Milena Doušková: Emoční poserové, nebo pokrytci? Sborná dráždí politiky víc než vlastní problémy
Rozhodnutí o návratu ruských sportovců opět odhalilo naši českou malost a stará traumata. Politici se předhánějí v odmítání arbitráže, ale na skutečná zvěrstva jiných velmocí si ani nevzdechnou
Padlo rozhodnutí a nic na tom nemění to, jak se teď chovají politici, včetně těch našich. Rusko má opět hrát hokej, a světe, zboř se – má ho hrát s „uvědomělými“ občany jiných zemí. Ti jsou přece bez chybičky, nikdy neválčí a jsou morálním majákem pro všechny ostatní.
Sami cítíte, jakou kravinu jsem teď napsala. Já si nepamatuji na dobu, kdy by se USA zakazovalo posílat svoje sportovce na soutěže. Všimli jste si snad někdy, že by je někdo vyhodil, když tolik let válčili ve Vietnamu? Někdo jim zakazoval soutěžit, když rozpoutali válku? A kdo jen naznačil, že jejich sportovci mají zůstat doma na zadku, protože jejich prezident rozpoutal válku v Iráku? Nikdo. Klid po pěšině a nikdo se neodváží ani kváknout.
Za Českou republiku vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím arbitrážního soudu ministr pro sport a zdraví Boris Šťastný. S jeho postojem prý souhlasí celá vláda. Nevím, kdo všechno s ním souhlasí, vím jen o Babišovi – našli se aspoň dva, o kterých víme, že souhlasí s rozhodnutím arbitráže. Okamura ani Rajchl s touto hovadinou naopak nesouhlasí.
Pořád se pokračuje v ústní válce proti Rusku, ždímání emocí a válečném štvaní do tohoto sporu. Na místě politiků bych ale nespoléhala na vzpomínky starších, kteří zuřivě fandili každému, kdo hráli proti Rusům. Taková to byla doba. Bylo to jen proto, že jsme tu měli jejich vojáky a bránili jsme se aspoň řevem u hokeje. Když naši vyhráli, opili jsme se radostí. Když naši prohráli, opili jsme se taky, ale žalem.
To je ovšem minulost a je to jen naše české a slovenské trauma. Tahle doba je pryč a my bychom konečně měli měřit všem stejným metrem, jinak jsme jen emoční „poserové“, co se bojí Sborné.
„Když se to hodí do krámu, sportovci jsou apolitičtí poslové míru. Jakmile se to nehodí, jsou hned nástrojem propagandy – ale podivuhodně to platí jen pro určité národy.“
