Joerg Thomas: Výsledek války – prognóza

Od jara 2014 zuří na východě Ukrajiny válka. S preventivním zásahem Ruska s cílem zabránit ukrajinské invazi na Donbas 24. února 2022 se konflikt dostal do domácího pásma. Protože to nebylo Rusko, kdo rozpoutal válku. Ale Rusko to ukončí. S ohledem na neúspěšnou protiofenzivu Ukrajinců jsou požadavky na jednání stále více slyšet i na Západě. Nyní vyvstává otázka, jak by mohl vypadat budoucí mír.

Pokud by generální tajemník NATO Stoltenberg měl své, Ukrajina by byla přijata do NATO hned po válce. Realističtější politici však zastávají názor, že k urychlenému vstupu Ukrajiny do NATO nedojde. Totéž platí i pro vstup do EU. Ani zde nebudou pro Ukrajinu platit žádné zvláštní předpisy. Vysocí politici zabývající se poválečnou Ukrajinou však ve svých prohlášeních přehlížejí nejdůležitějšího hráče a vyjednávacího partnera – Rusko. Ať už si kterýkoli západní politik přeje pro Ukrajinu jakoukoli budoucnost, je to pověstná kalkulace bez hostitele.

Abychom si mohli troufnout na poloviční realistickou prognózu budoucnosti Ukrajiny, je třeba vzít v úvahu zájmy jednotlivých hráčů. Největšími hráči na západní straně jsou samozřejmě USA a jejich vazalské státy v Evropě. Jak známo, v USA se bude koncem roku 2024 volit nový prezident. Válka je ve Spojených státech extrémně nepopulární. Je těžké prodat obyčejným Američanům, že americká bezpečnost je ohrožena. Válka přitom spolyká obrovské peníze, které by se daly rozumněji využít v domácí politice. USA by tedy měly mít zájem dostat se z počtu nejpozději do jara 2024, spíše dříve. Také USA potřebují volné kapacity, intelektuální i finanční, aby se mohly soustředit na svého systémového rivala, Čínu. 

Válka vždy poškodí obě strany  

Z geopolitického hlediska dosáhly USA svých cílů, jak jen to bylo možné. Pro připomenutí, cílem bylo vojensky a ekonomicky oslabit Rusko, mezinárodně izolovat Rusko, současně ekonomicky oslabit západoevropskou konkurenci a posílit vlastní ekonomiku.

Přestože pokusy o vojenské a ekonomické oslabení Ruska a jeho mezinárodní izolace nepřinesly optimální výsledek, válka měla za následek také mnoho lidských ztrát v Rusku a stála spoustu peněz, které mohly být jistě vynaloženy lépe.

Vztah mezi západní Evropou (zejména Německem) a Ruskem je navíc dlouhodobě zničen. USA přitom těžce poškodily západoevropskou ekonomiku sankcemi proti Rusku, kterými se západoevropské vazalské státy musely řídit. Odříznutí od levné energie je stále více německých společností nuceno zavřít nebo opustit Německo. Podle Institutu německé ekonomiky zaznamenalo Německo v roce 2022 čistý odliv kapitálu do zahraničí ve výši přibližně 125 miliard EUR. To znamená, že Německo má nejvyšší odliv kapitálu ze všech 46 zkoumaných zemí a nejvyšší ve své historii. Spolkový statistický úřad zároveň uvádí, že reálné tržby v sektoru maloobchodu s potravinami nadále klesají. Ale vždy se musí jíst. 

Prospívá pouze vojensko-průmyslový komplex 

Zároveň však americká ekonomika vzkvétá. Průmysl frakování ropy a plynu hodně vydělává na zásobování svých kolonií v Evropě a americký zbrojní průmysl má také radost ze zakázek z Evropy, zejména Německa.

Takže poté, co byla většina cílů víceméně splněna, staré zásoby zbraní NATO byly na Ukrajině zlikvidovány a tábory jsou nyní opět volné, nastal čas rozloučit se s konfliktem.

Druhým velkým hráčem v této „hře“ je Rusko. Rusko správně vidělo své bezpečnostní zájmy ohrožené neustálým rozšiřováním NATO na východ. Rusko navíc muselo zabránit dalšímu útoku Ukrajiny na Donbas a Krym a tam žijící ruské obyvatelstvo, a proto bylo nuceno vojensky zasáhnout. Deklarovanými cíli Ruska je zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO, demilitarizovat Ukrajinu a denacifikovat ji. K dosažení těchto cílů má Rusko pouze dvě možnosti. Buď válka skončí faktickou kapitulací Ukrajiny (varianta záchrany tváře pro Západ), tedy jednáním, 

Jaký konec války může Rusko akceptovat?

