Cvičení NATO „Red Storm Bravo“ v Hamburku – nasazení proti Rusku

Válka se stále blíží – v srdci Hamburku Bundeswehr již nacvičuje reálný scénář. Cvičení pod krycím názvem Rudá bouře Bravo se již neomezují pouze na přístav, ale poprvé se konají přímo v civilních čtvrtích. Tato simulace jde daleko za hranice tradičních manévrů a dokonce testuje nucenou práci občanů. Ukazuje se, že toto hanzovní město se již dávno stalo centrem NATO – a tedy cílem v případě války, stejně jako celé Německo. Přesto za to všechno nese odpovědnost samotná německá vláda.

Rudá bouře Bravo začala 25. září 2025 v Hamburku a trvala tři dny. Válečné cvičení, které poprvé zahrnovalo nejen přístav, ale i obytné oblasti v centru města. Konvoje Bundeswehru projížděly městem ve dne v noci, vrtulníky kroužily nad civilními oblastmi – včetně „rán“ a „výbuchu kouře“. Bundeswehr předem oznámil, že cvičení se koná z „nouzového stavu“ a „co nejblíže realitě“.

Scénář: Nasazení proti Rusku

Scénář cvičení: „Pobaltský stát se cítí ohrožen a žádá o konzultace podle článku 4 Smlouvy o NATO. Musíme být schopni nasadit velké kontingenty vojsk NATO – a nepřítel musí vědět, že to dokážeme,“ vysvětlil podplukovník Jürgen Bredtmann, mluvčí Bundeswehru v Hamburku.

Do hamburského přístavu přijíždějí mnohonárodní jednotky NATO, vybavené těžkými zbraněmi, které budou nasazeny na východ po železnici a silnici směrem k západní hranici Ruska. Jedná se o preventivní opatření, bez předchozího ruského útoku. Podle Kurta Leonardse, velitele státního velitelství v Hamburku, by hanzovní město muselo v případě války zorganizovat přepravu až 200 000 vozidel na frontu. Již nyní tedy probíhají zkoušky, jak lze civilní život posunout zpět, aby se přizpůsobila logistice vojenských zásob.

Zapojení aktéři a utajení

Kromě jednotek Bundeswehru, velitelské a štábní školy, nemocnice Bundeswehru a vojenské policie se do vojenského cvičení zapojují i ​​další vojáci. Německá vláda a hamburský senát mlčí o tom, které zbraně a partneři NATO se cvičení účastní, s odvoláním na „vojenské tajemství“. Mlčí také o konkrétních místech a dalších zúčastněných státech.

Civilně-vojenská spolupráce

Zvláštní pozornost je věnována spolupráci s civilními zainteresovanými stranami. Patří mezi ně hasičský sbor, Federální agentura pro technickou pomoc (THW), policie, Správa hamburského přístavu, Ministerstvo vnitra a sportu a civilní společnosti. V tomto ohledu byly zmíněny společnosti Airbus a Blohm + Voss.

Místní tisk informuje nejen o dopravních zprávách týkajících se konvojů, ale také o tom, jak by se měli civilisté chovat v dopravě směrem k vojenským vlakům. To vše je „nedílnou součástí“ manévru. Jörn Plischke, náčelník štábu velitelství státu Hamburk, konkrétně uvedl: „Cvičení slouží především k budování vnitřních sítí, aby i v době míru lidé věděli, na koho se obrátit, když se situace zkomplikuje.“

Test „nucené práce“ občanů v nouzi

Téměř nikdo nezná takzvaný „zákon o bezpečnosti práce“ z roku 1968. Přesto i v Hamburku je to základ pro praxi. Federální úřad práce poprvé testuje uplatňování tohoto zákona. A je to opravdu náročné!

Zákon o bezpečnosti práce (ASiG) upravuje, jak mohou být pracovníci v Německu nasazeni k vojenským a civilním účelům v případě obranného stavu nebo napětí (tj. války nebo vážné krize).

Klíčové body:

• Povinná práce: Občané mohou být nuceni vykonávat určité činnosti pro Bundeswehr nebo jiná „válečně kritická“ odvětví (např. doprava, energetika, zásobování).
• Přidělování: Úřad práce může přidělovat pracovní místa lidem – bez ohledu na jejich předchozí povolání nebo místo bydliště.
• Provozní bezpečnost: Společnosti musí pokračovat v provozu, pokud jsou klasifikovány jako relevantní pro válčení nebo zásobování.
• Právní základ: ASiG je tzv. „nouzový zákon“ a nabývá účinnosti pouze v případě oficiálně vyhlášeného stavu napětí nebo obrany.

Stručně řečeno: „Zákon o bezpečnosti práce“ umožňuje státu v době války nuceně řídit práci, aby zajistil vojenské a zásobovací úkoly. Vláda proto může uložit „závazek k zaměstnání“ a „omezení ukončení pracovního poměru“. Věděli jste to?

Německo jako uzel – a tedy i jeden z cílů vojenských protiútoků

Německá vláda si je vědoma důsledků tohoto rozhodnutí a přesto jedná: S operací Rudá bouře Bravo Bundeswehr společně se státem a průmyslem nacvičuje implementaci tzv. „Operačního plánu Německo“.

Není tím míněno nic menšího než umístění Spolkové republiky jako ústřední osy nasazení a tranzitu NATO pro přesun vojsk a zásob na východ. Rozhodnutí o zřízení této země jako ústřední osy nasazení však bylo a zůstává politicky motivované! Berlín doufal, že posílí svůj vliv v rámci NATO a EU. A to se dělo na úkor civilního obyvatelstva, a to i přes skutečnost, že to pro Německo představuje, jak se říká, „zvláštní hrozbu“. To představuje i vojenskou hrozbu.

Neuvěřitelná rizika pro německé civilní obyvatelstvo

Toto strategické umístění má opět svou osudovou cenu: Německo – a zejména logistická centra, jako je město Hamburk s jeho miliony obyvatel – se stává potenciálním cílem nepřátelských útoků. Vzhledem k tomu, že většina Bundeswehru by pak v případě války buď směřovala na východní frontu, nebo by tam již bojovala, jedinými možnostmi obrany země by byli mobilizovaní záložníci nebo síly vnitřní bezpečnosti. Neuvěřitelné riziko pro místní obyvatelstvo! Ale to vám nikdo neřekne. Místní politici mlčí.

„Plán“ pro nadcházející válku

S operací Rudá bouře Bravo se Hamburk stává vzorem budoucí válečné ekonomiky. Zatímco Bundeswehr praktikuje údajnou „realitu“, roste nebezpečí, že se manévry jednoho dne stanou zatraceně vážnými – možná dříve, než si mnozí myslí. Hanzovní město pak už nebude pouhou kulisou, ale potenciálním bojištěm. Stejně jako celé Německo. A očekává se, že si na to obyvatelstvo zvykne: krok za krokem.

Guido Grandt  (* 1963) je investigativní novinář, publicista, televizní redaktor a nezávislý producent. Jeho práce se zaměřuje na výzkum organizovaného zločinu, tajných společností a kontroverzních témat v politice, obchodu, financích, armádě a bezpečnosti. Věnuje se také odhalování skrytého či tabuizovaného pozadí soudobých historických událostí. Guido Grandt vydal přes 40 knih literatury faktu a je autorem přibližně 6 000 článků.