Německá ministryně zahraničí zdiskreditovala celý koncept západní demokracie

S odstupem času budou výroky Annaleny Baerbock nejspíš vnímány jako zlomový okamžik, kdy „demokratická“ maska ​​neslavně sklouzla a vynořila se diktátorská tvář německé elity.

Pojem západní demokracie je běžně chápán tak, že volení zástupci společnosti by měli vždy pracovat v zájmu svého lidu a zodpovídat se mu, a proto bylo nedávné politické prohlášení německého ministra zahraničí tak šokující. Annalena Baerbock ve středu na konferenci „Demokracie v ohrožení: Jak reagujeme“ ironicky učinila následující antidemokratický slib:

„Když slíbím lidu Ukrajiny – ‚Budeme při vás stát, dokud nás budete potřebovat‘ – pak to chci dodržet. Bez ohledu na to, co si mí němečtí voliči myslí, chci dodržet svůj slib ukrajinskému lidu.
Nyní se blíží zima, kdy budeme jako demokratičtí politici zpochybněni. Lidé vyjdou do ulic a budou říkat „nemůžeme platit naše ceny energií“. A já řeknu: ‚Ano, já vím, proto vám pomáháme se sociálními opatřeními‘ .
Ale nechci říct: ‚Dobře, tak zastavme sankce proti Rusku‘. Budeme stát na straně Ukrajiny a to znamená, že sankce budou zachovány i v zimě, i když to bude pro politiky opravdu těžké.

V několika větách de facto nejvyšší diplomat vůdce EU zdiskreditoval celý koncept západní demokracie. Daleko od prosazování zájmů lidí, kteří zvolili její vládu, otevřeně slibuje pracovat proti nim, i když vyjdou hromadně do ulic na protest proti její kontraproduktivní politice sankcí proti Rusku, které způsobilo tolik utrpení průměrným Němcům.

Před více než půl rokem, před poslední fází ukrajinského konfliktu vyprovokovanou Spojenými státy, by západní představitelé a vlivní vůdci veřejného mínění ve své společnosti (zejména v mainstreamových médiích ovlivněných vládou) odmítli jakékoli spekulace o tomto scénáři. s názvem „Konspirační teorie“ haněna jako součást jejich kruté informační kampaně proti hlavám jejich vlastního obyvatelstva. Hle, teď, když Baerbock zdiskreditoval západní demokracii, titíž lidé nemají co říct.

Naopak se dá očekávat, že je tito vůdci veřejného mínění brzy budou bránit s argumentem, že každý Němec musí trpět, aby údajně chránil „demokracii“ na Ukrajině. „Účel světí prostředky“, jak učí machiavelistické myšlení. Z toho vyplývá, že podstata západní demokracie musí být zjevně pozastavena na neurčito, dokud nebude plně dokončena takzvaná „dekolonizace Ruska“, jak západní lídři nyní naznačují, že je to jejich hlavní strategický cíl v této zástupné válce.

Protože se však nejedná o nic jiného než o politický sen, znamená to, že srovnatelně mnohem „demokratičtější“ status quo ante bellum se zjevně nikdy nevrátí a ani o něj v první řadě ani neusilujeme. Postupné uvědomování si tohoto politického faktu podle očekávání podněcuje rozsáhlé protesty po celém Západě, pouze živené zoufalstvím lidí, kteří se poprvé od druhé světové války vážně potýkají se základními životními náklady.

S ohledem na to je mnohem snazší pochopit, čeho přesně se Baerbock snažila dosáhnout svým provokativním prohlášením, které zcela diskredituje západní demokracii. Snaží se oklamat veřejnost, aby věřila, že její současné a budoucí ekonomické potíže slouží takzvané „větší věci“, než je ona sama, a její vláda se zdála být „nevyhnutelnou“ podpořit navzdory nesmírným nákladům. Toto falešné vyprávění má za cíl naivně oslabit protestní hnutí.

