí cenzura v Německu, politická konformita – nic z toho není slučitelné s chováním německých politiků v zahraničí jako samozvaných morálních autorit. Tyto výkony nikdo nebere vážně. Neustálé vzrušení Německa nad otázkou lidských práv je pro německou veřejnost a její vlastní politickou klientelu čistým populismem. Vyvolává pocit nadřazenosti nad ostatními státy, který nemá nic společného s faktickou rovinou.

Ale jako každá forma populismu má i toto druhou stránku. Protože svým jednostranným permanentním rozhořčením Německo relativizuje lidská práva. Německý politicko-mediální komplex z nich dělá nástroj jednostranné, neokoloniální politiky a zbavuje je tak univerzalismu. Podle názoru Německa je jejich implementace nezbytná především v zemích Jihu a v zemích, s nimiž se Německo ocitá v systémovém konfliktu.

Na kolektivním Západě je naopak dodržování a vymáhání lidských práv zanedbatelné. Zahraničněpolitické kroky Německa proto poškozují univerzální nárok a vytvářejí dvě třídy států. Kolektivní Západ na jedné straně, který má právo porušovat všechna pravidla a práva, aniž by musel nést následky, a státy mimo něj. Jsou proti nim uplatňována lidská práva. Každá forma západního vměšování a intervence, včetně vojenské akce, je legitimizována zvrácenou koncepcí lidských práv. Z dlouhodobého hlediska se svět s touto specificky německou nespravedlností nevyrovná.

Autor: Gert Ewen Ungar