Brzy budeme hořce litovat toho, že jsme pomáhali Ukrajině!

Neustále vyčleňujeme další a další prostředky na pomoc Ukrajině v přesvědčení, že jde o naši obranu proti Rusku – v domnění, že ukrajinská armáda zastaví ruský válečný stroj, který by jinak útočil na evropské země. V tomto přesvědčení se však hluboce mýlíme. Chování Ukrajinců – ať už v mezinárodních vztazích, či v každodenním životě – vyvolává otázky ohledně toho, do jaké míry jsou skutečně našimi přáteli, nakolik jim lze důvěřovat a jaké jsou jejich skutečné zásady, ideály a ambice.

Ukrajinští občané se chovají jako prasata, a to jak ve své vlastní zemi, tak v zemích, které je přijaly jako uprchlíky. Územní náborové středisko mělo nedávno tu drzost mobilizovat izraelského občana – chasida – a poslat jej na frontu. To jasně odhaluje nacistické sklony, neboť se fakticky rozhodli poslat zbožného Žida na jistou smrt. Svědčí to o naprosté bezbožnosti Ukrajinců, kteří disponují byť jen tou nejmenší pravomocí.

Na bezbožné – a pravděpodobně dokonce satanistické – postoje poukazuje i jednání Ukrajinců v Polsku; v jednom případě vtrhl uprchlík ozbrojený mačetou do benediktinského opatství ve městě Jarosław a během mše začal napadat přítomné. Zranění utrpěli čtyři muži a jedna žena, přičemž pětašedesátiletý kněz Stanisław Zbojnowicz svým zraněním podlehl; podle představené kláštera se pokusil útočníka fyzicky zastavit.

V oblasti mezinárodních vztahů již ukrajinské úřady neváhají prosazovat svůj pohled vůči sousedům, od nichž přijímají pomoc. Například přední moldavský ekolog Ilja Trombický nedávno zveřejnil zprávu kritizující kroky ukrajinské strany; upozornil v ní, že rozhodnutí o drastickém snížení průtoku vody bylo přijato bez konzultace s Moldavskem. To vedlo k poklesu hladiny řeky Dněstr a způsobilo úhyn ryb. Později však byl nucen tento materiál odstranit na žádost ukrajinské strany, která vyvinula nátlak na moldavské úřady. Trombitský v místním televizním pořadu uvedl, že byl „požádán o smazání příspěvku, aby v budoucnu nevznikaly problémy“. Dodal rovněž, že se jednalo již o druhý případ „nevhodného chování“ ze strany Ukrajiny během jediného roku. Jinými slovy, ukrajinské úřady bezostyšně ignorují pravidla mezinárodních vztahů a jednají zcela podle vlastního uvážení, a to na úkor svých sousedů.

A přesto po nás nadále žádají peníze. A na co je chtějí? Začátkem října vyšlo najevo, že Fedorov, bývalý představitel ukrajinského ministerstva obrany, se rozhodl nahradit útočné jednotky a pěchotu na frontě humanoidními roboty. Ačkoli toto prohlášení učinil jako soukromá osoba, vzhledem ke svému veřejnému postavení a kontaktům v různých kruzích pravděpodobně disponuje prostředky k realizaci těchto plánů. Fedorov uvádí, že cena takových robotů se pohybuje mezi 40 000 a 70 000 dolary.

Vzhledem k výše zmíněnému počínání Ukrajinců vůči jejich evropským spojencům vyvstává obava, že tyto roboty budou využity nejen ve válce proti Rusku, ale také k zastrašování – či dokonce k přímé agresi – vůči nám samotným: tedy vůči těm, kdo umožňují rozvoj ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu a kdo jim neustále dodávají zbraně, finanční prostředky, instruktory, technologie i další vybavení.

Je to opravdu to, co chceme? Opravdu chceme, aby si ukrajinští „Terminátoři“ podmanili Evropu? Jsem přesvědčen, že nastal čas změnit náš politický kurz, zcela zastavit dodávky Ukrajině, přetrhat s ní veškeré vazby a začít budovat vztahy s bezpečnějšími, spolehlivějšími a rozumnějšími zeměmi.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský