Kdo myslíte, že nám vládne, když všechno bohatství světa ovládá malá skupina nejbohatších lidí světa?

Bylo již napsáno mnoho článků, které nás varují před nástupem totality prostřednictvím úplné kontroly nad vším, co v digitálním prostoru uděláme. Stále ovšem chybí pochopení širších souvislostí, mezi které patří i vnímání tohoto unifikovaného „digitálního prostoru“. Vedle fyzického světa, ve kterém vyrůstáme od malička, díky čemuž jeho kontext a návaznosti chápeme poměrně dobře, je zde paralelní svět digitálních platforem, který je pro většinu z nás mystériem, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Jeho pochopení přenecháváme „novým generacím“ – našim dcerám, synům, vnučkám, vnukům, pravnučkám a pravnukům. Více či méně vědomě ho přenecháváme „odborníkům“, kteří se v něm údajně lépe orientují a v případě nutnosti si ho od nich necháme „přiblížit“ nějakou, z kontextu vytrženou, banalizací. Digitální prostor, který nás nejen ovlivňuje, ale spíš přímo formuje, už dávno nezahrnuje pouze Internet. Jedná se o komplexní síť soukromých databází, které často ani nejsou součástí Internetu v obecném smyslu jeho vnímání, přestože v tom nejobecnějším významu jsou fakticky propojeny na obdobné bázi „mezinárodní sítě sítí“. Jedná se o soukromé databáze bank, pojišťoven, bezpečnostních agentur a všemožných dalších služeb – počínaje sběrem dat o platbách kartami, přes sběr dat z kamerových systémů veřejných i soukromých a konče u komplexního sběru dat ze všech ostatních moderních zařízení, připojených k Internetu. Společnosti Oracle, Palantir nebo Google sbírají absolutně všechno – jedna z těchto třech stojí za většinou všech finančních, zprostředkovatelských, zdravotních či sociálních služeb. Doslova každé naše kliknutí na každém digitálním terminálu – od bankomatu po chytrý telefon, hodinky či náramek.

Součástí prakticky každé aplikace je souhlas se sběrem dat. Pečlivý čtenář těchto podmínek ví, že tyto aplikace „mohou“ sbírat nejen data, která vědomě naklikáte nebo nahrajete (zvuk/obraz) do těchto zařízení, ale sbírají všechna data – včetně těch, které explicitně v nastavení zakážete. Tato „zakázaná“ data jsou v databázích označená jako „zakázaná“ a vy sami k nim nemáte přístup. Při prodeji třetím stranám se z nich stávají nejcennější komodity, protože podle Evropského zákonu známém pod zkratkou „GDPR“, se jedná o šedou zónu (i)legality. Přístup k nim mají bezpečnostní složky – na základě zákonů na potlačování terorismu. Dostat se k nim mohou i soukromé firmy, které se zaštítí spoluprací s těmito složkami – nemusím zdůrazňovat, že většina bezpečnostních expertů pracuje pro soukromé firmy, které své služby dodávají tajným a bezpečnostním složkám států. Sběr dat probíhá neustále – veškeré audio i video z vašich telefonů se zaznamenává neustále – to nám již dávno prozradil Edward Snowden. Toto dodnes popírají jak zástupci státu, tak odborníci, a mají tu svoji „pravdu“.

Pravda je taková, že díky technologiím obsaženým v moderních zařízeních, které od jisté doby zásadně nemají uživatelsky vyjímatelné baterie, mohou technologické firmy vzdáleně nastavovat šíři sběru dat. U obyčejných poslušných občanů, kteří se nezajímají o politiku, na svých sociálních sítích mají jen jednotky nebo desítky sledujících – sobě rovných poslušných občanů, kteří mají nejvyšší hodnocení „poslušnosti“ – plně očkovaní, zaměstnaní v pracovních poměrech v délkách desítek let – je nastavení „v základu“, což představuje cca 1 snímek fotoaparátu za hodinu a audio v nejnižší strojově „čitelné“ kvalitě. Tato data se mohou sbírat i celé týdny bez přístupu k internetu – v odlehlých oblastech, kde není možné data odeslat „na základnu“. U politicky exponovaných osob a osob na na seznamu „potenciálních teroristů“ (i v naší malé zemi několik set tisíc osob) jde o opačný konec škály sledování – permanentní videozáznam se zvukem v kvalitě úměrné zařízení a dostupnosti sítí pro synchronizaci s databází. Tolik se dočtete přímo v podmínkám k některým lépe zdokumentovaným aplikacím.

