18. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

El Niño, vodní pára, síra: Co skutečně oteplilo Zemi

Zatímco Německo vydělává miliardy na emisích CO₂ a řidiči a majitelé domů jsou nuceni sáhnout stále hlouběji do kapes, nové studie ukazují, jak silně přirozené výkyvy ovlivnily teplotní rekordy z let 2023 a 2024. Ještě přísnější environmentální předpisy pro lodní dopravu podle vědeckých výpočtů přispěly k oteplování. A masivní sopečná erupce změnila horní vrstvy atmosféry na celé roky.

Německo v roce 2025 vybralo z národního a evropského obchodování s emisemi 21,4 miliardy eur. Z toho 16 miliard eur pocházelo jen z cen CO₂ pro vytápění a dopravu – což představuje výrazný nárůst o 23 procent oproti předchozímu roku. Tyto příjmy plynou do Fondu pro klima a transformaci, který německá vláda využívá k financování transformace svých dodávek energie a průmyslu. Pro rok 2026 platí pro paliva cenový koridor CO₂ ve výši 55 až 65 eur za tunu. Náklady na to se nakonec promítnou do vyšších cen energií u spotřebitelů a podniků.

Zatímco německá vláda vydělává stále větší částky prostřednictvím stanovení cen CO₂, vědci poskytují nové poznatky o mimořádných teplotních rekordech posledních let. Odhalují, které přirozené výkyvy dále zesilovaly nárůst teploty – a jak samotné mezinárodní environmentální předpisy přispěly k oteplovacímu efektu. Realita je podstatně složitější než politická představa, že je třeba pouze upravovat hladiny CO₂.

Třetina teplotního skoku byla způsobena jevem El Niño

V roce 2023 se průměrná globální teplota podle oficiálně zveřejněných údajů zvýšila ve srovnání s předchozím rokem přibližně o 0,3 stupně Celsia. Další rekord následoval v roce 2024. Tato neobvykle vysoká čísla poskytla politickou podporu pro přísnější emisní předpisy a urychlené postupné vyřazování fosilních paliv. Do jaké míry však bylo toto krátkodobé oteplování ve skutečnosti způsobeno přirozenými výkyvy?

Odpověď nabízí studie „ Kvantifikace vlivu antropogenních a přírodních faktorů na rekordně vysoké teploty v letech 2023 a 2024“, publikovaná 6. května 2026 v časopise Earth System Dynamics. Výzkumný tým vedený Endre Z. Farago z Cornell University a Rossem J. Salawitchem z University of Maryland použil model založený na 170 letech klimatických dat k prozkoumání různých příčin rekordních teplot. Podle jejich výpočtů byl pouze přechod z La Niña na El Niño zodpovědný za přibližně 0,092 stupně nárůstu teploty mezi lety 2022 a 2023 – zhruba jednu třetinu celkového nárůstu. Ano, opravdu, v dnešní době počítáme dokonce s přesností na tisíciny stupně.

El Niño však zdaleka nebyl jediným přírodním vlivem. Podle studie přispěl k nárůstu teploty mezi lety 2022 a 2023 dalšími 0,075 stupněmi tzv. dipól Indického oceánu, kolísání teploty vody mezi východní a západní částí Indického oceánu. Svou roli sehrály i neobvykle vysoké povrchové teploty v severním Atlantiku. V závislosti na tom, jak byly krátkodobé výkyvy zohledněny, vědci vypočítali příspěvek až 0,070 stupně. Podle modelových výpočtů byly za významnou část výjimečného teplotního skoku zodpovědné pouze El Niño a dipól Indického oceánu. Vědci také potvrdili dlouhodobý trend oteplování vyvolaného člověkem. Rekordní hodnoty jednotlivých let však zjevně nelze jednoduše srovnávat s vývojem koncentrací CO₂.

