Heinz Steiner: Hranice nejsou vytesány do kamene

Státy přicházejí, státy odcházejí. Hranice se neustále posouvají. Nic není vytesáno do kamene – zvláště ne státní hranice. To je třeba akceptovat i v konfliktech o Izrael, Kosovo a Ukrajinu. V konečném důsledku je vše otázkou mocenské politiky a asertivity státu.

Od vzniku států a říší se hranice v průběhu času opakovaně měnily. Částečně v důsledku válek, částečně sňatkovou politikou šlechty, částečně smlouvami a dohodami. Jen několik států, které dnes existují, může tvrdit, že jejich hranice existují již několik století.

Jedním z těchto států je například Portugalsko, jehož evropská hranice (ty se Španělskem) byla stanovena ve smlouvě z Alcanizes v roce 1297 . Pokud byste ignorovali portugalské kolonie, pravděpodobně by se jednalo o nejstarší stálou hranici v Evropě. Ten mezi Španělskem a Portugalskem podél Pyrenejí byl založen v roce 1659 a existuje dodnes. Ve zbytku Evropy bylo od rozpadu Římské říše nespočet států a říší, které vzkvétaly, padaly a opakovaně měnily své hranice.

Poslední velké změny hranic a států v Evropě přišly s koncem dvou světových válek v letech 1919 a 1945, dále s rozpadem Sovětského svazu a rozpadem východního bloku v letech 1989/1990 a koncem r. Jugoslávská válka v roce 1995. Oddělení Kosova od Srbska, návrat Krymu Rusku nebo v důsledku ukrajinské války začlenění východních ukrajinských oblastí do Ruské federace jsou ve skutečnosti jen kontinuitou historie.

Podobná situace je i v případě Blízkého východu, jehož současné hranice jsou především výsledkem koloniální historie. Současný stát Izrael byl založen v roce 1948 v rámci britského mandátu Palestina. Ještě předtím však „Peelova zpráva“ navrhla rozdělení oblasti na židovský a arabský stát, o čemž v roce 1947 rozhodlo i Valné shromáždění OSN. Jeruzalém by měl být pod správou OSN jako svaté místo pro židy, křesťany a muslimy. Návrh, který byl v té době široce přijímán židovským obyvatelstvem Palestiny, nikoli však většinou Arabů.

V 15 měsíců trvající izraelské válce za nezávislost v důsledku vyhlášení války šesti arabskými státy dobyly izraelské jednotky další území. V důsledku šestidenní války v roce 1967 byla přidána izraelská kontrola nad Pásmem Gazy, Sinajským poloostrovem, Golanskými výšinami, Západním břehem a východním Jeruzalémem. Od té doby se tam staví stále více židovských osad, což ještě zvyšuje nespokojenost tamních Arabů.

Ale i zde platí: hranice nejsou vytesané do kamene, ale jsou výsledkem různých událostí. Uvidí se, zda Izrael po této nové válce (spuštěné teroristickým útokem Hamásu) vyhnáním Palestinců z pásma Gazy zajistí nové podmínky alespoň tam. O přijetí nových hranic ale nakonec i v tomto případě rozhodne skutečná mocenská politika.