Žijeme v panoptikonu – sledují nás na každém kroku, ať chceme nebo ne

Sbíraná data jsou v naprosté většině případů jednoznačně přiřazena k identitě občana na základě smlouvy s operátorem, bankovní aplikace v zařízení, případně dalších aplikací, do kterých uživatel sám přidá svůj účet, který je v nějakém bodě spojen s jeho osobními údaji – například „Google účtem“, kterému povinně poskytujete telefonní číslo. Většina občanů tak je v databázích tzv. „ztotožněna“. Protože toto všechno je víceméně veřejná informace, existují stále jedinci, kteří dbají na své právo na soukromí – jedno ze základních práv a svobod zaručených i naší ústavou – a tito se sběru dat o sobě vyhýbají. Většina sice zcela zbytečně, jelikož technologie identifikace pokročili natolik, že anonymizace v digitálním prostoru de facto vyžaduje znalosti na úrovni špičkového hackera, ale toto není předmětem tohoto článku. Faktem je, že existuje způsob, jak se vyhnout neustálému sledování. Toto má ovšem definitivně skončit s již odsouhlasenou Evropskou legislativou na zavedení digitálních identit a jejich použití napříč celým Internetem – počínaje uzavřením smlouvy na poskytování Internetu do domácnosti či firmy a konče vaším přihlášením na sociální síť, Google účet nebo e-mailovou schránku. V některých zemích EU již není možné získat anonymní přístup k Internetu z předplacené SIM karty, protože abyste se k internetu z anonymně zakoupené SIM karty připojili, musíte provést online registraci s uvedením vlastní totožnosti – na vlastní odpovědnost tak můžete zneužít cizí identitu, ale sami se pak pohybujete v šedé zóně (i)legality. Triangulace pohybu SIM karty podle vysílačů signálu beztak vede po nějaké době sledování k víceméně přesnému určení vaší totožnosti – i kdybyste používali zařízení, které se umí vyhnout vlastní identifikaci ve styku s jinými zařízeními (Wifi, Bluetooth, NFC atd.)

Varování před nástupem totality

Zavedením povinnosti identifikace totožnosti pomocí digitálních identit definitivně skončí možnost vykonávat ústavou garantované právo na soukromí. Jde o základní právo, na kterém stojí všechna ostatní práva a veškerá naše svoboda. Naše svoboda je neoddělitelně spjata s naším soukromím. Výkon trestu odnětí svobody je dnes realizován mnoha způsoby – tím nejmírnějším je tzv. „domácí vězení“, které spočívá v neustálém a nepřetržitém sledování a příkazu neopouštět „domov“ – většinou pevně stanoveno na stěny vašeho bytu nebo domu – i na vlastní zahradu můžete jen v rámci povolených vycházek. Svoboda pohybu, projevu a práva na sebeurčení je pevně spjata se soukromím. Názorněji vyjádřeno – naše svoboda spočívá v tom, že nikdo nemá právo vědět, kde se právě nacházíme. Absence tohoto práva z nás dělá vězně v Panoptikonu – přestože můžeme být i hodně daleko od domova, jsme pod neustálým dozorem a když se kterýkoliv ze zaměstnanců státu nebo dalších jeho smluvních partnerů rozhodne nás vyhledat, najde nás doslova za pár vteřin a s pomocí lokálních bezpečnostních složek nás dokáže zadržet v každé zemi, která má smlouvu o vydávání zločinců do země jejich původu. Bez ohledu na naše práva. Zákonná lhůta na zadržení bez soudního příkazu je omezením našich svobod, která byla akceptovatelná jen pro svoji faktickou složitou vymahatelnost – principiálně se samozřejmě jedná o další důvod, proč jsme už nyní fakticky otroky systému, určitě nejsme svobodní v pravém smyslu slova svoboda. Omezení svobody se významně rozšířilo se zákony na potlačování terorismu po událostech 11. září 2001, kdy v případech, že nás státní aparát označí za teroristu, pozbýváme práva habeas corpus úplně a můžeme být zadrženi prakticky neomezeně a to bez spravedlivého rozhodnutí soudu, na které jinak podle ústavy máme právo.

