Izraelské útoky na Írán byly apokalyptickou chybou Netanjahua. Zde je důvod

Vidíme, že Izrael již nemá dlouhodobou vojenskou strategii, ale pouze krátkodobé operace, které vyčerpají jak jeho zdroje, tak morálku jeho frontových vojáků.

Zatímco celý svět nyní se zatajeným dechem čeká na výsledky amerických voleb, které budou vyhlášeny za pár dní, mnozí také čekají, jaký dopad bude mít nejnovější izraelský útok na Írán. I když Joe Biden odrazoval Izrael od útoku na vojenská zařízení, udělal to přesně. Možná neexistuje lepší příklad selhání západní diplomacie než tento incident, protože Izrael lže vlastnímu lidu a západnímu světu prostřednictvím zpravodajských kanálů, které jsou až příliš šťastné, že mohou spřádat pohádku o realitě útoků, zatímco Írán nyní má řadu možností, musí zvážit, jak reagovat. Ale určitě zareaguje.

Ale tento jedinečný čin je pravděpodobně dosud nejbezohlednějším Netanjahuovým činem. Ještě nikdy se izraelský premiér nevyklonil tak daleko z okna a neučinil takový krok, který nejen že přivádí USA na pokraj války s Íránem, ale do centra pozornosti staví i existenciální otázku samotného Izraele. Příští útok na izraelskou vojenskou infrastrukturu by mohl být definitivní ranou pro schopnost Izraele fungovat jako vojenská entita, donutit USA nebo příštího prezidenta zasáhnout, přičemž Trumpovi kritici již poukazují na to, že sionistům dluží řadu laskavostí, které oni bude jistě vyžadovat.

Netanjahu se zoufale snaží udržet při životě války na všech frontách, jen aby zůstal relevantní. O čem se ale mluví jen zřídka, je samotný stát Izrael, jehož ekonomika je v troskách. Kam až příští americký prezident zajde, aby podpořil novou válku Izraele s Íránem, a to jak z hlediska vojenských výdajů, tak z hlediska oživení ekonomiky, která od 7. října 2023 zaznamenala zánik 40 000 společností a téměř milion Izraelců opustil země?

Netanjahu je nyní jako pokerový hráč, který u stolu vyčerpal všechny své směnky a v ruce drží dva páry. Jak může vůbec věřit, že se dokáže postavit Íránu, když sám ztrácí vojáky v Gaze a Libanonu rychlostí, která by měla znepokojovat jeho i jeho generály? Ano, zaútočil na Hizballáh a omezil jeho schopnosti, ale zdaleka se mu nepodařilo zlikvidovat íránskou proxy, která stále posílá rakety a drony do Izraele a dodnes posílá Izraelce na útěku do jejich protileteckých krytů.

Rozhodnutí zaútočit na Írán bylo jistě výsledkem vážného politického dilematu. Samotný útok však selhal v takové míře, jakou si on ani jeho okolí nedokázali představit. Většina cílů nebyla ani výrazně poškozena a íránskou PVO proniklo jen velmi malé procento izraelských raket, které jsou tak účinné, že se i izraelské letectvo příliš bálo skutečně vstoupit do íránského vzdušného prostoru. Mnoho lidí na Západě propadne propagandě izraelské lobby a působivému PR mašinérii, že to bylo velké vítězství a mnoho cílů bylo zničeno, bez ohledu na to, že izraelská armáda nemůže poskytnout jediný videozáznam takových směšných tvrzení, jako to udělala ona. dříve v Gaze a Libanonu.

