Otevřený dopis: Ing. Ivana Turková, Ph.D., MBA rezignovala na členství v PRO

Vážení členové, vedení strany PRO, vážené kolegyně a kolegové, vážení přátelé,

po zralé úvaze, s vědomím odpovědnosti vůči sobě a hodnotám, které celoživotně zastávám i vůči veřejnosti a svým voličům, oznamuji touto cestou republikovému předsednictvu strany PRO své rozhodnutí, rezignovat na funkci místopředsedkyně strany PRO a současně ukončit své členství ve straně.

Toto rozhodnutí není pro mě jednoduché, protože dnešním dnem končí jedna etapa mého politického života. Od samého počátku jsem naši stranu vnímala jako nový nadějný subjekt, který má potenciál měnit věci k lepšímu v naší těžce zkoušené zemi. V této mé víře mě utvrzovalo složení členské základny, kterou tvořili velice fundovaní a odborně zdatní lidé, s kterými jsme utvořili skvělý tým a pracovali na našem unikátním programu. Věděla jsem díky nim, že jsme si nemohli pro naši stranu vybrat lepší název než právě Právo Respekt Odbornost.

Ve straně PRO jsem potkala spoustu skvělých lidí, se kterými jsem společně dala veškerý svůj um, znalosti a odhodlání do služeb této země. Díky nesmírnému nasazení na úkor mého času, podnikání i rodiny se dostavily úspěchy, které byly odměnou za tuto práci. Nejen v senátních a komunálních volbách, ale i obrovská podpora voličů v krajských volbách mě vynesla z posledního místa na kandidátce až k mandátu krajské zastupitelky. Právě projevená důvěra voličů mě vždy zavazovala a zavazuje. Věřila jsem, že logickým vyústěním mého politického bytí budou volby do Poslanecké sněmovny, což jsem od vstupu do strany PRO jasně deklarovala a s tímto cílem jsem předstupovala před své voliče a příznivce. Sněmovnu totiž nepovažuji, jak se mi někteří neználkové snaží podsouvat, jako výtah ke korytu, ale jako místo, kde se tvoří zákony a pravidla pro tuto zemi a tím i život jejich občanů.

Koryto zde sehrálo svou nespornou roli. Avšak opačným směrem a paradoxně v rámci údajné spolupráce, kde strach o koryto ústeckých poslanců za SPD zvítězil nad naší dohodou z krajských voleb, kdy výměnou za poslední místo mělo být místo třetí do voleb parlamentních. Chápu, že straně, která má v názvu přímou demokracii se špatně vysvětluje kádrování a zákaz kandidovat v demokratických volbách, proto vymyšlený pseudodůvod mého odchodu z SPD. Argumentace, že za to mohou stanovy SPD, které toto znemožňují, je zcela zavádějící, neboť pokud by to tak bylo, tak bych nemohla kandidovat ani v krajských volbách, protože to už bylo také po mém odchodu z SPD. Dokonce, jak si vedení SPD myslí, nepovažuji SPD ani za autobus, z kterého se vystupuje a nastupuje. Nemám a nikdy jsem neměla sebemenší ambici nastoupit zpět do autobusu SPD. Od samého počátku jsem toto spojení považovala za suverénní spojení jednotlivých stran a suverénní postavení jednotlivých kandidátů se stejnou vizí a snahou uskutečnit potřebné změny, které jsou pro naši zemi zcela zásadní.

SPD v rámci tohoto zvláštního druhu „spolupráce“, nepustila na své kandidátky ty nejlepší z nás. Nejen mě, ale i ostatním kvalitním odborníkům, dokonce i našim krajským zastupitelům nebylo umožněno se v rámci demokratické soutěže utkat o přízeň voličů. Není proto divu, že naše řady k dnešku opustil jeden z předsedů, tři ze sedmi krajských zastupitelů, dva místopředsedové Ústeckého kraje spolu s členy místních organizací. Není proto divu, že se v uplynulých dnech předsednictvo zabývalo odchodem PRO z této nekoalice, protože sílily hlasy našich příznivců napříč kraji, kteří se dožadovali informace, kdo bude hájit značku PRO v daném regionu. Nebylo to iniciováno žádnou mou osobní ambicí, jak už jsem se doslechla a jak to mnozí komentovali v duchu kapustičky a mnoha slimáčků, můj hlas v rámci předsednictva strany je jen jeden z 19. Byli to předsedové krajů, kteří několikrát upozorňovali na skutečnost, že neúčast našich kandidátů v daném regionu bude znamenat, že naši voliči a příznivci ztratí motivaci, nebudou volit samostatné kandidátky SPD, ale raději to „hodí“ konkurenčním stranám. Sice to nebylo jednomyslné rozhodnutí, ale přesto většinové, kterým předsednictvo strany PRO rozhodlo o dalším setrvání v tomto svazku s SPD, což je v souladu s demokratickými principy a nezbývá než je respektovat.