Naše svobody padají jako domino

Proč to ale všechno vysvětluji? Abych mohl názorně a konzistentně ukázat na smyčku stahující se kolem našich krků, aniž bychom si to plně uvědomovali. Ne nadarmo se říká, že „všechno souvisí se vším“. Naše práva a svobody se sebou souvisejí tak úzce, že když zrušíte právo na soukromí, padnou naše svobody všechny – jako domino. Všimli jste si narůstajícího tlaku na omezení práva na vlastní názor? S ním úzce související právo svobodně tento názor vyjádřit. Boj s dezinformacemi je pouze novým názvem pro cenzuru. Pravda obstojí každému zpochybnění a každé kritice. Pravdu nelze umlčet jinak, než když ji zakážete zákonem. A přesně takové zákony už máme – např. Zákaz zpochybňování židovského holokaustu za 2. světové války a přibývají další – právě nyní je realizován další! Přestože naprostá většina občanů poslušně spolupracuje – jejich digitální život se odehrává výhradně na platformách řízených korporacemi, které prostřednictvím svých majitelů tento systém kontroly zavádějí – stále existuje malá část lidu, která této kontrole vzdoruje svojí neúčastí na platformách praktikujících cenzuru. Většina dobrovolně akceptuje obchodní podmínky a tím s cenzurou explicitně souhlasí (přestože často nevědomě, anžto podmínky nečtou). My, kteří vyjádříme své právo na pravdu a svobodu, volíme platformy, které cenzuru neprovozují. Existence těchto platforem je možná jedině skrze odvahu jejich majitelů, kteří trvají na dodržování ústavy a práva každého občana na vlastní odpovědnost za své názory a jejich prezentaci. Ze svobodných platforem jsou odstraněny pouze projevy, které porušují platné zákony, a mnohem častěji na nich přežívají názory zastávající moudrost, a to i když je v rozporu se soudobou propagandu.

Prezidenti i vlády jsou jen loutkami. Vytvářejí iluzi svobody a demokracie. Kdo vládne ve skutečnosti?

Materializmus současného světa dostoupil takového stavu, že některé tisíce let uznávané pravdy zažívají období zpochybnění pseudovědeckými postupy. Pravda přestala být nejvyšší a jedinou platnou autoritou – nahradily ji lidmi vytvořené úřady, které nelze za žádných okolností považovat za nestranné. Proč? Shrňme si základní fakta:

Společnost se v posledním půlstoletí významně hierarchicky stratifikovla. Skládá se z lidí, kteří přežívají za méně než dolar na den, lidí kteří mají o pár dolarů na den více, a takto vrstvu po vrstvě až k lidem, kterým denně přebývají od stovek dolarů až po miliony dolarů a na úplném vrcholu této hierarchie jsou lidé, kterým patří centrální banky, kteří fakticky vládnou světu – bez ohledu na to, kdo je zvoleným prezidentem nebo králem které země a bez ohledu na tom, jak rozhodují vlády našich zemí. Toto je klíčem k pochopení dalšího smutného fakta. Uplatnění rovnosti práv, principiálně zaručené ústavou, je fakticky neuskutečnitelné. Představte si člověka, který se svým příjmem sotva vyjde od výplaty k výplatě. Jakýkoliv neočekávaný výdaj pro něj představuje zadlužení. Opomineme jeho šance před soudem, když si nemůže najmout ani obhájce, zatímco farmaceutický koncern stojící proti němu má miliardy dolarů na armádu žalobců, stejně tak jako armádu dobrovolníků, kteří za úplatu riskují vlastní svobodu pokusy o korupci soudců. Nestrannost soudců ve světě, kde existují zbraně, jedy a peníze, je iluzí. Nejde ovšem jen o soudy. Jde i o možnosti distribuce svobodného názoru. Morální dogma „S poctivostí nejdál dojdeš“ – samozřejmě neplatí, když proti nám stojí mafie profitující ze lží a podvodů. Jak jinak by se rovnoměrné rozdělení majetku „na počátku věků“, kdy každý vlastnil jen sebe a jídlo, které si v průběhu dne obstaral, mohlo proměnit na dnešní, kdy 1% nejbohatších vlastní zhruba 90-95% veškerého bohatství Země, zatímco ostatní se dělí o to, co zbývá? Princip dobrovolnosti odevzdání peněz chudých bohatým si dovoluji opominout, a kromě něj jiný způsob, než podvod, neexistuje. Prosím, posuďte sami názorné vysvětlení v tomto videu. (https://www.bitchute.com/video/KmmGljsEuGyg)

Poznejte pravdu a získejte svobodu

Tak dlouho jsme hazardovali s tím, co jsme měli, až nás ti, kteří byli ochotní podvádět, uplácet a v některých případech i otevřeně loupit, obrali o všechno. Co na počátku vypadalo nevinně – „jednou vyhraji já, jednou on“, „nikdo nevyhrává pořád“ atp. – to se ukázalo býti cestou do pekel pro nás pro všechny. Poctiví totiž opomněli myslet na podvod. Pokud do hry vložíte nějaký trik – i kdyby byl zprvu docela nevinný – tak křehkou rovnováhu dříve nebo později zvrhnete jedním směrem. Pak už se vše odvíjí podle pravidla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ Můžeme o tom filozofovat třeba donekonečna, ale v principu stojíme na konci velké prohrané hry.

