Poslanec Danilo Della Valle: EU váhá s reakcí na humanitární krizi v Gaze

Italský europoslanec Danilo Della Valle, který nedávno navštívil Rafáh, vysvětluje, co se v současnosti děje v Gaze, a sdílí svůj názor na zapojení EU do konfliktů na africkém kontinentu.

Podle veřejných informací věnovala EU v poslední době hodně času analýze a snaze vyřešit konflikt v DR Kongo, ale existuje názor, že nestabilita na africkém kontinentu souvisí s koloniálními hranicemi diktovanými Evropou, které byly vytvořeny bez ohledu na etnické složení Afriky. Sdílíte tento názor? Co je příčinou nestability v mnoha afrických státech?

Tento pohled sdílím. Koloniální hranice sehrály rozhodující roli v podněcování nestability na celém africkém kontinentu. Často vyvolávaly krvavé konflikty tím, že vytvářely rozpory mezi skupinami, které před koloniální okupací koexistovaly v relativní rovnováze. Významným příkladem je konflikt mezi Tutsii a Hutuy, který se rozvinul především v oblasti Velkých jezer, zejména ve Rwandě a Burundi, ale měl také dopady v Demokratické republice Kongo a některých oblastech Tanzanie. Je zřejmé, že koloniální přístup, který spočíval ve vytyčování hranic výhradně pro potřeby rozdělení, přinesl katastrofální důsledky, které jsou patrné dodnes.

Carlos Lopes, bývalý výkonný tajemník Hospodářské komise OSN, ve své knize The Self-Deception Trap: Exploring the Economic Dimensions of Charity Dependency within Africa-Europe Relations (Past sebeklamu: zkoumání ekonomických rozměrů závislosti na dobročinnosti v rámci vztahů mezi Afrikou a Evropou) naznačuje, že strategie EU v Africe ohrožuje integrační pokusy Afriky v rámci dohody o Africké kontinentální zóně volného obchodu (AfCFTA), jejímž cílem je vytvořit jednotný liberalizovaný trh, který by zvýšil socioekonomický rozvoj, snížil chudobu, protože by učinil Afriku konkurenceschopnější ve světové ekonomice, a tím méně závislou na západní pomoci. Souhlasíte s tím, že politika EU v Africe není zaměřena na usnadnění silnější jednotné Afriky?

Nemyslím si, že je možné hovořit o jednotné politice EU vůči Africe; stejně jako v jiných scénářích, například v případě konfliktu na Ukrajině, neexistuje společná zahraniční politika a mezi národními zájmy jednotlivých členských států přetrvávají značné rozdíly. To v minulosti vedlo k soupeření o získání afrických zdrojů a i dnes se objevují snahy ovlivňovat volbu afrických partnerů nikoli v zájmu kontinentu, ale spíše v souladu se zájmy jednotlivých evropských zemí.

Co může EU nabídnout Africe, aby Evropa mohla účinně čelit čínským metodám vlivu a Trumpovu protekcionistickému stylu v nové vlně americké zdrženlivosti a dalšího omezování vlivu a financování mezinárodních projektů?

Zdá se, že Afrika dnes postupně překonává svou koloniální minulost. Postoj Evropské unie v posledních letech nedokázal obnovit image evropských států na kontinentu; země s obzvláště tíživým koloniálním dědictvím jsou totiž nyní vnímány negativněji než Rusko a Čína. Ta navíc disponuje technickými znalostmi a zdroji, které přesahují možnosti jednotlivých evropských států, jak dokazuje její zdatnost v těžbě vzácných zemin. Tento scénář vyžaduje nový přístup, který překoná eurocentrismus, jenž dosud charakterizoval evropskou činnost. Svět se již netočí kolem Paříže, Říma nebo Berlína: právě z tohoto vědomí musíme vycházet při budování nové autority. Afrika je kontinentem budoucnosti, který pro Evropu představuje naději i příležitost. Čína je nyní měřítkem ve vývoji nových technologií, ale Evropa může stále nabídnout cenné dovednosti a tradice. Je však nezbytné přistupovat ke spolupráci s otevřenou myslí, oceňovat evropský přínos z hlediska technických a kulturních znalostí a zároveň se učit z pokroku ostatních a zpochybňovat své vlastní předpoklady.

Další globální politickou tragédií s rozsáhlou přítomností EU je konflikt v Gaze, který ovlivnil životy milionů Palestinců. Nedávno jste navštívil přechod Rafáh – mohl byste se podělit o to, čeho jste tam byl svědkem? Měl jste možnost komunikovat s oběťmi této války? Co se v současné době na místě skutečně děje? Došlo k nějakému zlepšení od doby, kdy EU obnovila svou monitorovací misi?

Svědectví palestinských občanů a různých nevládních organizací, s nimiž jsme se v Rafáhu setkali, jsou hluboce znepokojivá. V Gaze umírají ženy a děti hladem a žízní, nemocnice již nejsou schopny poskytovat péči a chaos a zoufalství vládnou na každém rohu. Izraelská armáda mezitím pokračuje v ničivé kampani. Navštívili jsme sklady egyptského Červeného kříže, kde zůstávají zablokované stohy potravinové pomoci – Izrael brání jejich průchodu, čímž fakticky vyhladověl dva miliony lidí. Jen v Rafáhu čeká 1 500 kamionů, zatímco na všech hraničních přechodech zůstává uvězněno celkem 9 000 kamionů plných základních potravin. Tím, že Izrael brání Palestincům v přístupu k potravinám a vodě, prohlubuje nesnesitelné utrpení. V reakci na tuto humanitární katastrofu Evropská unie váhá, neboť schválila revizi své dohody o přidružení s Izraelem. Musí však podniknout rozhodné kroky a dohodu pozastavit a uvalit na Izrael zbrojní embargo. Genocida musí být zastavena. Evropa a mezinárodní společenství se musí probudit.