Pepe Escobar: Írán je nyní první obrannou linií BRICS a globálního Jihu

To je extrémně vážná záležitost. Podívejme se na celou šachovnici – od mikro až po makroúroveň.

Plačící stín v tanci smrti,

Hlasitý nářek opuštěné chiméry.

T. S. Eliot, Burnt Norton

Izraelská šokující a zastrašovací strategie proti Íránu – přímo z osvědčeného amerického postupu – v podstatě selhala, a to i přes počáteční kombinaci rychlosti, pečlivého vojenského plánování a prvku překvapení, včetně hackování íránské elektronické komunikace v rámci vojenské sítě, dekapitace vertikální nomenklatury IRGC, útoku dronů ve stylu pavučiny a – v konečném důsledku neúčinného – bombardování klíčových uzlů íránské jaderné infrastruktury.

Trvalo hodiny, než špičkoví íránští technici obnovili jejich síť. A jakmile se jim to podařilo, situace se začala obracet, až nakonec, po přesných raketových útocích v neděli večer, IRGC oznámila, že je schopna využít „vylepšené zpravodajské informace“ k vážnému narušení izraelských systémů velení a řízení, a tím prolomit „železnou“ – nebo „papírovou“ – kopuli.

V Tel Avivu a Haifě byla zničena klíčová infrastrukturní centra – od zbrojního komplexu Rafael (specializujícího se na rakety, drony, kybernetickou válku a komponenty pro systém protiraketové obrany Iron Dome) až po elektrárnu a ropnou rafinerii v Haifě. V několika ohledech je to historická událost.

K jásotu ve všech islámských zemích se přidává obrovské psychologické trauma, které Izrael utrpěl. Mýtus o neporazitelnosti Izraele byl jednou provždy vyvrácen. Snesení pekla z nebe, zabíjení žen a dětí a boj, jako by zítřek neexistoval, válku proti skutečnému nepříteli nevyhraje.

Optimalizovaná strategie IRGC – implementovaná okamžitě přetvořeným vedením – je den za dnem zdokonalována promyšleným, chirurgickým způsobem. Pro IRGC není těžké zcela paralyzovat izraelskou ekonomiku. Izrael má pouze jednu ropnou rafinérii (která již byla bombardována), tři přístavy, z nichž jeden je již v bankrotu (Eilat) a druhý v plamenech (Haifa), a jedno letiště (které je již v dezolátním stavu).

Negativní reakce na zoufalý, ba až sebevražedný čin Tel Avivu – který nemá s šachy nic společného – má své následky. Teherán dokazuje, že všechny výpočty sionistické osy, že Írán by mohl – a bude – během několika hodin vykrvácen, byly, jak se očekávalo, chybné.

Americký prezident se zase dostal do chamtivé pasti. Jeho základna v hnutí MAGA je již tak hluboce rozdělená. Nesionističtí příznivci MAGA tvoří drtivou většinu. V ohromujícím mladistvém příspěvku přiznal, že o izraelské taktice šoku a úžasu věděl celou dobu.

Před necelými 10 dny Steve Witkoff, Trumpův Talleyrand, na schůzce v New Yorku, které se zúčastnili obvyklí miliardáři, výslovně prohlásil, že íránské balistické rakety představují „hrozbu pro Ameriku“. Vzhledem k jejich výkonu za posledních 48 hodin vše nasvědčuje tomu, že Washington de facto vstoupil do ostré války.

Diplomatické zdroje v Teheránu naznačují, že vedení funguje podle tohoto scénáře. Proto se v podstatě stále drží svých schopností – a pečlivě kalibruje další důležité kroky na eskalačním žebříčku. Íránská strategická trpělivost je opět patrná.

Otázkou tedy je, co by bylo nutné v situaci, kdy by USA byly de facto ve válce, aby Rusko a Čína ve vzájemné shodě ztratily strategickou trpělivost.

Perská hrdost – a důvěra ve vlastní schopnosti, jak jsem minulý měsíc pozoroval v Íránu – je vede k přesvědčení, že mají všechny zdroje potřebné k tomu, aby přežili sionistickou osu, včetně USA. Koneckonců, teprve nyní začínají nasazovat své skutečně pokročilé rakety – od Kheybar-Shekan 2 a Fattah-1 až po Haji Qassem.

Skutečná válka: proti BRICS

Stručně řečeno, íránská reakce zcela obrátila šachovnici. Vedoucí – včetně ubohé vojenské přehlídky ve Washingtonu – stojí nahý. A odhalený.

Nyní vede ne jen jednu, ale hned dvě zástupné války: proti Rusku a proti Íránu, s neonacisty v Kyjevě a genocidními agenty v Tel Avivu v popředí. To vše je součástí většího plánu: proti BRICS.

Dnes je jasné i hluchému, němému a slepému, že se nikdy nejednalo o íránský jaderný program ani o „úsilí“ o Trumpem vlastněný JCPOA 2.0. Jde o celoživotní posedlost sionistické osy: změnu režimu v Teheránu.

