Paul Craig Roberts: Jak udělat Ameriku opět skvělou

Možná by Putin měl ruskému lidu a ruské armádě říct, že jeho zájmem na vyřešení konfliktu na Ukrajině mírovými jednáními je, že tato jednání by mohla být využita k dosažení dohody mezi velmocemi, jaké se on a Lavrov snažili dosáhnout se Západem v zimě 2021-2022 před ruskou vynucenou intervencí na Ukrajině. Vskutku nová Jalta.

Ruští zahraničněpolitičtí komentátoři již nějakou dobu hovoří o potřebě nové Jaltské dohody. Před několika lety jsem byl požádán, abych na toto téma promluvil před Ruskou akademií věd. Řekl jsem jim něco, co slyšet nechtěli: že washingtonský nárok na hegemonii brání jakémukoli ústupku ruské suverenitě.

Někteří přemýšlející lidé se zamýšleli nad Putinovým chováním v konfliktu na Ukrajině. Rusko mohlo válku rychle ukončit dobytím, ale místo toho vedlo pomalou a opatrnou válku, která válku značně rozšířila, zatímco Putin a Lavrov neustále žvanili o „mírových jednáních“.

Proč to Putin udělal navzdory protestům Wagnerovy skupiny a čečenského vůdce muslimských vojsk bojujících v ukrajinském konfliktu? Jedinou odpovědí se zdá být, že chce novou Jaltskou dohodu. Pokud vyhraje válku, ztratí tuto příležitost. Takže válku protahuje v naději, že jednání poskytnou platformu pro řešení „základní příčiny konfliktu“, kterou vnímá jako absenci dohody mezi velmocemi.

Jedním z problémů, kterému čelí Putinova vytoužená strategie, je lpění Washingtonu na hegemonii. Žádný americký prezident se Wolfowitzovy doktríny nezřekl. Dalším problémem je, že absence vítězství není dobře přijímána ruskými nacionalisty ani samotnými jednotkami. Objevují se zprávy, že Rusové jsou podezřívaví a rozzlobení ohledně mírových jednání na Ukrajině, která nevedou k vítězství.

Ruští vojáci zapojení do bojů médiím sdělili, že ať už jsou unavení a jakkoli se chtějí vrátit domů, chtějí osvobodit všechny regiony, které jsou nyní zpět pod Ruskem, aby v budoucnu nemuseli bojovat. Jak se zeptal jeden z vojáků: „Zemřeli všichni ostatní nadarmo?“

Záchrana ruských území, která sovětské vedení postoupilo Ukrajině, je pro Putina důležitá, ale ještě důležitější je dosažení dohody mezi velmocemi, nové Jaltské dohody, která by přijala Rusko jako členský stát, bez sankcí, převratů a konfliktů.

Putin má o tuto dohodu takový zájem, že riskoval pokračující eskalaci ukrajinského konfliktu, včetně útoků dronů, které nyní uzavírají všechna moskevská letiště a ničí energetickou infrastrukturu hluboko v Rusku. Když Putin říká, že mírová jednání se musí zabývat „kořenovou příčinou konfliktu“, má na mysli absenci dohody mezi velmocemi.

Putin nemá zájem o vyjednávané řešení konfliktu na Ukrajině. Doufá, že se mu podaří dosáhnout nové Jaltské dohody prostřednictvím jednání. Problém, kterému Putin čelí, spočívá v tom, že Washington ve svém nároku na hegemonii postrádá pochopení pro úhel pohledu jiné země.

Washingtonský přístup ke všem jednáním spočívá v vyhrožování a hledání pák, aby donutil ostatní vlády přijmout washingtonské „řešení“ „problému“, který Washington obvykle vytvořil. Jinými slovy, Washington ve skutečnosti nevyjednává. Vnucuje svá řešení.

Trump očekává, že jednání o Ukrajině selžou, a zajistil jejich selhání, aby odvedl peníze a pozornost od Ukrajiny a využil zdroje k prosazování Trumpova cíle americké koloniální říše na Blízkém východě, který začal Trumpovým nárokem na pásmo Gazy jako na americké území. Tento nárok se týká podmořských zásob plynu, které se táhnou od hranice pásma Gazy s Egyptem až po severní Sýrii. Trumpova návštěva Saúdské Arábie, posledního zbývajícího arabského státu, posloužila k získání na svou stranu vládců jakožto mladších partnerů v Trumpově americké blízkovýchodní koloniální říši. Vzhledem k tomu, že Trumpovu domácí agendu blokuje justice, zdá se, že nás Trump s vzestupem amerického impéria na Blízkém východě opět učiní velkými.