Největší roli v tomto smutném příběhu sehrál opět všudypřítomný strach o koryta poslanců SPD a vykroužkování kandidátů menších stran. Nedá se tomu zabránit jinak, než že se kandidáti ostatních stran na kandidátce prostě neobjeví, což se stalo. Když je dovoleno pouze šest poslanců, musí být pouze šest kandidátů ze všech tří subjektů. Jinak se tomu zabránit nedá. Nevím, jak přijmou tuto skutečnost ostatní strany, ale dva kandidáty v celé republice nepovažuji za důstojné zastoupení a projev partnerské spolupráce. PRO pravděpodobně získá jednoho poslance v podobě našeho předsedy, který však bude v klubu a pod hlavičkou SPD, která se netají záměrem zfúzování všech stran pod křídla SPD. Kdoví, možná již nově zaregistrovaná SPDTO-Strana příznivců demokracie a Tomia Okamury nevznikla jen kvůli možnému zákazu SPD.

Vedení SPD je třeba poblahopřát, neboť prodlužováním termínů, lavírováním s časem a plytkým vyjednáváním projevila jistou dávku politické zkušenosti a obratnosti, neboť dokázala tímto způsobem eliminovat své politické konkurenty, kteří kdyby spojily své síly na začátku, tak si mohli jít pro 6%, stejně jako SPD po volbách do EP.

Když bylo už v březnu rozhodnuto o mém zákazu kandidovat, vydala jsem jediné prohlášení (video), kterým jsem reagovala na výzvy svých voličů a podala pravdivé vyjádření. Dlouhé tři měsíce jsem trpělivě a loajálně stála v povzdálí, abych svými postoji či veřejnými prohlášeními nijak nepoškozovala naši stranu. Rozumím, že politika je často o kompromisech, ale v žádném případě ne jednostranně požadovaných, to už je poté vazalství, nikoliv partnerství. Existuje hranice, za kterou už člověk ztrácí možnost hájit své vnitřní hodnoty a tím i zájmy voličů, kvůli kterým jsem do politiky vstoupila.

Mé představy se nyní významně rozcházejí s tím, kam současné PRO pod křídly SPD směřuje. Důvodem mého odchodu není v žádném případě osobní křivda či zhrzenost z nenaplněných ambicí, ale uvolnění cesty pro nový směr, s kterým se bohužel neztotožňuji, neboť posouvá stranu PRO mimo její základní pilíře, na kterých chtěla rovně stát. Právo a respekt bylo obětováno ve jménu všespásného kvazisjednocení za jakoukoliv cenu a odbornost se odvrhla kvůli strachu těch, kteří nevěří ve svou vlastní sílu.

Odcházím, protože nechci stát v cestě, nechci být příčinou žádného rozkolu či pnutí, vyplývajících z jiných úhlů pohledu a hlavně hodnot, na kterých stojím a stát vždy budu.

Odcházím, protože došlo k zásadnímu odklonu původního směřování strany, včetně vnitřní ostrakizace a očerňování členů s kritickým nebo jen odlišným názorem.

Odcházím, protože nemohu v řadách PRO dále naplňovat to, co jsem slíbila těm, kteří mě podporují, a to je práce pro ČR na kolbišti, kde se o ní rozhoduje především.

Neodcházím se zlobou či zatrpklostí, byť je to pro mne obrovské zklamání. Naopak, děkuji všem kolegům, se kterými jsem mohla spolupracovat, a s kterými mě pojí nejen politika, ale také přátelství. Vážím si všeho, co jsme společně dokázali a přeji této straně i nadále úspěch a hlavně stabilitu.

Děkuji všem, kteří mě na mé cestě podporovali a věřím, že se naše cesty mohou v budoucnu znovu protnout.

Děkuji vám za vaši podporu, důvěru i trpělivost.

Jsem tady pro vás i nadále s otevřeným srdcem, odborností a vírou v to, že i v dnešní době lze dělat politiku poctivě, slušně a s pokorou.

S úctou a vděčností

Ivana Turková