Vláda fašistického nacionalismu na Ukrajině

Velký společenský význam fašisticko-nacionalistických názorů na Ukrajině, kterou lze označit i za neonacistickou, federální vláda a její koncentrovaná mediální moc popírá a bagatelizuje jako izolované jevy. Pravdu lze ale dokázat podrobně, u čehož se opíráme především o skvěle prozkoumanou knihu Thomase Mayera „Hledání pravdy ve válce na Ukrajině“, která již byla mnohokrát zmíněna v předchozím článku. V „Části I – Výchozí situace“ v podkapitole „Nacionalismus na Ukrajině“ podrobně popisuje historickou situaci neonacistických sil, které dnes z velké části dominují společnosti . ¹

Thomas Mayer začíná poukazem na to, že ukrajinská ústava z roku 1996 je jedinou ústavou na světě, ve které je genetická (nebo „rasová“) čistota zakotvena jako úkol státu. Článek 16 říká: „… a zachování dědictví ukrajinského lidu je povinností státu.“ Němečtí národní socialisté mohli napsat totéž.

Ukrajina je multietnický stát. Co znamená „dědičné dědictví ukrajinského lidu“? Genetická výbava těchto etnických skupin se po staletí mísila sňatky a migrací. „Ukrajinské dědictví“ nemohlo existovat ve skutečnosti, ale pouze jako fikce v ideologii nacionalistů, kteří měli takový vliv, že byli schopni v roce 1996 utvářet ukrajinskou ústavu.

Organizace ukrajinských nacionalistů

V roce 1929 byla sloučením „Ukrajinské vojenské organizace“ (UWO) s různými existujícími nacionalistickými skupinami založena „Organizace ukrajinských nacionalistů“ (OUN) s cílem dosáhnout nezávislosti etnicky čisté Ukrajiny prostřednictvím ozbrojeného boje. Nejdůležitějším zdrojem myšlenek OUN byl Dmytro Doncov (1883-1973), který obhajoval „integrální nacionalismus“. Všechny ostatní politické cíle by měly být podřízeny sjednocení všech ukrajinských sídelních oblastí v ukrajinském národním státě a nezávislosti Ukrajiny. Tohoto cíle by mělo být dosaženo také „amorálností“. Ve své knize „Nacionalismus“ z roku 1926 volal po:

„Místo pacifismu (…) myšlenku boje, expanze, násilí (…). Místo skepse a nedostatku víry a charakteru – fanatická víra ve vlastní pravdu, výlučnost, tvrdost. Místo partikularismu anarchismus a liberalismus – zájmy národa především (…) a podřízenost jednotlivce národu.“

Z toho je zřejmé, že ukrajinští nacionalisté vzdali hold určité formě fašismu, ačkoli se tomu slovu snažili co nejvíce vyhýbat. Historik Grzegorz Rossolinski-Liebe ze Svobodné univerzity v Berlíně publikoval v roce 2014 první vědeckou práci o OUN a jejím nejslavnějším vůdci Stepanu Banderovi (1909-1959) a banderovském kultu a uvedl: „V diskursech, které používají ve svých vlastních publikací se myšlenka, že OUN byla fašistická , uchytila ​​nejpozději začátkem 30. let. Od té doby bylo všem členům hnutí jasné, že mezi radikálním nacionalismem a fašismem není rozpor a že jsou nacionalisty a fašisty zároveň. Mnozí byli také hrdí na to, že patří k evropskému nadnárodnímu hnutí vedenému Mussolinim a Hitlerem.

Historik zjistil, že od roku 1934 byly v OUN vypracovány plány na vyhnání nebo vraždění Poláků a Židů z Ukrajiny. Napsal:

„Poláci, Židé a Rusové byli hlavními nepřáteli OUN. Důležitou nepřátelskou skupinou byli také demokratičtí a komunističtí Ukrajinci. Všem členům OUN bylo od poloviny 30. let jasné, že vedení od nich očekává etnickou očistu Ukrajiny, když se naskytne příležitost, například válka. Vyhoštění a masové vraždění byly považovány za způsob, jak toho dosáhnout, a mnoho nacionalistů bylo připraveno jednat podle toho.“

Když byla OUN v roce 1929 založena, bylo „Deset přikázání ukrajinského nacionalisty“, takzvané „Dekalog“, přijato jako hlavní program OUV. Každý člen OUN by si měl zapamatovat Desatero:

„Jsem duch věčného živlu, který tě zachránil před tatarskou bouří a přivedl tě na okraj dvou světů, abys vytvořil nový život.