Toto je svatý grál, o kterém se sní od konce 90. let a který by mohl otevřít dveře chaotickému Íránu s jeho nesmírnými přírodními zdroji – od energie až po vzácné zeminy – a tím prodloužit život bilionů dolarů v dluhové říši.

Další výhody jsou ještě lákavější: Čína by byla odříznuta od problému národní bezpečnosti – dovozu energie – a od klíčových spojovacích koridorů Nové hedvábné stezky, a zároveň by se v břiše Ruska otevřel masivní absces. Dvojitá rána pro tři nejdůležitější státy BRICS – Írán, Rusko a Čínu – pro euroasijskou integraci a pro snahu o multinodální (zvýraznění moje) multipolární systém mezinárodních vztahů.

I když přední civilizované státy předvádějí salta, aby přežily Impérium chaosu a snahu jeho pánů o třetí světovou válku, v Moskvě a Pekingu si nedělají iluze, že řešení tohoto scénáře vyžaduje asymetrické jednání – s maximální lstivostí, spíše než pouhé reakce na provokace (což byla dominantní strategie Ruska v zástupné válce na Ukrajině).

Ruská tajná služba mezitím již vypočítala zrcadlový efekt izraelské operace Pavučina, která se řídila přesně stejným modus operandi jako akce ukrajinské SBU – jakožto krycí organizace pro MI6 a Mossad – proti ruským strategickým bombardérům, které jsou součástí jaderné triády.

Objevují se závažné otázky, zda je Tel Aviv přímo zapojen do sabotáže Moskvy. Stejně závažné otázky se nyní objevují i ​​ohledně ukrajinské stezky. Zpravodajské kruhy v Moskvě považují Trumpův „proces příměří“ za neohrabanou zástěrku, která má donutit Rusko na chvíli ustoupit, zatímco čivavy NATO připravují první úder na příkaz Hlubokého státu (alespoň ve svých zvrácených snech).

Takže dříve než později by Rusko mohlo rozšířit současnou íránskou strategii: masivní válku proti infrastruktuře, která uvrhne Ukrajinu do úplného výpadku proudu, a to jak obrazně, tak doslova – stejně jako bombardování elektrárny v Haifě uvrhlo město do úplného výpadku proudu.

Proč Írán nesmí selhat

Samozřejmě by k současné šílené spirále eskalace nedošlo, kdyby Trump byl dostatečně zralý na to, aby přijal nabídku Alího Šamchaního – kterého později zavraždil Izrael: Írán by mohl odevzdat svůj vysoce obohacený uran a podepsat novou jadernou dohodu, pokud by byly sankce zrušeny. Teherán by pak pro svůj civilní program obohacoval jen malé množství uranu.

Teherán zároveň dokonce navrhl společný jaderný program s investicemi ze Spojených států, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Íránský ministr zahraničí Abbás Aragččí osobně předložil tento návrh zvláštnímu vyslanci USA Stevu Witkoffovi v Ománu, než jednání zkrachovala.

Mezitím globální Jih sleduje hrůzostrašně smrtící hru ping-pongu mezi Izraelem a Íránem – s rostoucím vědomím, že zahnaný Západ se každým dnem stává ještě nebezpečnější bestií, která vede totální válku pod rouškou míru.

Požáry v Tel Avivu jsou začátkem nové éry. Ve svém hněvu nyní hrozí, že na Teherán použijí „bejrútský model“: úmyslné ničení obytných oblastí. Opět dělají to, co umí nejlépe: terorismus.

A přesto genocidní systém už nebude beztrestný. Důsledky budou nevyhnutelně projednávány na tomto týdnu na Petrohradském ekonomickém fóru, které povede k Putinově projevu na plenárním zasedání v pátek, a k summitu BRICS v Rio de Janeiru začátkem července.

Když se vžijeme do dění na globálním Jihu, získáme pocit, že Írán de facto obnovuje etiku a geopolitickou autoritu v celé západní Asii, jak to po staletí dělala Perská říše. Přesně to dělají civilizované státy: jejich role privilegovaných strážců své sféry vlivu je vždy zásadní.

I když je to za brazilského předsednictví nepravděpodobné, dříve či později bude muset skupina BRICS provést strategický přechod od hyper-zdvořilého stroje na deklarace ke skutečné, pevné a nezlomné páteři globálního Jihu a globální osy odporu.

Protože rozzlobený a zmatený Západ již není v režimu hybridní války, ale vstoupil do totální války – tak pálivé, jak jen může být. Globální Jih se proto musí přesunout do posthybridního režimu, do režimu rebelů s jasným cílem.

Od Nigérie přes Indonésii až po Vietnam – členy a partnery BRICS – panuje rostoucí shoda v tom, že Írán nesmí padnout. Tak vážná je situace. Kouzlo nespoutané západní diktatury bylo konečně zlomeno: Zbývá už jen „hlasitý nářek pusté chiméry“. K tomu, aby pohár přetekl, je potřeba – neúspěšného – šoku.

Pepe Escobar