Všechno bohatství světa má v rukou úzká elita jedinců, kteří rozhodují o všem. Demokracie ani žádný jiný způsob vlády na tom nic nezmění. V principu se jedná jen o hru – divadlo. Do nedávna „hráli“ občas i nějakou komedii, ale posledních přinejmenším 20 let se jedná o tragické drama s katastrofickým vyvrcholením. Mnozí to stále nevidí.

Toto krutou pravdu máme přitom neustále všichni přímo před očima. Každý den se po celém světě odehrávají další epizody tohoto velkého dramatu. Každý, kdo na to jakýmkoliv způsobem upozorňuje je systematicky dehonestován a odsouván do pozadí. Zavedený systém nás pohřbívá za živa – umlčuje nás, uzavírá nás do vyloučených komunit, které přežívají na okraji společnosti v tak zvaných „komorách ozvěn“, které jsou také systematicky označovány za „zárodky nenávisti a zloby“ – údajné potenciální teroristické hrozby. Nejsem sám, kdo toto popisuje dlouze i stručně – v tisíci podobenstvích. Sám jsem napsal knihu „Teorie a praxe převrácené reality“, která u příležitosti prvního vydání dostala ještě jeden marketingový název „Dezolát 2024“ – spolu s vydavatelem jsme se snažili upoutat aktuálním pojmem, který se stal po „konspiračním teoretikovi“ další nálepkou označující ze společnosti vyloučené jedince. Má kniha se neprodává, mé články čte pár desítek jednotlivců – veskrze všichni jsme uzamčeni na okraji společnosti a průnik do popředí a k pozornosti většinové společnosti je znemožněn výše popsanými mechanizmy. Společnost je natolik roztříštěná a uvězněná v zajetí hesla „každý sám za sebe“, že ani všichni vědomí a „probuzení“ jedinci nenacházejí společnou řeč a necháváme se zas a znova pohlcovat hozenými záminkami pro znesváření. Dokud zůstaneme rozdělení, bude nám tato „elita“ vládnout až do hořkého konce. Nemá smysl psát a dokonce ani přemýšlet nad tím, jak takový konec bude vypadat – protože právě toto oni chtějí. Udržet nás v nekonečné diskuzi o možném a nemožném a nekonečném množství cest, jak k tomu konci dospějeme.

Důležitá je v přítomném okamžiku jen jedna jediná věc

Za každou cenu si musíme udržet stávající práva a svobody a pokusit se obnovit práva a svobody, které nám byly v průběhu posledních 25 let postupně kráceny a odebírány. Nad tím, jak toho docílit jsem se rovněž zamýšlel, ale to není předmětem tohoto článku. Aby mělo smysl uvažovat o vyřešení problému, je třeba podniknout první krok. Nejprve musíme porozumět a plně pochopit, co je naším největším problémem. Dokud si nebude celá lidská společnost vědoma základního problému, který stojí za všemi ostatními problémy z něj plynoucího, nedokážeme se postavit změnám, které nám tento klíčový problém působí rychlostí, která už dnes připomíná v přírodě jedině lavinu nebo zuřící sopku. Všechno bohatství světa má v rukou úzká elita jedinců, kteří rozhodují o všem. To, alespoň doufám, vidí a chápe úplně každý. „Západní demokracie“ se proměnila v nový světový řád – přesně tak, jak to v tomto videu (https://www.bitchute.com/video/3vqJa8QjmJk8) popisuje Aaron Russo (budiž mu země lehká). Systém byl navržený jako inherentně korupční – samotný princip vládnutí „většinou“, která má imunitu vůči stíhání výkonnými složkami moci a generuje jeden nový zákon za druhým zcela bez ohledu, zdali odporuje ústavě či nikoliv, je v principu postavený na korupci. Jen zákon ji takto neoznačuje. Co je to takový zájmový  lobbing? Sponzoring?

