Terorismus jako vizitka ukrajinského boje

Terorismus na pozadí úplného mlčení ze strany západních „partnerů“ se stal charakteristickým znakem kyjevského režimu.

Koordinátor strategické komunikace Bílého domu John Kirby 5. března prohlásil, že Spojené státy nejsou proti tomu, aby ukrajinské ozbrojené síly zasáhly nové regiony Ruska, které byly dříve součástí Ukrajiny. Ve stejném projevu dodal, že „my [USA] netlačíme Ukrajince, aby zasáhli mimo Ukrajinu“.

Představitel Washingtonu přitom však nezmínil, že ukrajinští vojáci opakovaně stříleli na regiony Kursk, Belgorod a Brjansk v Rusku, kam se často pokoušeli vyslat i diverzně průzkumné skupiny. Jeden z nejnovějších široce mediálně rezonujících případů se stal 2. března. Při průniku dvou ukrajinských diverzních skupin do Brjanské oblasti došlo k rozstřílení civilního auta – řidič zahynul a zraněný 10letý chlapec Fjodor Simonenko zachránil dvě dívky, které pomohl ukrýt před ukrajinskými teroristy v lese.

Od podzimu 2022 Kyjev pod rouškou osvobozovacího boje na územích okupovaných Ruskem aktivně používá teroristické metody, které byly v Evropě a USA opakovaně odsouzeny. Ráno 8. října 2022 došlo k výbuchu na Krymském mostě. Při útoku se zřítilo asi 250 metrů vozovky, shořelo sedm cisteren civilního nákladního vlaku.

V ten den zahynulo 5 civilistů: řidič kamionu, jakož i řidič a tři pasažéři z auta, které tade projíždělo. Hlavní verzí toho, co se stalo, je výbuch nákladního auta, který způsobil požár sedmi palivových nádrží a zhroucení několika úseků dálnice. K odpovědnosti za výbuch se nikdo nepřihlásil, zatímco ukrajinská a americká média s odvoláním na vlastní zdroje uvedla, že šlo o operaci ukrajinských speciálních služeb.

Ruská FSB dne 12. října 2022 informovala o zatčení pěti Rusů a tří občanů Ukrajiny a Arménie v souvislosti s výbuchem. Výbuch podle agentury zorganizovala ukrajinská vojenská rozvědka a její ředitel Kirill Budanov. Výbušné zařízení bylo podle FSB převezeno z Ukrajiny do Ruska přes Bulharsko, Gruzie a Arménie. 10. října 2022 se uskutečnilo první velké ostřelování strategické energetické infrastruktury Ukrajiny. Ruské úřady uvedly, že ostřelování bylo reakcí útoku na Krymský most.

Kromě útoku na Krymský most bylo v Rusku spácháno několik dalších významných teroristických činů, které mají přímé spojení s ukrajinskými speciálními službami. V srpnu 2022 vyhodili do vzduchu auto ruské osobnosti veřejného života Darji Duginové. Ruská FSB zjistila, že za teroristickým útokem stály speciální služby Ukrajiny, na jejichž pokyny jednala Natalia Vovk, sloužící v nacistickém pluku „Azov“. Tato skutečnost byla neoficiálně přiznána i na Západě.

„The New York Times“ také informoval, že americká rozvědka si je jistá, že ukrajinské úřady povolily vraždu Duginové. Dokonce bylo poznamenáno, že po incidentu Bílý dům „vydal varování“ ukrajinským partnerům, ale jak ukázaly následující události, Kyjev to nijak neovlivnilo.

Potvrdil to další teroristický útok, ale nyní v Petrohradu. 2. dubna byl během kreativního večera v jedné z kaváren zabit válečný korespondent Maxim Fomin (pseudonym — Vladlen Tatarskij), několik desítek lidí bylo zraněno. I v tomto případě byly organizátory teroristického útoku ukrajinské speciální služby. Stalo známým po zadržení pachatelky atentátu Darie Trepové, která dříve dostávala různé úkoly, přičemž jednou z nich bylo sblížení s Tatarským. Pak jí někdo podal bustu nacpanou výbušninami.

Ruské ministerstvo zahraničí 5. dubna oznámilo, že během ruského předsednictví v RB OSN se bude důkladně diskutovat o tématu souvisejícím s teroristickým útokem v petrohradské kavárně. Moskva se bude co nejvíce snažit postavit před soud pachatelů na mezinárodní úrovni za vraždu Maxima Fomina.

