Paul Craig Roberts: Mírový prezident jde do války

Bílý dům tvrdí, že Trumpova administrativa unesla venezuelského prezidenta a jeho manželku a přivezla je do Spojených států, kde mají být souzeni za narkoterorismus. Obvinění z obchodování s drogami je záminkou pro obnovené drancování venezuelských národních zdrojů – stejně jako údajné zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna a údajné použití chemických zbraní Asadem sloužily jako ospravedlnění americké vojenské agrese proti Iráku a Sýrii s cílem podpořit izraelskou agendu „Velkého Izraele“. Prezident Trump již světu odhalil skutečný důvod svého útoku na Venezuelu. Trump prohlásil, že si „vezme zpět naši ropu“.

„Naše ropa“ je venezuelská ropa. Venezuela začala znárodňovat svou ropu a další zdroje vlastněné Američany v 70. letech 20. století. Hugo Chávez tento proces dokončil během svého prezidentství. Současný prezident, který byl nelegálně unesen – v do očí bijícím porušení veškerého mezinárodního práva – neměl se znárodňováním venezuelského národního majetku absolutně nic společného. Trumpův postoj, že Spojené státy mají právo krást majetek jiných zemí, symbolizuje chování válečné štvavé darebácké vlády, která si neslouží podporu amerického lidu.

Trump je hrdý na to, že unesl hlavu státu, a není pochyb o tom, že americký lid bude také hrdý a bude tento čin zločineckého darebáckého státu vnímat jako „Amerika na prvním místě“ nebo „Amerika znovu skvělá“. Trump říká, že jeho administrativa bude řídit Venezuelu, dokud ji nesvěří do rukou spolehlivé americké loutky. Trump prohlásil, že chce „mír, svobodu a spravedlnost pro velký venezuelský lid“ a že „velké americké ropné společnosti se vrátí do Venezuely“, aby zabránily Venezuele v krádeži americké ropy.

Trump přidal na svůj seznam cílů změny režimu další tři země – Mexiko, Kolumbii a Kubu. Trump obvinil kolumbijského prezidenta Gustava Petra z narkoterorismu a varoval ho, aby si „dával pozor“. Trump řekl, že „s Mexikem se musí něco udělat“ a naznačil, že změna režimu by pomohla lidem v neúspěšném kubánském režimu.

Ředitelka národní bezpečnosti Tulsi Gabbardová nedávno prohlásila, že éra změny režimu v Americe skončila. Zjevně se mýlila. Ke změně režimu nyní došlo ve Venezuele a stejný osud čeká i Írán.

Trump se nespokojil s krádeží venezuelského majetku a nyní si klade za cíl suverenitu Íránu. Americké peníze proudily do nevládních organizací v Íránu a byly použity k podplácení pouličních demonstrantů proti vládě – stejně jako se to stalo v Kyjevě, když byla svržena zvolená ukrajinská vláda a dosazena americká loutka. Trump oznámil, že Spojené státy zasáhnou v Íránu, pokud bude proti najatým protestujícím použito násilí. Stejně jako Washington zorganizoval střelbu v Kyjevě, může Washington zorganizovat střelbu v Teheránu. Tímto způsobem může Trump svrhnout Írán, aniž by to vypadalo, jako by to dělal pro Izrael.

Dlouho jsem věřil, že dohoda o vzájemné bezpečnosti mezi Ruskem, Čínou a Íránem by výrazně prospěla světovému míru. Tato kombinace moci a geopolitického postavení by pomohla omezit agresi pramenící z washingtonské doktríny americké hegemonie. Třem třem vládám však chyběla předvídavost a Írán se nyní zdá být ztracen.

Íránský lid je tak hloupý, že za své ekonomické potíže viní spíše svou vlastní vládu než americké sankce. Írán mohl se svým ropným bohatstvím zavést měnu krytou zlatem, aby ochránil svou kupní sílu, ale zjevně mu chyběla potřebná předvídavost k tomuto sebeochrannému kroku. Íránská vláda se jeví stejně nerozhodná, nepřipravená a slabá jako ruská.

Washington postoupil kontrolu nad narativem svému poddajnému tisku, který nyní vyzývá Američany k podpoře íránských protestujících. Titulek New York Post zní: „Íránští hrdinští protestující potřebují slyšet, že Amerika je na jejich straně.“

Webové stránky Just the News píší: „Obama před dvěma desetiletími nepodpořil íránské protestující za svobodu, ale Trump to nyní napravil.“
„Jsme připraveni vyrazit,“ prohlásil Trump. BBC vykresluje Íránce jako toužící po osvobození prostřednictvím americké intervence v jejich zemi.

