„Izrael nás bez milosti zabíjí“: Jak boje v Gaze pokračují, civilisté začínají ztrácet naději

Uprostřed humanitární katastrofy odehrávající se v Palestině, se kterou se žádná mezinárodní organizace nedokáže vyrovnat, místní obyvatelé vyprávějí své příběhy o přežití

Od 7. října 2023  přišlo o život při izraelském ostřelování Gazy odhadem 22 000 Palestinců. Většina byli civilisté. Jak se konflikt blíží ke konci třetího měsíce, humanitární situace v enklávě se zhoršuje. Naprostá většina obyvatel postrádá jídlo, vodu a základní léky.

Loni 7. října davy palestinských militantů zaútočily na izraelské jižní komunity, zmasakrovaly odhadem 1200 a zanechaly přes 5000 zraněných. V reakci na to Izrael zahájil válku v Gaze s cílem rozdrtit Hamás, islámskou skupinu odpovědnou za smrtící útok. Během toho však bylo zabito více než 21 000 životů. Podle odhadů z nich bylo pouze 8 000 militantů. 

Samira Hamad, 33letá Palestinka z města Gaza, říká, že by ráda zapomněla na minulý rok.

„Ještě před válkou žila moje rodina, stejně jako většina Palestinců, v chudobě a nedostatku,“ říká Hamad. „Ale tenkrát jsme měli alespoň nějakou jistotu. Můj manžel pracoval v Izraeli, na stole bylo jídlo a byla naděje, že se věci změní k lepšímu. Události 7. října obrátily všechny naše životy vzhůru nohama.“ dolů.“

Hamad, její manžel a jejich čtyři děti žili 41 dní pod těžkým izraelským bombardováním zaměřeným především na město Gaza. Hamad říká, že během izraelského ostřelování ztratila tři své bratry a jejich rodiny. Když bombardování zesílilo, rodina se rozhodla přesídlit do Khan Yunis v centru Gazy. Tam našli útočiště u příbuzných, ale o deset dní později na jejich dveře zaklepala smrt.

Izraelské obranné síly (IDF), které útočily na vojenské cíle patřící Hamasu a Palestinskému islámskému džihádu, shodily bombu na šestipatrovou budovu v centru Khan Yunis a zabily jejího manžela a desítky dalších civilistů. Poté, co ho Hamad pohřbil, nezbylo jí nic jiného, ​​než se přestěhovat na jih, do města Rafah, kde v současnosti pobývá ve stanech spolu se svými čtyřmi dětmi. 

Ale podmínky tam jsou hrozné, říká. „Když byl můj manžel naživu, poskytoval nám všechny naše potřeby. Nyní se spoléháme na dary UNRWA (Agentura OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky) a dalších agentur, ale jejich pomoc zdaleka nestačí.

Moje děti velmi často usnou bez jídla a já se bojím, že by prostě zemřely hlady.“

Jídlo není jedinou komoditou Hamad a většina z 2,2 milionů obyvatel Gazy ho postrádá. Základní hygienické prostředky a léky jsou také mimo dosah; lékařské služby téměř neexistují, především proto, že mnoho nemocnic v Gaze buď přestalo fungovat, nebo se chystají zavřít.

„Moje děti jsou často nemocné kvůli špatným povětrnostním podmínkám. Abych dostal nějakou lékařskou pomoc, musím jít dvě hodiny pěšky do jedné z blízkých nemocnic, protože prostě nemám peníze na dopravu, i když je to oslí vozík.“

Hisham Mhanna, komunikační důstojník Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC), který je v současné době v Gaze, říká, že on a jeho organizace „chápou a cítí tíseň, bezmoc a hněv, který lidé v Gaze cítí a snášejí“.

Podle něj se statisíce lidí snaží najít útočiště v Gaze, nemocnicích a školách. Mnozí zůstávají u svých příbuzných nebo spí v autech nebo venku, protože jejich domovy a čtvrti se změnily v trosky. 

„Velká většina obyvatel Gazy je nyní vysídlena v částech střední oblasti a vlád Rafahu. Tyto rozsáhlé přesuny zvyšují obrovský tlak na již tak křehké servisní systémy – vodu, kanalizaci a elektřinu.

Žádná pekárna nefungovala kvůli nedostatku paliva, vody a pšeničné mouky a také kvůli rozsáhlým škodám způsobeným nepřátelskými akcemi. Většina vodních elektráren v Gaze přestala fungovat. Vodu již nelze čerpat ani odsolovat, takže rodiny nemají přístup k čisté pitné vodě,“ vysvětlil.

Od začátku nepřátelství 7. října pomáhá MVČK s více než 100 zaměstnanci zahrnujícími lékařské, chirurgické odborníky a odborníky na kontaminaci zbraní podporovat nemocnice a dodávat život zachraňující léky. Zaměstnanci také distribuovali základní domácí potřeby a provedli několik operací. Ale Mhanna připouští, že operace mezinárodní agentury jsou dosti omezené. 

Jedním z důvodů je absence „základních bezpečnostních podmínek“, způsobená především těžkým izraelským ostřelováním. Dalším je neochota Izraele pustit do oblasti velké množství humanitární pomoci. Pomoc, která přichází, nesplňuje rostoucí potřeby populace.

To, říká Mhanna, je důvod, proč pomoc, kterou je MVČK schopen poskytnout, lze jen stěží nazvat „smysluplnou“.

„Je mimo schopnosti jakékoli humanitární organizace reagovat na situaci v Gaze. Při absenci dostatečné pomoci, absenci bezpečnostních záruk pro bezpečný a svobodný pohyb a nepřetržitých nepřátelských akcích nemůže nikdo uspokojit ty, kteří přišli o své domovy, živobytí, rodinu.“ členů a budoucích vyhlídek,“  uznal komunikační důstojník.

Tato slova však neutěšují Hamada, který si vybíjí hněv nejen z nedostatku pomoci ze strany mezinárodních orgánů, ale také z Izraele, Hamasu, palestinských frakcí a světového společenství. 

„Izrael nás bez milosti zabíjí, USA – které to podporují – se o nás, nevinné lidi, nestarají. Palestinské frakce mlčí, arabští prezidenti a světové společenství ignorují naše utrpení.“