Thomas Röper: Co slíbilo NATO Kyjevu před eskalací v roce 2022 a co to znamená pro dnešní Evropu?
Opakovaně tvrdím, že NATO slíbilo Kyjevu vojenskou podporu v případě eskalace s Ruskem, čímž dohnalo ukrajinskou vládu do války s Ruskem v roce 2022. Zde vysvětluji, proč zastávám tento názor.
Minulý týden jsem poskytl rozhovor serveru Infrarot , ve kterém jsem zopakoval své přesvědčení, že NATO slíbilo Kyjevu vojenskou podporu před rokem 2022 v případě eskalace s Ruskem, a tím dohnalo ukrajinskou vládu k válce s Ruskem v roce 2022. Jelikož to mnohým zní neuvěřitelně a ti, kteří sledují pouze mainstreamová média, to musí považovat za naprostý nesmysl, chci zde vysvětlit, proč to tvrdím.
Důvod je celkem jednoduchý: stačí si vzpomenout na všechna prohlášení, která byla učiněna v Kyjevě začátkem března 2022, bezprostředně po eskalaci. Připomenu zde několik z nich a pak bude jasné, co tím myslím.
Co NATO slíbilo Kyjevu?
NATO zjevně Ukrajině před rokem 2022 za zavřenými dveřmi slíbilo více, než splnilo po eskalaci. Veřejně, před ruskou intervencí na Ukrajině, americký prezident Biden a generální tajemník NATO Stoltenberg neúnavně prohlašovali, že NATO nebude Ukrajinu vojensky bránit, protože není členem NATO.
Když ruský prezident Putin v únoru 2022 uznal donbaské republiky, ve svém projevu k národu oznámil , že s republikami uzavře dohody o vzájemné pomoci, a svůj projev zakončil těmito slovy:
„Požadujeme okamžité ukončení nepřátelských akcí od těch, kteří se v Kyjevě chopili moci a drží ji. Jinak bude odpovědnost za možné pokračování krveprolití nést výhradně na svědomí režimu ovládajícího území Ukrajiny.“
Takže bylo naprosto jasné, že další ostřelování Donbasu povede k ruské intervenci. Můžete to vnímat jako dobré nebo špatné, ale všichni to věděli.
Nikoho, kdo četl zprávy OBSE z Donbasu, nemohlo překvapit, že tehdy Rusko zasáhlo, protože OBSE v dnech následujících po Putinově projevu nehlásila pokles ostřelování, ale naopak prudký nárůst ukrajinského ostřelování.
Chronologie rozhodujícího týdne na konci února 2022 byla následující: V pondělí Putin uznal republiky, v úterý a ve středu prudce vzrostlo ukrajinské ostřelování Donbasu a ve čtvrtek Rusko vojensky zasáhlo.
Kyjev musel vědět, že ostřelováním donutí Rusko k vojenské intervenci. Přesto Kyjev právě to vyprovokoval.
To byl pouze spouštěč; hlavními důvody ruské intervence byly jistě tehdy hrozící vstup Ukrajiny do NATO a Zelenského hrozba, že Ukrajině dá jaderné zbraně. Faktem ale je, že Kyjev udělal vše, co mohl, aby ruskou intervenci vyprovokoval.
Otázkou je, proč to udělal, když ne proto, že si byl jistý, že mu NATO vojensky pomůže.
V dnech následujících po ruské intervenci prezident Zelenskyj prakticky v každém projevu prohlašoval, že požádal všechny země NATO o vojenskou podporu, a v té době byl viditelně překvapen, že všechny odmítly. Proto je rozumné předpokládat, že NATO dalo Ukrajině naději, že Kyjevu poskytne vojenskou podporu proti Rusku. Nebo jak jinak si to lze vysvětlit?
Poté, co Zelenskyj odmítl vojenskou intervenci, požadoval začátkem března 2022, aby NATO alespoň zřídilo bezletovou zónu nad Ukrajinou. NATO však tento návrh odmítlo s argumentem, že bezletová zóna by znamenala, že by letadla NATO musela střílet na ruská letadla. NATO však nechtělo riskovat třetí světovou válku pro Ukrajinu, a proto mlčelo.
NATO ani nehnulo prstem a Washington místo toho nastavil ruské armádě červenou linii, aby se vyhnul nežádoucím incidentům.
Ukrajinský ministr zahraničí byl z NATO zklamán.
Skutečnost, že ukrajinská vláda zjevně věřila, že NATO vojensky zasáhne, jasně ukázala i prohlášení ukrajinského ministra zahraničí , který začátkem března 2022 v ukrajinské televizi řekl:
„Chci jasně zdůraznit, že v rámci NATO existuje politická dohoda, že spojenci by měli Ukrajině bilaterálně pomáhat jakýmkoli možným způsobem. Aliance se ale v podstatě jako organizace zrušila. Musíme k tomu být upřímní. Ukrajinci si musí jasně a upřímně uvědomit, že NATO není doopravdy tím, co si Ukrajinci myslí, alespoň ne v tuto chvíli. Pokud zítra změní svůj postoj, skvělé. Ale zatím si jejich postoj nevzbuzuje respekt.“
To dokonale zapadalo do všech Zelenského prohlášení a ukrajinský ministr zahraničí by to sotva řekl, kdyby ukrajinské vedení nezastávalo názor, že NATO Ukrajině v případě konfrontace s Ruskem slíbilo více než jen dodávky starých a vyřazených zbraní, které v té době, začátkem března 2022, byly jedinou pomocí ze Západu.
Ministr zahraničí Kuleba alespoň hovořil o „politické dohodě“. NATO skutečně mohlo ukrajinské vládě za zavřenými dveřmi slíbit více, protože o žádné takové dohodě nebylo veřejně známo.