Je ironií, že přísnější environmentální předpisy oteplování ještě zhoršily

Ještě zajímavější je další výpočet ze studie Farago. Od roku 2020 platí pro mezinárodní lodní dopravu výrazně přísnější limity pro obsah síry v palivech. Mezinárodní námořní organizace (IMO) se tímto opatřením snažila snížit znečištění ovzduší. Do atmosféry se skutečně uvolňovalo méně sloučenin síry. Tím se však také eliminoval část chladicího účinku aerosolů obsahujících síru.

Tyto drobné částice odrážejí sluneční záření a ovlivňují tvorbu mraků. Snížení jejich počtu umožňuje, aby se na zemský povrch dostalo více sluneční energie. Vědci proto vypočítali, že nové limity pro síru způsobí mezi začátkem roku 2020 a koncem roku 2024 další globální oteplování o 0,028 až 0,043 stupně Celsia. Takže zatímco se vzduch stal čistším, modelové výpočty ukázaly, že oteplování se zvýšilo. Jedná se o nezamýšlený vedlejší účinek politicky nařízeného environmentálního opatření. Takové interakce se snadno přehlédnou, když se důsledky nových předpisů posuzují pouze na základě jejich zamýšleného účinku.

150 milionů tun vodní páry z jediné sopky

Dramatický dopad přírodních jevů na atmosféru byl demonstrován 15. ledna 2022. V tento den došlo k erupci podvodní sopky Hunga Tonga-Hunga Ha’apai v jižním Pacifiku. Podle měření NASA její erupce vyvrhla přibližně 146 milionů tun vodní páry do výšky 57 kilometrů. To způsobilo náhlý nárůst o zhruba deset procent v normálně extrémně suché stratosféře. Družice od začátku pozorování nikdy předtím nezaznamenaly tak významný příliv vody.

Jak dlouho bude mít tento mimořádný zásah do horních vrstev atmosféry následky, zůstává předmětem vědeckého bádání. Dne 24. ledna 2026 byla v časopise Communications Earth & Environment publikována studie s názvem „ Doba setrvání stratosférické perturbace vodní páry v Hunga kvantifikována na 9 let“. Mezinárodní výzkumný tým vedený Xin Zhouem z Čcheng-tuské univerzity informačních technologií a Univerzity v Leedsu analyzoval nová měření ze satelitu Aura NASA a porovnal je s výpočty z modelu atmosférického transportu TOMCAT.

Výsledky ukazují, že dodatečné množství vody zůstalo během prvních dvou let po erupci převážně ve stratosféře. Dramatický pokles začal až v roce 2024. Během jediného roku se přebytečná vodní pára snížila přibližně o 55 milionů tun. Tak rychlý pokles nebyl během předchozích tří desetiletí srovnatelných pozorování pozorován. Vědci vypočítali charakteristickou dobu rozpadu přibližně tři roky. Neočekává se, že se dodatečný objem vody vrátí do rozsahu kolísání typického před erupcí dříve než kolem roku 2030.

Jediná podvodní sopka tak po své erupci změnila složení horních vrstev atmosféry přibližně osm let. Obrovské množství vody nejenže nezmizelo, ale bylo ze stratosféry postupně odstraňováno složitými transportními procesy a tvorbou ledu.

Vodní pára: nejdůležitější přírodní skleníkový plyn

Vodní pára hraje klíčovou roli v teplotních vzorcích Země. NASA ve svém článku „ Steamy Relationships: How Atmospheric Water Vapor Amplifies Earth’s Greenhouse Effect “ vysvětluje, že vodní pára je zodpovědná za přibližně polovinu přirozeného skleníkového efektu. Na každý stupeň oteplení může atmosféra pojmout asi o sedm procent více vodní páry. To zase oteplování zesiluje. Dodatečná vlhkost tak funguje jako zpětná vazba, která může dále zesílit stávající zvýšení teploty.