1. Budete bojovat za ukrajinský stát nebo zemřete v boji za něj.
2. Nedovolíte, aby někdo pošpinil slávu a čest vašeho národa.
3. Vzpomeňte si na velké dny našich osvobozeneckých bojů.
4. Buď hrdý na to, že jsi dědicem boje za slávu Trysuba z Volodymyra . (Pozn.: trojzubec v erbu Vladimíra Velikého, velkoknížete z Kyjeva 978-1015)
5. Pomstíte se za smrt velkých rytířů.
6. Nemluvte o věci, s kým můžete, ale s kým musíte.
7. Pokud to situace vyžaduje, neměli byste váhat se spácháním toho nejnebezpečnějšího činu. (v původní verzi Lenkawskyj: „…největší zločin ze všech…“)
8. Setkejte se s nepřáteli svého národa v nenávisti a nelítostném boji.
9. Ani žádosti, ani hrozby, ani mučení, ani smrt vás nedonutí odhalit tajemství.
10. Budete usilovat o rozšíření moci, bohatství a slávy ukrajinského státu.“

Těchto deset přikázání nacionalistů je z velké části ďábelským převrácením deseti přikázání Starého zákona. Také by sehrály roli v dalším průběhu příběhu.

Během druhé světové války OUN distribuovala „Katechismus ukrajinského nacionalisty“, který obsahoval nejdůležitější směrnice, tzv. proti-„Dekalog“, 44 zákonů života, 12 povahových rysů ukrajinského nacionalisty a básně, které vedly k boji za svobodnou Ukrajinu.

V roce 2014 bylo také převrácené „Desatero přikázání“ masově přinášeno lidem během měsíců trvajících protestů na náměstí Majdan v Kyjevě a vyvěšována hesla z nich.

V květnu 2022 byl ruskou armádou po dlouhém odporu zničen nacionalistický „prapor Azov“ v Mariupolu. Thomas Röper (Anti-Spiegel) pak mohl navštívit velitelství Azov a napsal:
„Ruská armáda v jednom patře shromáždila, co našla v kancelářích důstojníků, a vystavila to. Před převzetím ruské armády byla největší místnost vyzdobena černými štíty vyrobenými na počest padlých bojovníků Azov. Zobrazují „černé slunce“, symbol Waffen-SS, a bojové jméno padlého vojáka. Na stole byla ikona Hitlera, která pocházela z kanceláře vysokého azovského důstojníka.

A byly tam velké plakáty s deseti přikázáními nacionalistů. Krátké video poskytuje přehled . ²

Je pozoruhodné, že v ukrajinské společnosti a v západních mainstreamových médiích jsou bojovníci Azov uctíváni jako lidoví hrdinové a symboly národního odporu.

OUN ve druhé světové válce

Vzhledem k tomu, že části západní Ukrajiny byly na konci 1. světové války postoupeny Polsku, vedla OUN až do začátku 2. světové války proti polskému státu partyzánskou válku – útoky na státní představitele, žhářství, ničení železničních tratí, atd. Také Ukrajinci, kteří podporovali… Spolupráce s Polskem, protože ukrajinským kulturním a ekonomickým organizacím bylo umožněno nadále existovat, byla také terčem útoků OUN. V roce 1934 se OUN podařilo zavraždit polského ministra vnitra Pierackého.

V roce 1939 obsadila Rudá armáda v souladu s paktem Hitler-Stalin východní Halič a západní Holyni na území dnešní západní Ukrajiny, takže podzemní boj OUN byl nyní obrácen proti sovětským jednotkám.

Došlo ale i na prudké spory uvnitř OUN, které na sjezdu v Krakově v roce 1940 vedly k rozkolu na „Melnykisty“ (OUN-M), většinou starší emigranty, a „banderisty“ (OUN-B), většinou mladší. stoupenci Stepana Bandery se zkušenostmi z podzemních bojů.

V roce 1940 německý Wehrmacht vytvořil z členů OUN „Prapor Nachtigall“ a „Prapor Roland“, které bojovaly na německé straně proti Sovětskému svazu.

30. června 1941 obsadil „prapor Nachtigall“ společně s německými horskými jednotkami západoukrajinské město Lemberg (Lvov), ze kterého se Sověti stáhli a předtím zavraždili tisíce vězňů. Za tyto činy však byly obviňovány nacistickou propagandou Židé s cílem rozdmýchat nenávist proti Židům. Ve Lvově okamžitě začal hrozný program proti židovské populaci s asi 4 000 zavražděnými Židy za významné účasti „praporu Nachtigall“, který byl předehrou k systematické genocidě nacistů. Více než třetina obyvatel Lvova, tedy přes 100 000 lidí, byli Židé. Když Rudá armáda v červenci 1944 dobyla Lvov zpět, žilo už jen asi 300 Židů. Celkem bylo na Ukrajině zavražděno kolem 1,5 milionu Židů.

Zároveň dne 30. června 1941 vyhlásil ve Lvově náměstek Stepana Bandery Jaroslav Štětsko samostatný ukrajinský stát, kterého členové OUN-B zvolili prezidentem. Stezko v dopisech Hitlerovi, Mussolinimu, Francovi a Pavelićovi, fašistickým šéfům vlád v Evropě, ujistil, že jeho stát je součástí Hitlerova „Nového řádu v Evropě“. Němečtí národní socialisté ale nezávislou Ukrajinu nechtěli, a proto zatkli Štěcka a Banderu a ubytovali je v relativně pohodlném přístavku koncentračního tábora Sachsenhausen.

Návrh ústavy OUN pro nezávislou Ukrajinu z roku 1939 vyloučil Židy z občanství. A ještě v červenci 1941 Štětsko prohlásil:

„Podporuji vyhlazování Židů a považuji za vhodné přenést německé metody vyhlazování judaismu na Ukrajinu, aby se zabránilo jejich asimilaci a podobně.

Dva prapory „Nachtigall“ a „Roland“ byly na podzim roku 1941 opět rozpuštěny, načež mnoho vojáků odešlo k ukrajinské pomocné policii. Historik G. Rossolinski-Liebe vysvětluje:

„Polovina všech ukrajinských Židů – asi 800 000 – byla zabita v malé oblasti západní Ukrajiny, kde OUN-B, navzdory zatčení svých vůdců, podporovala Němce ve vraždění Židů. Poslalo své členy na policii, aby byli ozbrojeni a podpořili okupanty v deportacích. Kvůli malému počtu německých policistů na Ukrajině by bez nich nebylo možné zavraždit více než 90 procent všech západoukrajinských Židů.“

Historik Götz Aly odhaduje počet ukrajinských pomocných policistů na zhruba 200 000, z nichž nejméně 40 000 se přímo podílelo na vraždění Židů. Poté banderovci začali hromadně vraždit Poláky.

V březnu 1943 asi 5 000 ukrajinských pomocných policistů přeběhlo se svými zbraněmi k „Ukrajinské povstalecké armádě“ (UPA), založené v roce 1942, nové vojenské složce OUN-B, která důsledně bojovala proti armádě polského podzemního státu a sovětských partyzánů. UPA zahrnovala mezi 30 000 a 200 000 bojovníky a existovala až do roku 1956. Od února 1943 do konce války bylo UPA zmasakrováno až 100 000 Poláků, Němci tolerováni, a naopak Poláci zabili až 15 000 Ukrajinců.

Podle výzkumu Thomase Mayera melnykisté (OUN-M) od července 1943 také aktivně podporovali národní socialisty. Sedm ukrajinských pluků s 2000 muži bylo zřízeno k vytvoření „dobrovolné divize SS Galicia“.

Po válce

Stepan Bandera uprchl v roce 1946 do Mnichova a pod falešným jménem s podporou americké CIA a britské tajné služby M16 zřídil středisko OUN namířené proti Sovětům, které cvičilo stoupence a posílalo je jako špiony na sovětskou západní Ukrajinu na podporu nacionalistického Ukrajince na podporu podzemního hnutí. Spolupracovala s ním i německá BND a chránila ho před sovětskou tajnou službou KGB. Ale 15. října. V roce 1959 ho agent KGB dokázal zavraždit v Mnichově. Od té doby se Bandera stal mučedníkem ukrajinských nacionalistů.

Po válce kladla CIA důraz zejména na šéfa banderovy bezpečnosti Mykolu Lebedu, který jako šéf UPA na Ukrajině koordinoval „čistku“ Poláků a Židů ze západní Ukrajiny během druhé světové války. V 80. letech se Lebed stal nejdůležitějším mužem CIA, aby během studené války uplatňoval vliv na Ukrajině. Od roku 1950 to byl úkol operace CIA „Aerodynamic“, jejíž klíčovou postavou se stal Lebed. Agenti byli pašováni na Ukrajinu a z Ukrajiny a ukrajinská nacionalistická podzemní síť byla všemi způsoby podporována. Tato metoda se pak posunula spíše k ideologické infiltraci Ukrajiny, která probíhala prostřednictvím novin, knih a rozhlasových pořadů. Cílem bylo podpořit národní kulturní sebevědomí zejména u mladších Ukrajinců jako přípravu na další nacionalismus.

Můžete zde vidět, jak USA již bez skrupulí využily ukrajinský fašistický nacionalismus pro své vlastní imperiální cíle proti Rusku.

Dosáhlo se toho, že Stepan Bandera, který by měl být označen za masového vraha, byl uctíván jako národní hrdina, zejména širokými vrstvami obyvatelstva na západní Ukrajině. Podle Ukrajinské ratingové skupiny ho kladně hodnotí 74 procent Ukrajinců. Masové vraždy byly z podvědomí potlačeny. Bandera je pro ně symbolem boje za svobodu. Místo abychom se vyrovnali s fašistickou minulostí, aktivně se k ní připojujeme. Thomas Mayer:

„V lednu 2010 tehdejší ukrajinský prezident Viktor Juščenko posmrtně udělil Stefanu Banderovi čestný titul Hrdina Ukrajiny. Moskevská třída v Kyjevě byla přejmenována na třídu Stepana Bandery. Od roku 2014 jsou na Ukrajině stovky ulic pojmenovaných po něm, mnoho soch a bust v životní velikosti, některé monumentální památky a několik muzeí na jeho počest. Ke 100. narozeninám dostal příležitostnou poštovní známku.“

Mnoho dalších banderovců bylo také vyznamenáno jako národní hrdinové. Pamětní razítko obdržel také Roman Šuchevyč, velitel „praporu slavíka“, který se účastnil pogromů ve Lvově v roce 1941 a který se jako vůdce UPA zasloužil i o vraždy Poláků na západní Ukrajině. V roce 2007 obdržel od prezidenta Juščenka pamětní mince, pomníky a posmrtně čestné občanství Lvova a také titul „Hrdina Ukrajiny“.

Existuje mnoho dalších příkladů uctívání fašistických nacionalistů na Ukrajině. Nyní se stala známou „Ulice hrdinů pluku Azov“. Znak Azov je „Wolfsangel“, nacistický znak používaný SS.

Velký společenský vliv

Thomas Mayer dále popisuje, že dnešní nacionalistická hnutí na Ukrajině otevřeně odkazují na Banderu, stejně jako strana „Svoboda“ s charismatickým Olehem Tyahnybokem. Přestože ve volbách v roce 2012 získala pouze 10 procent hlasů a 37 křesel, její nacionalistický program a požadavky na etnicky čisté státní zaměstnance a oprávněné voliče z velké části přijaly ostatní strany a většina rasistických, pravicově radikálních požadavků nyní také představen. Poslanec Svoboda Jurij Mykhalchyshyn založil v Kyjevě think-tank, který se původně jmenoval „Centrum politického výzkumu Josepha Goebbelse“.

Thomas Röper shrnuje: „Tyahnybok seděl u vyjednávacího stolu s německým ministrem zahraničí Steinmeierem na konci února 2014, když se diskutovalo o předání moci v Kyjevě, a Tyahnybok byl jedním z politiků, kteří byli na Západě oslavováni jako ‚demokratická opozice “ a podporovaný Steinmeierem.”

Kromě Svobody existují další nacionalistické organizace jako „Pravý sektor“ v čele s Dmitrijem Jarošem, koalice pravicových radikálních skupin, která hrála dominantní roli v puči na Majdanu a měla zásadní vliv na vývoj země. “ Tyto skupiny mohou být relativně malé co do počtu,“ řekl Thomas Mayer, ale jejich myšlenky a banderovský kult prostupují celou ukrajinskou společností a staly se obecně známými a samozřejmými. „Kulturní hegemonie“ je pro to odborný termín.

„Na Ukrajině se veřejně slaví 1. leden, narozeniny Stepana Bandery. Konají se četné průvody, pochody, pochodňové průvody a vzpomínkové akce. Tyto oslavy jsou podporovány úřady. 1. ledna 2023 kyjevský parlament tweetoval památník Stepana Banderu. Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužny byl zobrazen s úsměvem s portrétem Bandery, doprovázeným následujícím citátem z Bandery: „K úplnému a konečnému vítězství ukrajinského nacionalismu dojde, až Ruské impérium přestane existovat.“ – Toto je uctívání banderovců – tedy uctívání fašismu – úplně shora: vrchní velitel ukrajinské armády na Twitteru ukrajinského parlamentu. Více není možné.“

Z článku na: https://overton-magazin.de/background/politik/die-linien-von-stepan-bandera-sind-dem-oberanwaltshaber-wohlwissen/

Historik Rossolinski-Liebe shrnuje:

„Tragické na kultu Bandery, dalších kádrů OUN a partyzánů UPA je to, že lidé na Ukrajině – a to včetně ukrajinského velvyslance v Německu Andrije Melnyka – nevědí, koho vlastně uctívají. Nebo si pamatují jen boj proti Sovětskému svazu, ale ne fašismus, kolaboraci na holocaustu a masové vraždění Poláků a Ukrajinců. Tímto způsobem je fašismus nebo radikální nacionalismus na Ukrajině často zaměňován s demokracií.“

Thomas Mayer pokračuje, že v roce 1939 na svém druhém kongresu OUN oficiálně přijala pozdravnou formuli „Slawa Ukraini, Slawa Herojam“, kterou lze přeložit jako „Sláva Ukrajině“ nebo „Sláva hrdinům“. Tímto rčením je národ povýšen nade vše. Národ se stane bohem. Je to kultovní rituál „nacionalistické církve“. Kulty vytvářejí společnou identitu.

Během násilných protestů na Majdanu v zimě 2013/2014 nacionalisté šířili tento pozdrav, aby vytvořili nacionalistickou náladu, a většina demonstrantů tento vzorec přijala.
Tento příklad ukazuje vliv nacionalistů na ukrajinskou společnost.

V roce 2018 ukrajinský parlament velkou většinou zavedl pozdrav „Slawa Ukraini, Slawa Herojam“ pro armádu a policii. Fašistický pozdrav se proto stal oficiálně předepsaným vojenským pozdravem.

Mnoho ukrajinských politiků tím ukončilo své vystoupení. Politici z celého světa, včetně německého kancléře Scholze, křičeli v televizi „Slawa Ukraini“ a vyjádřili tak solidaritu s ukrajinským fašistickým nacionalismem.

„Sláva Ukrajině“ je samopřiznaný pozdrav ukrajinských fašistů – stejně jako „Heil Hitler“ je pozdrav německých fašistů.“

Nacionalistické myšlení se šíří i ve školách, univerzitách a knihovnách na Ukrajině. Součástí úcty k banderovcům je, že existují letní tábory pravicových extremistů pro mladé, které jsou podporovány státem. Tam jsou děti ve věku osmi let cvičeny ovládat Kalašnikov, aby zabíjely Rusy, které instruktoři popisují jako „podlidi“.

Podle Thomase Mayera to, co bylo popsáno, ukazuje, že na Ukrajině existuje široké fašisticko-nacionalistické hnutí, jehož cílem je vytvořit etnicky očištěnou zemi. Tento fašismus se neomezuje na malé skupiny, ale – ve smyslu kulturní hegemonie – se stal v politice a společnosti běžně známým.

————————————————

1   https://www.thomasmayer.org/buecher/wahrheitssuche-im-ukraine-krieg
2 Viz článek Thomase Röpera:
https://www.anti-spiegel.ru/2022/tag-1-meiner-dritten-reise -in-the-donbass-mariupol/

ZDROJ