Politická reprezentace naší země je nikoli reprezentantem, nýbrž NEPŘÍTELEM vlasti
Nastala doba, která staví značnou část naší populace před velmi závažné dilema: Je tu zcela přirozený a správný pocit vlastenectví a hrdosti na svou zemi, pateticky zvaný „LÁSKA K VLASTI“.
Je tu podobně silný cit zvaný stejně pateticky „ODDANOST PRAVDĚ“. A naše šílená a nenávistná doba staví tyto dvě emoce a hodnoty zdánlivě proti sobě. Měla by jedna z nich dostat přednost? Nebo by měl člověk slevit z obou?
Ani jedno z toho není správné rozhodnutí. Je totiž zapotřebí si přesněji definovat to, co vlastně ta „láska k vlasti“ představuje.
Za projev lásky k vlasti totiž rozhodně nelze považovat podporu rozhodnutí hrstky grázlů a gaunerů, kteří se posledních třicet let v naší zemi střídají u moci, že veškeré obyvatelstvo a další zdroje naší země zaprodají ještě daleko větším grázlům a gaunerům, kteří je hodlají využít pro dosažení svých zvrhlých mocenských cílů, tedy do krajně nespravedlivé války proti jinému státu či národu.
A ani to nemusí být „horká“ válka vedená jadernými či „jen“ konvenčními zbraněmi, ale třeba například válka kybernetická, informační, ekonomická, diplomatická či nějaká jiná.
Politická reprezentace naší země je v takovém případě nikoli reprezentantem, nýbrž NEPŘÍTELEM vlasti. Proto nepodpořit nespravedlivou agresi proti jinému státu či národu, odmítnout jakkoli se na ní podílet a postavit se tak PROTI „své“ vlastizrádné vládě (a ještě vlastizrádnější části opozice) je jednoznačně projevem jak skutečné a autentické lásky k vlasti, tak i projevem oné oddanosti pravdě, kteréžto dvě hodnoty se tak navzdory všemu ani na chvilku neocitly ve vzájemném rozporu.
Božena Weitingerová
Zdroj: FC Boženy Weitingerové
