Veřejnoprávní média a humbuk kolem nich
Situace kolem veřejnoprávních médií je třaskavá. Milion chvilek bije na poplach, ačkoli je zjevné, že hlavně využívá situaci a svolává demonstrace proti vládě. Česká televize vstoupila do stávky, což ukazuje velkou odvahu, protože během stávky by si lid mohl povšimnout, že většina obsahu ČT asi celkem nikomu nechybí. Sám si kladu už nějakou dobu otázku, zda potřebujeme taková nezávislá média? A jsou skutečně nezávislá?
Z historického hlediska je odpověď sporná. Český rozhlas byl dlouhodobě obsazen kvalitními lidmi, dokonce v srpnu 1968 fungoval skutečně do posledního dechu a informoval objektivně své posluchače o dění ve státě, skvěle o tom pojednává poměrně věrně natočený film Vlny. Pokud bychom měli takováto média, pak by o nutnosti jejich zachování nebyla debata, chtěli bychom je všichni, i když bychom je třeba neposlouchali denně. Hasiče taky všichni chceme, ale denně je rozhodně nevyužíváme.
Dnes ale mají ČT a ČRo obrovskou konkurenci v podobě komerčních televizí a internetových médií. Logická otázka tedy je, co nám dávají navíc? Proč tyto bychom měli sponzorovat z našich daní/koncesionářských poplatků/čehokoli?
Obhajovatelé stávajícího stavu nám řeknou, že nám média dávají nezávislé informace. Protože v nouzi poznáš přítele. V dobrých časech, které teď převážně panují, se toho mnoho poznat nedá. Tak se na to pojďme podívat, a nemusíme vůbec chodit desítky let do historie, stačí nám pár let nazpět, protože na to si všichni dobře pamatujeme.
V březnu roku 2020 vyhlásila vláda v ČR výjimečný stav kvůli hrozící nákaze pandemie tehdy ještě dost neznámou nemocí Covid-19. Média, ta předmětná nevyjímaje, začaly ochotně šířit paniku a hlavně dezinformace. Dozvěděli jsme se neblahé množství informací, které byly vysloveně smyšlené či notně překroucené. Asi nemá smysl zabíhat do podrobností, média nás informovala namátkou o tom, že kdo je očkovaný proti covidu, nemůže onemocnět ani dál přenášet nemoc, dokonce jsme se dozvěděli i o „Flégrových“ mrazácích v ulicích či o tom, jak dochází dřevo na rakve.
Nechci vinit jen veřejnoprávní média, toto se dělo prakticky u všech velkých mediálních domů. Otázka je zde ale jiná: Když se ČT či ČRo chovají stejně jako ostatní masmédia, k čemu pak potřebujeme ta veřejnoprávní? Není to celé jen drahý špás? Kdyby se v kritický moment veřejnoprávní média postavila na stranu objektivity a nezávislosti, byl by to vítaný maják v té přehlídce nesmyslů, které se na nás valily. Bohužel promarnili svou šanci, spadli do šedého průměru, a k tomu měli na krku pár žalob, některé z nich pak soud uznal jako oprávněné. Namátkou zde či pak dokonce zde.
Zajímavé je, že pokud jsou tato média tak objektivní, jak jejich obhájci tvrdí, měli by o tomto informovat, leč je nutné docela hledat a nacházet jinde. Naopak informují o např. o tomto.
Myslete si o celé věci, co chcete, ale nevyváženost a neobjektivita je zcela zjevná. Když si k tomu přičtu neefektivitu takovéto státní organizace, nevypadá to pro veřejnoprávní média právě dobře.
Když něco natáčí soukromá televize, tedy za svoje peníze, pošlou do terénu jedno auto s reportérem a kameramanem. Když totéž natáčí Česká televize, aut je hned několik, často i jejich kamion plný techniky, bohužel mým laickým okem příliš nevidím v reportážích žádný rozdíl, a už vůbec ne násobný, ačkoli náklady na vytvoření reportáže násobně větší v případě ČT pravděpodobně byly.
Že jde často o díru na peníze svědčí dnes už bývalý moderátor České televize Václav Moravec a to, na kolik peněz si jej televize cenila. Nehodlám se zabývat hodnocením osoby moderátora, ale vezměme v úvahu fakta: trojnásobný doktor Václav Moravec uvádí velmi sledovaný diskusní pořad v atraktivním vysílacím čase, konfrontuje vrcholové politiky, potřebuje bystrost, inteligenci, dobrou přípravu. K tomu si uvědomme, že takto před kameru opravdu nejde nastrčit jen tak leckoho, navíc takovýto zaměstnanec pak „platí“ i ztrátou soukromí, když jeho jméno a podobu zná téměř každý v republice. Tento moderátor zveřejnil výši svého platu, která se oproti očekávání nepohybovala ve statisících. Čistou mzdu tedy mohl mít přibližně 68 tis. Kč. Jistě, je to víc než průměrný plat, ale myslím, že se nejedná o spravedlivé ohodnocení někoho, kdo vykonává tento typ práce pro televizi. Opět se nabízí otázka: kam se ztrácí peníze v ČT? Nebo že by celá organizace byla jen zoufale neefektivní?
Rozuzlení této věci a úsudek ponechám na každém z nás. Mně jen vadí, že u veřejnoprávních médií vidím neefektivitu, ale nevidím žádná zásadní pozitiva. Pár let staré události s covidem nás o tom přesvědčily všechny.