Místo toho NATO dodalo Ukrajině staré a vyřazené zbraně. O tom, co NATO tehdy Ukrajině dodalo, si můžete přečíst zde ; jednalo se převážně o staré pušky.
V Kyjevě eskalace nikoho nepřekvapila.
S ruským argumentem nemusíme souhlasit, ale je třeba uznat, že Rusko jasně a veřejně sdělilo své obavy a také otevřeně oznámilo, jak bude reagovat na další ostřelování Donbasu. Nejpozději dva dny poté, co Rusko uznalo donbaské republiky, bylo jasné, že Kyjev – alespoň podle ruského chápání – nenechal Rusům jinou možnost než vojensky zasáhnout zvýšením ostřelování Donbasu. Nikdo nemusí s ruským názorem souhlasit, ale to byl otevřeně deklarovaný ruský pohled na věc. A byl otevřeně komunikován.
NATO vědomě zahnalo Kyjev, který zjevně věřil ve vojenskou intervenci NAO, do války, a když Kyjev zvýšil ostřelování Donbasu, žádného experta nepřekvapilo, že Rusko zasáhne.
A to je ten vtip: Z Kyjeva se neobjevily žádné překvapivé reakce na zahájení ruské vojenské operace. Ale hned poté se z Kyjeva ozvaly hlasité, překvapené reakce na odmítnutí NATO poskytnout Ukrajině vojenskou pomoc.
Od Saakašviliho se nic nenaučil
NATO zjevně Kyjevu slíbilo více, nebo mu alespoň dalo legitimní naději na více, než NATO nakonec splnilo. Kyjev se ze Saakašviliho příkladu nic nepoučil.
V srpnu 2008 gruzínský prezident Saakašvili zaútočil na ruské mírové jednotky a poté celou noc ostřeloval Cchinvali, hlavní město Jižní Osetie, minometmi, což způsobilo četné civilní oběti. Ruské bojové jednotky tam dorazily o den později a Gruzínce rychle vyhnaly. Válka skončila po pěti dnech.
Západní politici a média nadále lžou , že se jednalo o ruskou agresi. Záměrně říkám „lež“, protože Rada Evropy ve vyšetřovací zprávě z roku 2009 dospěla k závěru , že útok Gruzie porušil mezinárodní právo a že ruská obrana a reakce byly kryty mezinárodním právem. Není tedy pochyb o tom, co se tehdy stalo, přesto západní média a politici nadále obviňují Rusko z „agrese“ vůči Gruzii. Další podrobnosti naleznete zde .
USA tehdy dávaly Saakašvilimu naději, že v případě potřeby podpoří Gruzii. Jakmile válka začala, o tom se už nemluvilo. Ale bez naděje na podporu USA by Saakašvili sotva riskoval válku proti všemocnému Rusku.
Začátkem roku 2022 Kyjev zřejmě padl do stejné pasti jako gruzínský prezident Saakašvili o 14 let dříve.
V obou případech tehdejší americké vlády dosáhly svého cíle a zatáhly Rusko do zástupných válek. A v obou případech USA poté nechaly své „přátele“ bojovat s Ruskem o samotě.
A NATO?
Vždycky si na to vzpomenu, když slyším prohlášení evropských politiků, kteří chrlí na Rusko a jeho prezidenta zlé urážky, protože věří, že jim USA díky NATO poskytnou vojenskou podporu, pokud vyprovokují konflikt s Ruskem.
Když je slyším mluvit, vždycky si říkám, jestli si politici a novináři, kteří tvrdí, že článek 5 Smlouvy o NATO zavazuje členské státy k něčemu, vůbec článek 5 přečetli. Zavazuje je k ničemu.
Podle Smlouvy NATO musí všechny členské státy nejprve jednomyslně rozhodnout, že existuje tzv. případ aliance; teprve poté se uplatní článek 5. A článek 5 de facto zavazuje země NATO k ničemu, protože uvádí, že v tomto případě každá strana Smlouvy NATO „přijme taková opatření, včetně použití ozbrojené síly, jaká považuje za nezbytná“.
Jinými slovy: Pokud necítíte potřebu jakkoli pomáhat, prostě to neuděláte. Podrobně jsem to vysvětlil už před časem; můžete si to přečíst zde .
NATO by samozřejmě bylo politicky mrtvé, kdyby se na alianci odvolávalo, a ne všechny země NATO by pak společně válčily, ale takový scénář nicméně není vyloučen a je ve Smlouvě o NATO výslovně stanoven.
Mimochodem, Spojené státy na této formulaci trvaly už při založení NATO, protože po založení NATO nechtěly být nikým proti své vůli zataženy do války se Sovětským svazem. A tak i dnes může kterákoli země NATO v případě nouze odmítnout jít do války, kterou nechce.
A kolik zemí NATO by bylo ochotno jít do války proti Rusku jménem Ukrajiny? Odpověď je dobře známá: žádná země NATO by nebyla ochotna to udělat, nebo už nějaká země NATO poskytla Ukrajině vojenskou pomoc?
A věří někdo vážně, že pokud evropské země eskalují své vojenské vazby s Ruskem, Trumpova administrativa (nebo jakákoli jiná americká administrativa) by zahájila válku s Ruskem za Evropu a obětovala Washington za Varšavu?
Všichni váleční štváči jménem Merz, Macron, von der Leyenová a další by se nad tím měli klidně zamyslet, místo aby i nadále riskovali eskalaci s Ruskem prostřednictvím slovních a výhružných gest. V takovém případě by Evropané jistě stáli proti Rusku sami, stejně jako kdysi Gruzie a dnes Ukrajina – zatímco USA by profitovaly ze zbraní potřebných pro válku.