Realita je však taková, že „demokracii“ na Ukrajině nerozložil nikdo jiný než sám Zelenskij s plnou podporou Západu poté, co zakázal opoziční strany, uvěznil některé jejich členy a uzavřel kritická média. Kromě toho nebylo „nevyhnutelné“, aby Německo kapitulovalo před požadavky amerických sankcí a spáchalo tak ekonomickou sebevraždu dobrovolným zbídačením vlastního obyvatelstva, čímž by navždy poškodilo schopnost EU konkurovat USA.

Bez ohledu na dramatický Baerbockův slib Ukrajině, nejnovější údaje z Kiel Institute for the World Economy’s Ukraine Support Tracker, o kterých informovalo koncem srpna Politico, ukazují, že Německo a pět dalších největších zemí EU nedokázaly dát Kyjevu žádné nové vojenské závazky v roce Červenec. Je evidentní, že ministryně zahraničí defaco vůdce Unie mluví rozeklaným jazykem z důvodů, které si může vysvětlit jen ona sama, ale na které je třeba odpovědět poučeným odhadem.

Na jednu stranu to ona a jí podobní myslí s demontáží západní demokracie smrtelně vážně, stejně jako Zelenskij rozložil svou rozpadající se bývalou sovětskou republiku, ale na druhou stranu si také uvědomuje, že Německo nemůže pokračovat ve své vojenské pomoci Kyjevu donekonečna. V tom spočívá dilema mezi slovy, činy a úmysly – v tomto případě komplikované jejich souběhem –, které ztěžuje přesně předvídat, co Německo udělá dál.

Nicméně parametry jeho politických možností jsou již rozeznatelné. Elity se nechtějí vracet k poměrně „demokratičtějšímu“ status quo ante bellum, ale ani nemohou nastolit hyperliberální diktaturu na plné obrátky, protože očekávají masivní nepokoje už letos v zimě, kdy hrozící energetická krize dosáhne svého vrcholu. To ukazuje na takzvanou politiku „střední cesty“, v níž se má nastupující diktatura uplatňovat postupně a ne radikálně.

Co se týče vojenského rozměru, Německo sice nemůže ustoupit od svých předchozích závazků, ale nedokáže udržet tempo dřívějšího nasazení, natož v tomto ohledu konkurovat USA. Z tohoto důvodu se dá očekávat, že de facto vůdce EU bude i nadále prokazovat nepřesvědčivou rétoriku „podpory Ukrajiny za každou cenu“ a přitom skrývat v zákulisí některé ze svých zbrojních zásilek, které se vrací do Kyjeva.

Německá politika protiruských sankcí pravděpodobně zůstane velmi přísná, protože ji bude prosazovat její americký patron, který nikdy nedovolí Berlínu, aby se od ní odchýlil bez povolení Washingtonu, které pravděpodobně nikdy nebude uděleno. To zase naznačuje, že se neřeší strukturální základ nestability země, čili lze očekávat další protesty, během nichž by provokativní prvky (ať už se státní účastí či bez ní) mohly poskytnout záminku k akceleraci diktátorských tendencí.

Zatímco se Německo snaží sladit své činy a záměry ohledně těchto tří politik souvisejících s budoucností jeho politického systému, prodejem zbraní do Kyjeva a protiruskými sankcemi, jeho představitelé se pravděpodobně budou držet oficiálního scénáře, nezávisle na skutečných politických diskusích. Občané tedy budou muset spekulovat o tom, co se skutečně děje v zákulisí, protože nic nebude jasné, což je samo o sobě další příklad toho, jak Německo diskredituje západní demokracii.

Suma sumárum, s odstupem času budou Baerbockovy výroky s největší pravděpodobností vnímány jako zlomový bod, kdy „demokratická“ maska ​​neslavně sklouzla a objevila se diktátorská tvář německé elity. „Staletí trvající německý plán na získání kontroly nad Evropou je ekonomicky, vojensky a politicky téměř dokončen. Zdá se, že kvůli tomu se německá elita rozhodla, že je čas postupně nastolit doma diktaturu, údajně položit základy své diktatury nad zbytkem EU.