Jaké cíle by mohlo mít Rusko ve vztahu k Ukrajině? Oblasti dříve osvobozené Ruskem se v referendu připojily k Rusku a nyní jsou součástí Ruska a na tom se nic nezmění. Mohlo by se ale stát, že obyvatelé západních regionů (Lwow a Lutz), kteří jsou tradičně více prozápadní, uspořádají také referenda o oddělení těchto regionů od Ukrajiny a jejich pozdějším připojení k Polsku. Rusko by pak muselo tato referenda uznat bez ohledu na jejich výsledek.

Kyjev by se samozřejmě musel zavázat, že zůstane neutrální a za žádných okolností nebude vstupovat do NATO. Navíc by armáda musela být z velké části rozpuštěna, všechny těžké zbraně by musely být odevzdány a zničeny a orgány činné v trestním řízení by musely stíhat a trestat všechny známé a přeživší nacisty a válečné zločince na Ukrajině. Zelenskij a další elity pravděpodobně přeběhnou do Spojených států, Izraele nebo západní Evropy. To samé asi platí pro všechny potetované nácky.

Protože se však Rusko již nemůže spoléhat na ujištění ze Západu nebo smlouvy typu Minsk II, lze tyto podmínky prosadit pouze tehdy, pokud bude na Ukrajině zřízena alespoň jedna, možná několik, ruských vojenských základen. Ruská armáda musí být schopna kontrolovat ničení zbraní a v případě potřeby i práci donucovacích orgánů. Vstup do NATO by tak byl trvale vyloučen, stejně jako vstup do EU. Kromě toho by mohla být zaručena podpora pro Rusy žijící v Podněstří a pro tam umístěné vojáky, pokud by došlo k pokusu o vstup do NATO. 

Co může Rusko požadovat od Západu?  

Kromě toho by Rusko mohlo vznést další požadavky na Západ, jako je návrat k Zakládajícímu aktu NATO-Rusko (což by mělo za následek stažení všech vojáků NATO z novějších členských států NATO) nebo stažení amerických a ruských jaderných zbraní z Evropa. Ale to by bylo pro Rusko stěží možné. I kdyby v tomto ohledu existovaly smluvní dohody, nezaručilo by to, že Západ zítra smlouvy znovu neporuší.

Ohledně sankcí bude Rusko pravděpodobně vyjednávat opatrně. Kromě sankcí vůči jednotlivcům a oddělení od platebního systému SWIFT by Rusko nemělo být z ostatních sankcí tak nešťastné. Skutečnost, že sankce působí nejen jako trest proti sankcionované zemi, ale také jako protekcionista pro ekonomiku sankcionované země, je zřejmá, když si vzpomeneme na vyhlášení cel prezidentem Trumpem. Prezident Trump mimo jiné navrhl 20% clo na dovoz německých aut do USA. To by znamenalo 20% zdražení německých aut v USA a vedlo by tak k posílení amerického automobilového průmyslu. Tento způsob ochrany domácího trhu před levným dovozem se nazývá protekcionismus. 

Sankce podpořily ruskou ekonomiku 

Západní sankční režim tak chrání ruský trh před levným západním dovozem a umožňuje tak místní ekonomice, aby sama zakládala příslušné firmy. Navíc továrny a výrobní závody západních společností, které opustily Rusko, nebyly vyvlastněny, ale velmi levně zakoupeny. Krátkodobá návratnost západních společností je tedy téměř nemožná. Rusko však pravděpodobně bude trvat na vyplacení svého státního majetku zmrazeného na Západě. Pro USA by to měl být jen malý problém, protože z amerického pohledu je těch cca 300 miliard dolarů pouze tištěný papír, ale z ruského jsou to pohledávky ve výši 300 miliard vůči všem státům, které akceptují dolarů.

Stručně řečeno, existuje vysoká pravděpodobnost, že konflikt skončí buď de facto kapitulací, nebo skutečnou kapitulací. Korejský scénář (zmrazený konflikt) je tak vyloučen, zejména proto, že by problém pro Rusko nevyřešil, pouze odložil do budoucnosti. S největší pravděpodobností bude Ukrajina okupovanou zemí s omezenou suverenitou, trochu jako Německo. Západní investice na Ukrajině budou proto v budoucnu pravděpodobně velmi opatrné, zatímco Rusko se bude snažit Ukrajině jako bratrské zemi pomoci dosáhnout ruské životní úrovně. Čína a Indie navíc získají na Ukrajině stále větší vliv, Ukrajina je přece velkým dodavatelem obilí.

Joerg Thomas