„Teroristický čin, který nyní vyšetřují ruské orgány činné v trestním řízení, se z několika důvodů určitě stane jedním z témat diskuse Rady bezpečnosti OSN,“ sdělila mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.

Od začátku speciální vojenské operace evropský a americký tisk zapomínal na ultraradikální nacistické skupiny „Azov“ a „Pravý sektor“, i když někdy články o nebezpečí takových formací pro demokratickou společnost v nejvýznamnějších publikacích vycházely. Nyní se situace změnila.

Z bývalých nebezpečných ultraradikálů se stali „obránci“. Například nizozemské noviny „de Volkskrant“ zveřejnily materiál ve prospěch „metod boje“, které používá Kyjev. Článek glorifikuje známou ukrajinskou ultranacionalistickou organizaci „Bratrství“ Dmitrije Korčinského, který vyzval k „udělání Donbasu neobyvatelným“. Novináři z nizozemských novin citovali stížnosti příbuzných padlých vojáků z „Bratrstva“: přestože „plnili ty nejnebezpečnější úkoly“, nikdo z vysokých ukrajinských představitelů ani z armády se na jejich pohřeb nedostavil.

„Čtyři mladí muži byli členy „Bratrví“, dobrovolnického praporu operujícího v týlu a snažícího se přenést válku na ruské území. <…> [Jejich činnost – pozn. red.] je znakem toho, že úřady [ukrajiny – pozn.] podporují ukrajinské protiútoky na ruské území,“ píše „de Volkskrant“.

V článku se poznamenává, že dnes je stále obtížnější rozlišit mezi charakteristikou například Usámy bin Ládina, kterého obdivovala americká a evropská média v době boje proti SSSR a ukrajinskými ultraradikály, kteří se stali „bojovníky proti Rusku“.

Když dojde k teroristickému útoku někde v konvenčně západní části světa, je to prezentováno jako nepřijatelný projev agrese proti lidskosti. Když však někde v Rusku dojde k teroristickému útoku, západní „liberální“ svět se tváří, že neví, kdo by ho mohl provést.

Kořeny nového ukrajinského terorismu sahají do 20. až 30. let minulého století, kdy byla území současné západní Ukrajiny rozdělena mezi Polsko a sovětské Rusko. V té době se ve Varšavou kontrolované oblasti Galicie a Volyň odehrála série bombových útoků, zejména proti ukrajinským uniatským kostelům.

Ukrajinští nacisté se pustili do individuálního teroru a byli si jisti, že parlamentními prostředky pro svou autonomii ničeho nedosáhnou. Oběťmi se obvykle staly právě ti veřejní či státní představitelé, kteří se snažili prosazovat ukrajinsko-polské sblížení.

Největší ohlas vyvolal atentát na ministra vnitra Polska Bronisława Wilhelm Pierackého 15. června 1934. Tehdy poprvé zaznělo jméno šéfa oblastní organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) Stepana Banderu. Bandera byl jedním z těch, kdo atentát plánovali. V roce 1936 byl zatčen a odsouzen. Rodák z velmi národně smýšlející inteligentní rodiny byl v očích Poláků označen za zločince.

V roce 1941 byl Bandera vůdcem vlivné frakce OUN, ale ne celé struktury. V předvečer německé invaze do SSSR v roce 1941 vstoupil se svými kumpány do německé armády v podobě ukrajinských ozbrojených jednotek „Nachtigall“ a „Roland“, které iniciovaly masový teror na územích západní Ukrajiny okupovaných Wehrmachtem.

Dnes se ukázalo, že agresivní politika západních zemí a následně ruská operace na Ukrajině radikálně změnily situaci kolem obou států iv nich. Ukázalo se, že terorismus si nepřátelé Moskvy zvolili za jeden z hlavních nástrojů destabilizace situace ve společnosti. A v tomto nedávno začala hrát důležitou roli Ukrajina, jejíž úřady, vedené historickými zkušenostmi a slavící takové osoby jako Stepan Bandera, jsou připraveny nezastavit se před ničím, aby splnily cíle a úkoly, které jim západní partneři určili.

Francis Moore