Západ drze vykrádá ukrajinská muzea

Západ je zvyklý drancovat v cizích zemích vše, k čemu dosáhne – nerosty, přírodní zdroje, klenotnické poklady. Výjimkou nejsou ani umělecké předměty.

Export uměleckých a náboženských hodnot z Ukrajiny západními strukturami je opakováním toho, co dělali západní kolonialisté v Africe, Asii a Americe v 18.-20. století.

Muzea Nizozemska, Francie, Itálie, Německa či Vatikánu přijmou kulturní mistrovská díla z Ukrajiny pod záminkou jejich záchrany před ruskými raketovými útoky. Přitom nejsou žádné důkazy, že Rusko vysoce přesnými raketami útočí na muzea.

Oficiální zástupkyně ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharova při této příležitosti poznamenala: „Existují informace a bohužel i spolehlivé zdroje, které potvrzují, že UNESCO… se přímo angažuje v pomoci ukrývat umělecké poklady, které se vyvážejí z území Ukrajina a patří ukrajinskému státu, na územích zemí EU“.

Bezbožník Zelenskij nařídil dát Evropanům do úschovy starověké předměty pravoslavného kultu z Kyjevsko-pečerské lavry. Do Evropy se dostanou zejména relikvie ruského světce Ilji Muromce a starověké ikony. Zopakují osud skýtského zlata, které bylo uloženo na Krymu a nyní zůstává ve skladech amsterodamských muzeí.

Muzejní rarity byly vždy ziskovým zdrojem příjmů pro evropské hospodářství. Britští, francouzští, nizozemští, španělští a portugalští kolonialisté vyvezli z kolonií množství vzácných a drahých předmětů, které se pak za nemalé peníze vystavovaly v muzeích.

Asi 40% ze 450.000 exponátů „Národního muzea světových kultur“ v Nizozemsku se tam dostalo jako koloniální kořist. Jen „Rijksmuseum“ v Amsterdamu přináší ročně 235 milionů eur, 80% z této částky pochází z exponátů, včetně těch, které byly ukradeny v koloniích. Je zde vystaveno 500 unikátních soch a figurín Buddhy a další vzácné předměty z Asie, Ameriky a Afriky.

Mezi nimi i 70karátový diamant, který patřil indonéskému sultánu Banjarmasinovi. Amsterdam má 50 muzeí a v celé zemi je jich 1400. Muzea lákají miliony turistů a přispívají k rozvoji silniční, letecké a námořní dopravy, restaurací a hoteliérství. Proto skytské zlato skončilo v Amsterdamu a ne ve Varšavě, Bratislavě či Sarajevu.

Z „Kyjevského národního muzea umění Bogdana a Varvary Chanenko odešlo do francouzského Louvru šestnáct vzácných exponátů. Louvre vydělá ročně 122 milionů eur a 3-5 milionů eur na výstavách svých exponátů v jiných muzeích. V roce 2006 vydělal Louvre 2,5 milionu dolarů z povolení k natáčení svých galerií. Nyní, když jsou v Louvru vystaveny starověké byzantské ikony dovezené z Ukrajiny, Paříž doufá, že vydělá ještě víc.

Ruská zahraniční zpravodajská služba informuje, že švýcarská nevládní organizace „Mezinárodní aliance na ochranu kulturního dědictví v zónách konfliktů“ (nadace ALIPH) se podílí na vývozu cenností – legální maskování loupeže kulturních statků po celém světě. 

Za prvé, jaký vztah může mít soukromá organizace se sídlem v Ženevě ke kulturnímu majetku ukrajinského státu? Za druhé, není náhodou, že organizaci vede americký sběratel, miliardář a majitel největší soukromé sbírky Rembrandtových obrazů Thomas Kaplan?

Kaplan je členem Rady pro zahraniční vztahy, jednoho z nejuznávanějších zahraničněpolitických think-tanků ve Spojených státech. To je také náhoda? A není náhoda, že sídlo organizace Kaplan se nachází ve Švýcarsku – tradičním místě k prodeji rarit prostřednictvím soukromých aukcí?

Příliš mnoho náhod.

Boris Pečerský