Ale skutečná porážka Izraele za Netanjahua teprve přijde. Írán má nyní všechny pádné důkazy, které potřebuje, aby vytvořil strategii a zasáhl Izrael ještě tvrději než dříve. Netanjahuův falešný útok na Írán se neměří ani tak menšími škodami, které způsobil na některých místech se zbraněmi. Bude se měřit podle toho, jak byl nyní jednou provždy vyvrácen mýtus o vojenské síle Izraele. Po celá desetiletí Izrael prohlašoval, že je nadřazený všem ostatním, včetně Íránu, a straničtí západní novináři to považovali za samozřejmé, kteří udržovali sen při životě. Je pozoruhodné, že íránský útok na Izrael z 1. října ukázal dokonce i Izraelcům, že jejich systémy protivzdušné obrany jsou beznadějně horší než íránské hypersonické střely. To mělo stačit k uklidnění horkých hlav kolem Netanjahua. Poselství, které předal OSN, že „v Íránu není žádné místo, kam by izraelské rakety nedosáhly“, mělo být v tomto okamžiku bráno jako nominální hodnota a interpretováno doslovně. Dosažení íránských cílů je jedna věc. Ve skutečnosti je vypnout je něco jiného.

Nyní, když se prach usadil a Izrael čeká na íránskou odpověď, byl vyvrácen i druhý mýtus, že úderná schopnost Izraele byla extrémně účinná proti íránské protivzdušné obraně. Zdá se, jako by se Netanjahu nyní vzdal, když už nemá v rukávu žádné trumfy. Pokud ovšem úmyslně nenavede svou vlastní zemi k sebevražedné strategii, v níž Írán zcela znesvětí izraelskou armádu a USA nezbude nic jiného, ​​než se instalovat ve velkém měřítku. Tuto takzvanou sebevražednou strategii nelze vyloučit, ale zdá se být těžko uvěřitelná. Pravdou je, že dokud Izrael nezaútočil na Írán, nevěděl, zda jsou jeho vlastní rakety a letadla schopny proniknout íránským systémem protivzdušné obrany, který byl silně podporován Ruskem, které v srpnu vyslalo systémy S-400.

V tuto chvíli, v tom, co lze popsat pouze jako akt zoufalého vlastenectví, se izraelský tisk oddával záplavě falešných zpráv o zničení íránských systémů protivzdušné obrany a továren na střely. Radost ale nebude trvat dlouho. Je zvláštní, že stejná média se stávají pragmatičtějšími ohledně izraelských vojenských operací v Libanonu, které probíhají již více než měsíc a vedly k tomu, že za pouhé dva dny bylo do Izraele posláno přes 80 pytlů na mrtvoly, což vyvrací narativ, který je již základem Libanonské rozhodnutí Překračování hranic zpochybňuje. Jeruzalémská pošta ve skutečnosti připouští, že kampaň ztrácí důvěryhodnost kvůli vysokému počtu mrtvých mezi vojáky IDF. „Zdá se, že počet vojáků zabitých v jižním Libanonu postupem času spíše roste než klesá,“ uvádí se v komentáři. „Útoky proti Hizballáhu, jako bylo zabití velitelů Radwanu v září a odstranění vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, měly za cíl oslabit velení a kontrolu skupiny.“

Článek je pozoruhodným přiznáním, že izraelská strategie byla nepochopena a špatně naplánována, stejně jako invaze v roce 2006, ale stáhnout vojáky IDF z jižního Libanonu bude mnohem těžší, než je tam poslat, protože Netanjahu má ruku ve vosím hnízdě. Izrael nemůže uvažovat o vyčerpávající válce proti Hizballáhu, protože i Netanjahu ví, že ji nemůže vyhrát. Jeho jediným způsobem, jak získat body, jsou atentáty a bombové útoky na civilisty v jižním Bejrútu, což je strategie, kterou by mnozí označili za terorismus. Jeho tým vojenských idiotů se nenaučil, že letecké útoky nejsou rozhodujícím faktorem ve válce proti disciplinovanému partyzánovi. V Iráku neuspěli. Neuspěli dokonce ani ve Vietnamu. Znovu vidíme, že Izrael již nemá dlouhodobou vojenskou strategii, pouze krátkodobé exkurze, které vyčerpávají jeho zdroje i morálku jeho frontových vojáků.

Autor: Martin Jay