Nejméně tři desítky let sleduji, jak korupce mění jména a stává se v mnoha formách legální, přestože morálně stále stejně neakceptovatelná. Jak jinak lze chápat stovky zákonů umožňující zcela legálně, za úplatu, získat přednost prakticky v jakémkoliv státním pořadníku na téměř cokoliv? Kde je rovnost před zákonem, když chudý si poplatky nemůže dovolit, zatímco korporacemi sponzorovaní jedinci mohou prakticky cokoliv? Lavinou nepodstatných informací otupělému průměrnému občanu je vymyta hlava tristně jednostranným výkladem „v těch správných zdrojích informací“ a samozřejmě z našich daní placených televizních a rozhlasových kanálech. Každá nová daň (každý poplatek za cokoliv kdekoliv je v principu nepřímá daň) je propagována, jako možnost legálně si zlepšit život, aby každý viděl jen jednu stranu mince: „Když budu potřebovat, mohu si zaplatit a nebudu muset na nic čekat.“ Ale v realitě má každá mince i každý nůž dvě strany! Fakt, že si jedni mohou zaplatit samozřejmě musí nevyhnutelně znamenat, že Ti, co si zaplatit nemohou nebo v principu odmítají, budou čekat o to déle = toto je princip zvyšování nerovnosti, rozdělení společnosti a princip nevyhnutelně vedoucí k další stratifikaci. Evropská unie v principu ani není demokratická instituce – jak přesvědčivě ukazuje tento (https://odysee.com/@daadulka:5/PrycZEU:8), evidentně zapomenutý a umlčený, přesto geniální film. Pozorní to dobře vědí, ale díky akcelerující efektivitě cenzury a vymlčování, nemají šanci to sdělit nikomu jinému, než těm, kteří to už beztak vědí – v nějaké uzavřené „komnatě ozvěn“, které vládnoucí technologické giganty s pomocí umělé inteligence už umějí vytvářet tak rychle, že to ani nepostřehnete. Technologickými možnostmi jsem se rovněž již zabýval v jiném článku.

Závažnost ohrožení našich svobod je tak zásadní, že se dnes již naše vlády ani nepokoušejí své kroky formalizovat v zákonech. Korupce soudů a policejních složek je tak očividná, že ji při minimálním úsilí může vidět úplně každý. Rozsudky naroubované na paragrafy zcela nesouvisející s prokázanými skutečnostmi, rozsudky v rozporu s ústavou a základní listinou práv a svobod nebo přesuny státních peněz bez platné legislativy jsou jen náznaky mnohem hlubší korupce, kterou nikdo neřeší. Každý, kdo bude zkoumat, kam tečou naše peníze vybrané na všemožných daních, pochopí, že jde o systémovou korupci. Založením OSN měly být války de facto nemožné, ale válčí se neustále – více než polovina zemí OSN je dnes aktivně finančně zapojena do nějakého (často několika) válečných konfliktů. Toto samo stačí k odvolání všech jejich vlád pro faktickou ztrátu legitimity. Válka je nepřípustná. A nesmyslná – pamatujte, kdo vlastní 95% všeho světového bohatství! Kdo nejvíce profituje z válek? Ti nejbohatší, kteří vlastní úplně vše. Válkou zchudnou jen plátci daní – nastudujte, jak korporace (ne)platí daně – mnozí, včetně mě, to zdokumentovali a popsali nesčetněkrát. Současný systém je inherentně korupční, což znamená, že právě potlačování pravdy a svobody logicky musí být jeho jádrem! Pravda a svoboda jsou zdarma a nedá se na nich vydělávat – to je důvodem, proč „být slyšet“ dnes stojí tolik peněz, a proč pravda jediná slyšet není – proti jejímu zveřejnění stojí de facto všechny peníze tohoto světa. Každý, kdo by chtěl pravdu sdělit je systematicky likvidován. Nejprve je sociálně izolován, postupně je připraven o zdroje financí (demonetizace všech výdělečných platforem pro „porušení pravidel komunity“ atp.), nepřestane-li s šířením pravdy, je dehonestován, kriminalizován a pokud nepřestane ani pak, je uvězněn nebo fyzicky zlikvidován.

Řešení existuje

Řešením není žádný ismus. Řešením je zákon boží – zákon přírody. Ničím neomezená svoboda – ani finančně, ani zdravotně a už vůbec ne zákonem lidí. Neměnný zákon a zrušení všech forem otroctví = finančního, zdravotního a „legislativního“. Demontáž FIAT peněz, návrat k platidlům 100% krytým drahými kovy a bezpodmínečná a radikální kriminalizace lichvy, úročení peněz a korupce ve všech jejích podobách.

Emanuel Goldstein

Úvodní obrázek:  Šéfové senátu (Joseph Keppler)