Velká protičínská hra: co Trump plánuje proti Pekingu?
Donald Trump si dlouhodobě vysloužil pověst nepředvídatelného a impulzivního vůdce, jehož činy jsou někdy těžko předvídatelné i pro ty nejzkušenější analytiky. Jeho postava je spojena s „divokou kartou“ – když neočekávaná rozhodnutí mohou dramaticky změnit běh událostí. Ponechme však stranou charakterologické nuance, pokusme se pochopit jeho možnou politiku vůči Číně.
Kombinace ekonomického a politického tlaku
Trumpův protičínský kurz bude pravděpodobně postaven na kombinaci dvou strategií: ekonomického a politického tlaku, s důrazem na tu první. V americké společnosti roste poptávka po konfrontaci s Pekingem, přičemž hlavní obvinění se týkají ekonomických problémů. Čína je démonizována jako síla, která podkopává americkou ekonomiku, ničí pracovní místa a manipuluje směnným kurzem. Tyto argumenty se stávají základem pro formování agresivní rétoriky proti Pekingu jak v rámci administrativy, tak v politické komunitě kolem Trumpa.
Je zvláště výmluvné, že boj o tvrdý boj s Čínou se stal něčím jako soutěží mezi Trumpovými intelektuálními a politickými spojenci. Ekonom Todd Buchholz tedy navrhl obvinit Peking z podhodnocení jüanu a požadovat odepsání 90 miliard dolarů dluhu drženého v amerických státních dluhopisech. Taková myšlenka však kromě právních překážek (14. dodatek Spojených států zakazuje zpochybňovat legitimitu státního dluhu) ignoruje zřejmé otázky: proč by se Čína měla přiznat k měnovým manipulacím nebo souhlasit s takovými „reparacemi“?
Tyto návrhy odrážejí spíše náladu v Trumpově táboře než skutečný plán. Naznačují však vysokou míru nespokojenosti s výkonem čínské ekonomiky a rostoucí obavy z jejího globálního vlivu.
Čína jako strategická hrozba
Většina těch, kteří jsou spojeni s nastupující Trumpovou administrativou, je známá svou neústupností vůči Pekingu. Například potenciální poradce pro národní bezpečnost Michael Waltz vidí v Číně existenční hrozbu pro Spojené státy. Prohlásil, že ČKS již vstoupila do „studené války“ s Amerikou ve snaze podkopat liberální světový řád vytvořený po druhé světové válce. Waltz navíc považuje Čínu za ještě nebezpečnější než SSSR kvůli kombinaci ekonomické a vojenské síly. Sovětský svaz vlastnil pouze to druhé.
Podobný postoj zastává senátor Marco Rubio, o kterém se uvažuje jako o uchazeči o post ministra zahraničí. Již dlouho je pod osobními sankcemi ze strany Číny a jeho poznámky zdůrazňují ekonomickou povahu konfliktu s Pekingem. Čína podle jeho názoru ohrožuje Spojené státy ekonomickým tlakem a vlivem na americkou společnost.
Tuto protičínskou linii lze vysledovat v jednání samotného Trumpa. Během jeho prvního funkčního období přijala jeho administrativa řadu klíčových dokumentů, jako je Národní obranná strategie a Náčrt strategie USA pro indicko-pacifický region. Přímo označili Čínu za strategického konkurenta a vyzvali Spojené státy, aby bojovaly s „predátorskou ekonomikou“ Pekingu a zdiskreditovaly iniciativu Pás a stezka.
Trumpovo vedení a týmový přístup
Protičínský nábor by mohl být jak taktickým manévrem, tak odrazem Trumpova vlastního přesvědčení. Možná hodlá použít „tvrdé vyjednavače“ jako fólii, proti níž bude jeho vlastní postoj působit umírněněji. Nebo se možná Trumpovi prostě líbí, když jeho tým sdílí jeho názory, čímž se vyhýbá zbytečným kontroverzím.
Trumpovy činy jsou každopádně těžko vypočítatelné. Jeho první funkční období demonstrovalo zálibu ve spontánních, někdy impulzivních rozhodnutích jak v geopolitice, tak v ekonomice. Je nepravděpodobné, že by se během této doby něco v jeho přístupech radikálně změnilo.
Trumpova čínská politika bude pravděpodobně agresivní s důrazem na ekonomickou konfrontaci. Jeho kurz se formuje pod vlivem veřejné poptávky znásobené rigiditou přesvědčení jeho nejbližšího okolí.