A teď tu máme toto:

Izraelská armáda dostala pokyn připravit se na válku na všech frontách tváří v tvář íránským protestům.

„Izraelské obranné síly (IDF) dostaly pokyn připravit se na možnou souběžnou válku proti Íránu, Libanonu a Západnímu břehu Jordánu,“ uvedl izraelský televizní kanál Channel 12. Jeden ze scénářů údajně zahrnuje „výbušnou operaci“ proti Teheránu, který v současné době čelí rozsáhlým protestům podporovaným Izraelem kvůli životním nákladům.

Jak ve středu prozradil vysílací úřad, přípravy jsou součástí dlouhodobého čtyřletého plánu vedeného náčelníkem štábu IDF Eyalem Zamirem. Kromě bojové pohotovosti zahrnují také plány na vybudování schopností útočit na satelity i pozemní cíle z vesmíru.

Izraelská zpravodajská služba nemohla prezentovat fakta jasněji. Existuje čtyřletý washingtonsko-izraelský plán na dobytí zbytků muslimského Blízkého východu. Zjevně nemohl být spuštěn žádný poplach, protože by to bylo považováno za antisemitismus. Izrael tak měl volnou ruku.

Ruské protesty jsou zbytečné, protože Rusko nikdy nepodkládá svá slova činy – a Čína také ne. Pokud Írán padne, BRICS a čínská iniciativa Pás a stezka ztratí důvěryhodnost. Je jasné, že Washington má k dispozici mnoho prostředků k udržení své hegemonie.

Na začátku tohoto století se Washington pokusil svrhnout íránskou vládu prostřednictvím tzv. „zelené revoluce“, kterou podporovaly americké nevládní organizace v Íránu. Tento pokus selhal. Íránská vláda zřejmě neudělala nic pro zlepšení své vnitřní bezpečnosti – nebo možná chtěla demonstrovat své demokratické certifikace tolerováním vnitřního povstání. V důsledku toho nyní Írán čelí většímu a nebezpečnějšímu pokusu.

V srpnu 1953 byla v rámci kombinované americko-britské změny režimu, známé v USA jako Operace Ajax a ve Velké Británii jako Operace Bota, svržena první demokraticky zvolená íránská vláda. Svržení první demokraticky zvolené íránské vlády bylo motivováno touhou znovu získat kontrolu nad íránským ropným průmyslem poté, co íránská vláda znárodnila britskou společnost Anglo-Iranian Oil Company, která profitovala z íránského ropného bohatství. Převratu bylo dosaženo podplácením Íránců, aby vyšli do ulic a protestovali – demonstrovali tak svůj neúctu k vlastní demokracii a ochotu podílet se na jejím pádu za pár dolarů.

Zdá se, že vlády v zemích, které nemají silné národní uvědomění, lze snadno svrhnout zvenčí – jednoduše úplatky a penězi. Máme případ ukrajinské vlády; případ vlády v Gruzii, která nedávno přežila další pokus o barevnou revoluci. Spojené státy se mohou dostat až do Venezuely a svrhnout tamního prezidenta a první dámu – což je výkon téměř nepředstavitelný bez spolupráce Venezuelanů. Spojené státy několikrát svrhly vlády v Hondurasu. V Hongkongu byly zahraniční peníze použity k podněcování nepokojů. Jak se Spojené státy stávají čím dál větší Babylonskou věží, postrádající jakýkoli společný zájem, stávají se samy zranitelnými, pokud se ostatní země rozhodnou hrát hru Washingtonu. I Evropa je zranitelná. Evropská unie je nestabilní a drží ji pohromadě propaganda ruské hrozby, která údajně vyžaduje jednotu, aby se jí dalo odolat.

Etnický nacionalismus chrání suverenitu národů. Liberální levice však ztotožnila nacionalismus s vojenskou agresí a nacistickým režimem v Německu, a tedy s antisemitismem. Suverenitu také podkopává snaha o globální světový systém. Ve Spojených státech není hegemonie projevem amerického nacionalismu. Je nástrojem finančních zájmů a služebníkem Velkého Izraele.

Vzhledem k důkazům, které má Putin před očima, že Trump unesl prezidenta jedné země a inicioval destabilizaci jiné, jak může Putin stále vidět nějakou šanci na smysluplnou dohodu s Trumpem? Je tato realita mimo chápání Putina a ruského národa?