Epsteinova spisová záležitost: Kdo se bojí pravdy?

Nejen Donald Trump, ale nyní prakticky celý Kongres, napříč stranickými liniemi, požaduje úplné zveřejnění Epsteinových spisů. Proč? Protože tlak veřejnosti je stále větší. Ale kdo se bojí, že pravda vyjde najevo?

Americká politická bublina v současnosti zažívá vzácnou událost: jednomyslnost. Dokonce i ve washingtonském bažině, kde stranická nenávist a lobbistické peníze obvykle spolehlivě brání jakékoli jednotě, mají všichni najednou stejný reflex – totiž schovat se předtím, než Epsteinovy ​​spisy vybuchnou jako bomba uprostřed elitního mocenského kruhu. Senát schvaluje návrh zákona o zveřejnění neutajovaných Epsteinových dokumentů bez rozpravy; zákonodárci jásají a tisk za nimi lapá po dechu. Když politici, kteří jinak ideologicky filtrují každý krok, najednou pochodují v souladu, jedna věc je jistá: nechrání pravdu, ale sami sebe.

Zhroucení kdysi jednotné fronty popírání, zlehčování a toho, že „tady není nic k vidění“, má méně společného s morální očistou než s politickou kalkulací. Trump, který chce zveřejnit spisy, si je vědom daného okamžiku. Ví, že tato záležitost neublíží jemu, ale spíše těm, kteří strávili desítky let popíjením šampaňského s Epsteinem, uzavíráním dohod a vyměňováním tajemství. Demokraté zase doufají, že se včas vytratí z palby s náhlou rétorikou o transparentnosti.

Je ironií, že se z archivů jako nemrtví opět vynořují jména, která si člověk údajně nesmí spojovat s Epsteinem. Larry Summers. Stacey Plaskett. Postavy, které byly ve vyšší společnosti dvořeny jako vážené státníčky a ekonomky, ale které zjevně neměly problém budovat stejné sítě jako muž, který systematicky zneužíval nezletilé dívky. A samozřejmě Clintonovi , kteří jsou po celá desetiletí zapleteni do každého většího politického skandálu jako jakási permanentní dynastická přítomnost. To, že nyní odmítají vypovídat před Kongresem, nikoho nepřekvapuje. Ti, kteří se po celá desetiletí těšili politické imunitě, považují transparentnost za něco, co se požaduje pouze od ostatních.

Bill Clinton, podle četných letových seznamů pravidelný cestující „Lolita Expressem“, má nyní vysvětlit, jak bylo jeho dvacet letů, tajných cest do zahraničí a návštěv Epsteinova ostrova zcela nevinných. Hillary, na druhou stranu, která je vždy morální pochodní establishmentu, má zjevně problém vysvětlit, proč se její nadace a její spolupracovníci stejně objevují v každém třetím globálním úplatkářském skandálu.

Zatímco demokraté váhají, Trump stupňuje tlak. Jeho touha zveřejnit všechny spisy je nejen politicky motivovaná, ale i strategicky geniální. Velmi dobře ví, že mocenská elita – Hollywood, technologickí miliardáři, politici, nevládní organizace a celá řada mediálních mluvčích – strávila roky uzamčením Epsteinovy ​​aféry jako radioaktivní látky. Pokud by celá pravda vyšla najevo, odhalily by se vztahy, které byly po celá desetiletí utajovány. Nejde jen o zločiny, ale o sítě. O systém.

Paniku ve Washingtonu dále přiživuje skutečnost, že republikáni ve Sněmovně reprezentantů nyní také hrozí zahájením řízení o pohrdání soudem proti Clintonovým. Jejich odmítnutí spolupráce posiluje podezření, že se více bojí otázek než veřejného ponížení. Ve vzduchu visí jednoduché otázky: Kdo kam letěl? Kdo co věděl? Kdo koho kryl? A především: Proč Epstein zemřel ve věznici s maximální ostrahou právě v okamžiku, kdy justice konečně doufala, že od něj dostane odpovědi?

Nejde jen o mrtvého sexuálního delikventa. Jde o desetiletí trvající komplex politického pokrytectví, sexuálního vykořisťování, konexí na tajné služby a elity, která zjevně věřila, že na ni platí jiná pravidla. Pokud se tyto spisy skutečně dostanou na světlo – bez zakrytí, bez výjimek – mohl by to být největší politický otřes za poslední desetiletí.