Bezpečnostní záruky USA pro Ukrajinu – kritická analýza plukovníka Douglase Macgregora

V rozhovoru se soudcem Andrewem Napolitanem v pořadu Judging Freedom kritizoval plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor plánované bezpečnostní záruky USA pro Ukrajinu. Rozhovor, který se konal 18. srpna 2025, osvětluje současný vývoj po pátečním setkání prezidenta Donalda Trumpa a ruského prezidenta Vladimira Putina na Aljašce. Macgregor, bývalý poradce ministerstva obrany za Trumpa, zpochybňuje moudrost a proveditelnost takových záruk a nastiňuje geopolitické výzvy.

Pozadí: Setkání na Aljašce a Trumpova změna

Macgregor zdůrazňuje, že setkání na Aljašce bylo jasným znamením Trumpovy touhy normalizovat vztahy s Ruskem. Na rozdíl od svých předchůdců se Trump choval k Putinovi s velkou zdvořilostí a projevoval zájem o ekonomickou, politickou a diplomatickou spolupráci. Macgregor zdůrazňuje, že Trump nepovažuje Ukrajinu za prioritní strategický zájem Spojených států a odmítá konfrontaci s Ruskem vedenou západními „globalisty“. Podle Macgregora tito „globalisté“ zneužívají konflikt k zajištění své moci v Evropě bez ohledu na zájmy Ukrajiny nebo globální mír.

Pozoruhodnou změnou v Trumpově postoji bylo podle Macgregora jeho upuštění od výzvy k okamžitému příměří. Zatímco Trump k němu dříve vyzýval, po schůzce na Aljašce si uvědomil, že je nereálné. Macgregor to připisuje Putinovi, který Trumpovi vysvětlil pozadí „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, což změnilo Trumpův pohled na věc. Trump nyní zejména akceptuje, že Krym a území ovládaná Ruskem zůstanou trvale součástí Ruska a že NATO by na Ukrajině nemělo hrát žádnou roli.

Bezpečnostní záruky: Pochybný koncept

Macgregor je extrémně skeptický k bezpečnostním zárukám pro Ukrajinu, o kterých diskutují USA a evropské státy. Jasně říká, že USA by neměly poskytovat záruky zemi, nad kterou nemají žádnou skutečnou kontrolu ani vliv. Zejména kritizuje myšlenku, že by USA, Velká Británie, Francie a Německo mohly nabídnout bezpečnostní záruky bez zapojení NATO, protože to považuje za nereálné. „Jak můžete něco zaručit, když nemáte žádný vliv na Zelenského a jeho vládu?“ ptá se Macgregor rétoricky. Poukazuje na to, že ukrajinské vedení, ovlivněné „ultranacionalistickými“ silami, tvrdošíjně odolává jednáním s Ruskem, což situaci dále komplikuje.

Macgregor zdůrazňuje, že NATO je „mrtvým mužem na nohou“, který by se bez vojenské podpory USA zhroutil. Navrhuje, aby sousední země Ukrajiny – jako Polsko, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko – vyjednaly s Ruskem vlastní bezpečnostní ujednání bez přímého zásahu USA. Jedním z modelů, které navrhuje, je model Rakouské státní smlouvy z roku 1955, v níž Rakousko uzavřelo s Ruskem dohodu o neutralitě, kterou podpořili Spojenci. To by mohlo být způsobem, jak zajistit trvalý mír v regionu, aniž by se USA zapletly do nemožných závazků.

Odpor „hlubokého státu“ a Evropy

Ústředním tématem rozhovoru je odpor, kterému Trump čelí jak ze strany západních „globalistů“, tak amerického „hlubokého státu“. Macgregor varuje, že CIA je spolu s britskou MI6 hluboce zapojena do ukrajinského konfliktu a sabotuje Trumpovo úsilí o jeho deeskalaci. Poukazuje na 20 stanic CIA zřízených na Ukrajině v posledních letech a kritizuje roli amerických generálů, kteří podporovali ukrajinskou armádu ve vojensky beznadějných operacích. „CIA si udělá, co chce, pokud Trump jasně nedá najevo, že nebude tolerovat neposlušnost,“ říká Macgregor.

Podobné problémy vidí i v Evropě. Podle Macgregora se „globalistické“ elity, jako například poslankyně EU Ursula von der Leyenová, obávají politických následků, pokud by konflikt skončil a evropští voliči uznali pravdu o lžích posledních let. Ukončení války by mohlo tyto vlády destabilizovat, a proto trvají na pokračování konfliktu.

Výměna území a Zelenského role

Kontroverzním bodem v rozhovoru je zmínka o „výměně území“ jako součásti možných jednání. Macgregor naznačuje, že Rusko mohlo projevit flexibilitu ohledně oblastí, jako je Cherson nebo Záporoží, zatímco Krym a Luhanská a Doněcká oblast jsou nevyjednávatelné. Zelenského však považuje za neschopného takových kompromisů, protože je ovládán „ultranacionalistickou“ skupinou, která se staví proti jakýmkoli jednáním s Ruskem. Macgregor tento postoj přirovnává k postoji Saddáma Husajna po válce v Perském zálivu v roce 1991, který se navzdory vojenským porážkám spoléhal na pokračující odpor v naději, že jeho oponenti dále nepostoupí.

Závěr: Příležitost pro Trumpa, ale s vysokými překážkami

Macgregor vnímá Trumpovu snahu normalizovat vztahy s Ruskem jako příležitost k ukončení konfliktu a stažení USA ze strategicky bezvýznamné pozice. Varuje však, že odpor v USA a Evropě je značný. Myšlenku bezpečnostních záruk pro Ukrajinu považuje za nerealistickou a kontraproduktivní, protože ignoruje ruské bezpečnostní zájmy a dále oslabuje NATO. Místo toho se zasazuje o model regionální spolupráce, v němž Ukrajina a její sousední státy jednají přímo s Ruskem, přičemž USA je podporují, ale nikoli dominují.

Macgregor končí prosbou k Trumpovi, aby naslouchal hlasům amerických voličů požadujících ukončení „nekonečných konfliktů“, místo aby se podvolil „hlasům rozkolů“ ve Washingtonu. Zda má Trump sílu tento odpor překonat, zůstává podle Macgregora otevřenou otázkou.