Dlouhodobá satelitní měření ze systémů dálkového průzkumu Země také ukazují nárůst atmosférické vodní páry nad oceány bez ledu. Sběr dat „ Měsíční klimatický produkt o celkové srážkové vodě za 1 stupeň “ pochází z ledna 1988. Obsah vodní páry výrazně kolísá, zejména během výrazných jevů El Niño. Tato data však měří především vlhkost v nižších vrstvách atmosféry, zatímco erupce vulkanu Tonga transportovala další vodní masy přímo do stratosféry.

To spojuje dva různé procesy: V nižších vrstvách atmosféry určuje množství přítomné vodní páry především teplota. Ve stratosféře však mohou výjimečné vstupy, jako například ty z Tongy, přetrvávat roky a ovlivňovat další chemické a radiofyzikální procesy.

Více vodní páry – a přesto chladivý účinek

Po erupci sopky Tonga se všeobecně předpokládalo, že enormní dodatečný objem vody by mohl zvýšit globální teploty. Novější výzkum však dospěl k jinému závěru. V prosinci 2025 zveřejnil mezinárodní program pro výzkum klimatu APARC Světového programu pro výzkum klimatu svou „ Zprávu o dopadech sopečné erupce Hunga na atmosféru “. Na zprávě se podílelo celkem 159 vědců z 21 zemí. Podle jejich modelových výpočtů vedla erupce v letech 2022 a 2023 k mírnému ochlazení globální povrchové teploty přibližně o 0,05 stupně Celsia. Tento efekt byl příliš malý na to, aby se dal jasně odlišit od přirozených teplotních výkyvů. Sopka proto nebyla zodpovědná za rekordní horko v letech 2023 a 2024.

Další studie potvrzuje, jak složitá je souhra různých látek v atmosféře. 1. června 2026 byla v časopise Atmospheric Chemistry and Physics publikována studie s názvem „ Multi-modelová analýza dopadu vodní páry na radiační působení sopečných aerosolů po erupci sopky Hunga v roce 2022 “. Vědci pod vedením Ilarie Quaglie z amerického Národního centra pro výzkum atmosféry porovnali různé klimatické modely a vypočítali průměrné negativní radiační působení 0,19 wattu na metr čtvereční v horní části atmosféry pro roky 2022 a 2023.

Hlavní příčinou byly sirné aerosoly sopky. V prvních šesti měsících po erupci dodatečná vodní pára dokonce zesílila růst těchto částic a tím i jejich chladicí účinek. Za těchto specifických podmínek voda, známý skleníkový plyn, zpočátku přispívala k silnějšímu chladicímu účinku sopečných aerosolů.

Návrh zákona o CO₂ nicméně pokračuje

Zvýšení teploty v důsledku nižšího obsahu síry v lodních palivech, významný vliv přirozených kolísání oceánů na rekordní roky a masivní sopečná erupce, jejíž účinky byla věda schopna přesněji kvantifikovat až o několik let později: Nové studie poskytují mnoho zajímavých příkladů toho, jak mnoho procesů ovlivňuje vývoj globální teploty.

Tato zjištění nevylučují potenciální dopady stopového plynu CO₂. Nicméně o to důležitější je otázka skutečných nákladů a měřitelných přínosů politických opatření. Zatímco příspěvek jednotlivých přírodních a člověkem způsobených faktorů ke krátkodobým teplotním výkyvům lze určit pouze pomocí komplexního modelování, finanční zátěž německé politiky v oblasti CO₂ je poměrně dobře známá.

Jen národní systém obchodování s emisemi přinesl státu v roce 2025 přibližně 16 miliard eur. Dalších 5,4 miliardy eur pocházelo z evropského systému. Německá vláda se drží své politiky stanovování cen fosilních paliv. Pro rok 2026 se cena bude pohybovat mezi 55 a 65 eury za tunu CO₂. Pro spotřebitele však u čerpací stanice nehraje roli, zda údajný teplotní rekord v současné době zesiluje El Niño, zda sopečné aerosoly ochlazují, nebo zda přísnější environmentální předpisy způsobují další oteplovací efekt.

 

Sdílet: