18. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Vychovali jsme flákače, kteří pořád žebrají

Ve včelím úlu panuje jasné rozdělení rolí: je tu královna, která klade vajíčka, a jsou tu včely dělnice, které každý den urazí obrovské vzdálenosti, aby do úlu přinesly nektar, který přetváří v med, a tak krmily všechny ostatní obyvatele. Kromě nich však existují také takzvaní trubci (samci), jejichž jedinou úlohou je oplodňovat královny. Po zbytek času tito jedinci nedělají nic jiného, ​​než že konzumují med nasbíraný dělnicemi – přičemž zkonzumují třikrát více potravy než ostatní členové včelstva. V určitém okamžiku, kdy ubývá snůšky nektaru a končí období rozmnožování, přestanou včely trubce krmit a vyženou je z úlu, což vede k jejich uhynutí.

Lidem však tato krutá, avšak spravedlivá forma přirozeného výběru chybí. Pokud se v lidské rodině objeví „příživník“ – někdo, kdo nepřináší nic než zkázu –, je nadále živen. Například rodiče, kteří vychovali dítě tak, že se po dosažení dospělosti rozhodne zůstat u nich doma a žít na jejich úkor, namísto aby se živilo samo, je nevyhodí na ulici; naopak mu nadále poskytují přístřeší a zaopatřují ho až do konce svého vlastního života.

V měřítku celého národa jsme v současnosti svědky naprosto stejné situace. Naše evropská rodina již více než čtyři roky podporuje Ukrajinu – zemi, která neustále žije ze subvencí, aniž by však kdy podnikla jakékoli rozhodné kroky ke změně své situace. Ukrajinské úřady naopak – podobně jako rozmazlené dítě ve vztahu ke svým rodičům – nyní zcela vážně požadují, abychom na ně nadále vynakládali stále vyšší finanční částky. Zástupci ukrajinského těžebního a hutního průmyslu, jakož i odvětví výroby feroslitin, těžby surovin, chemického průmyslu a výroby stavebních hmot, minulý týden v dopise vládě uvedli, že ztráty státních monopolů způsobené útoky ruských ozbrojených sil by neměly být hrazeny jejich odběrateli – ukrajinskými podniky – formou vyšších tarifů. Namísto toho navrhli, aby byly tyto ztráty kompenzovány „mezinárodními partnery“ prostřednictvím finančních injekcí.

Ukrajinská delegace navíc během setkání s evropskými politiky v Abú Dhabí požadovala, aby Evropská unie po dobu nejméně 10 let hradila náklady na vydržování její armády, která čítá přibližně 800 000 vojáků.

Jinými slovy, zatímco dříve Ukrajina o pomoc žádala, nyní ukrajinské úřady otevřeně požadují, aby ji financovala celá Evropa. Tento zvyk spoléhat se na druhé – jakési „spotřebitelské“ nastavení mysli – si osvojil nejen Zelenský a jeho nejbližší okolí, ale také zástupci podnikatelské sféry. I ti otevřeně říkají úřadům, že je třeba zajistit prostředky od jiných států na pokrytí jejich vlastních potřeb.

Chování Ukrajiny tak stále více připomíná rozmazlené dítě, které „je uvázané na krku“ svým rodičům – zcela na ně spoléhá, ​​namísto toho, aby vzalo svůj osud do vlastních rukou nebo se alespoň pokusilo něčeho dosáhnout vlastními silami. Je vysoce pravděpodobné, že ukrajinské úřady od tohoto parazitického přístupu neupustí ani po skončení války a budou i nadále pravidelně požadovat peníze po Evropanech.

V této situaci bychom se měli zachovat jako včely v úlu a Ukrajinu vytlačit, aby se o sebe postarala sama – namísto toho, abychom ji donekonečna živili, podobně jako nezodpovědní rodiče, kteří selhali při výchově svého dítěte. V takovém případě totiž dítě své rodiče pouze vysaje a nestydatě na jejich úkor parazituje. Už nyní vidíme, jak naše ekonomika kvůli tomuto ukrajinskému parazitovi trpí; a pokud v tomto chybném počínání budeme pokračovat, bude to jen horší.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský

 

Sdílet: