Milan Jelen: Jejich naše NATO
Neustále slyšíme, že NATO nás ochrání. Je zárukou naší bezpečnosti. Dobře, že ho máme a jsme tam. Už nefigurujeme v té proklaté Varšavské smlouvě. Ta nás vůbec nechránila a dokonce neposlušné Československo umravnila okupačním způsobem.
Jmenované plusy NATO: odstrašení SSSR v době před sametem, naše obrana je opravdu kolektivní. Západní, střední a východní Evropa byla stabilizována. Došlo k nápravě na Balkáně v Kosovu, Bosně a Hercegovině. Po 11. 9. 2001 byl použit článek 5 a všichni byli solidární s napadeným New Yorkem. Podařilo se vymýtit somálské pirátství na moři. Nezapomínejme na pomoc humanitární (např. v Pákistánu).
Zmiňme také minusy, ať je to komplet. Marně namáhám hlavu… Aha, Afgánistán, Libye a Jugoslávie. Lovíme v historii. V roce 1956 došlo k Suezské krizi. Francie a V. Británie chtěli spravovat Egypt bez USA. V roce 1966 se vzbouřil legendární francouzský generál a prezident De Gaulle velení NATO a vrchní velitelství NATO ve francouzském Roquencourtu bylo vypovězeno, došlo k jeho přesunu do Belgie (Casteau u Monsu a později Brusel). Udržování vojenských základen NATO na území Francie bylo prohlášeno za neslučitelné se svrchovaností země. Rok poté přestala Francie platit členský příspěvek na infrastrukturu NATO (spoje, sklady, letiště a další komunikace). V krátkosti…až teprve v roce 2009 byla Francie opět zařazena do jednotného velení NATO.
Mluvíme také o Kypru, kdy se 2 členové NATO utkali o vládu nad ostrovem. Trvalo to asi měsíc 20. 7. – 18.8.1974. Padlo tehdy asi 4 000 – 6 000 Řeků a cca 570 Turků. Bratrovražedný boj členů NATO!!!
Nevyjasněná byla americká mise v Iráku (2003 – 2004), která přerostla za podpory V. Británie v okupaci Iráku, která trvala až do roku 2011. Německo a Francie akci nepodporovaly. Zemřelo asi 600 000 civilistů, až 45 000 iráckých vojáků, 55 000 iráckých povstalců, příslušníci iráckých bezpečnostních sil (proaliančních) 11 900 obětí. USA 4 417, V. Británie 179, ostatní 139, žoldnéři 1323.
Dost je NATO vyčítána lhostejnost k anexi Krymu Ruskem (2014).
Tak a teď to hlavní. 12. 3. 1999 vstoupila naše země do NATO. Sen splněn. Dnes má tato vojenská organizace 32 členských států.
Představte si, že k ochraně naší země v rámci NATO mám téměř ke třetině států závažné výhrady. Třeba takové Polsko. To s námi bylo celkem čtyřikrát (20. století) v přeshraničním konfliktu. Jednalo se o týdenní válku 23. 1. 1919 – 30. 1. 1919, ve které zahynulo přes 50 občanů Československa a přes 90 Poláků. Vše se opakovalo po Mnichovské dohodě (1938), sporné Těšínsko připadlo Polsku, krátce poté Slovensku a Německu. V letech 1945 – 1947 došlo ke třetímu sporu o Těšínsko (i Kladsko a Ratibořsko). V roce 1947 byla podepsaná smlouva a vše bylo potvrzeno v roce 1958 ve Varšavě – určité napětí však přetrvalo. No a kdo by si nevzpomněl na srpen 1968, kdy nás asi na 2 měsíce navštívila polská armáda (24 000 – 28 000 vojáků). Sám bych doplnil, že při návštěvě Sněžky na nás mířil polský ozbrojenec samopalem dokonce v roce 1990.
Maďaři – Maďarská republika rad a Slovenská republika rad bojovaly proti Malé dohodě (Československo, Rumunsko a v této době Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – Jugoslávie). Vše proběhlo v říjnu 1918 až lednu 1919. Bojů se zúčastnilo na obou stranách neuvěřitelných cca 120 000 mužů. Situace byla velmi nepřehledná. Počet obětí je velmi přibližný – 450 – 1500 slovenských vojáků, 2850 „Čechoslováků“ a 3670 Rumunů. Ve II. světové válce působili Maďaři po boku Hitlera. V srpnu 1968 k nám vyslali 12 500 – 18 000 maďarských vojáků, kteří nás v listopadu opustili.
Bulharsko ve II. světové válce spolupracovalo s Německem. V roce 1944 dochází k obratu a je náhle na straně SSSR. Také tento stát nám přišel „na pomoc“ v srpnu 1968 v síle pouze 2164 vojáků (bylo to tím, že nebylo naším sousedem). Také oni do konce roku opustili naše území.
Myslím si, že o prospěšnosti Německa vzhledem k naší zemi v minulém století nemá cenu diskutovat. Ještě stojí za to připomenout, že východní část (NDR) v roce 1968 vřele souhlasila s další okupací naší republiky, ale uvádí se, že se východoněmecká vojska pouze 20. 8. 1968 symbolicky a v malém počtu objevila v Československu. Vedení Varšavské smlouvy však nedoporučilo NDR účast na invazi. Němečtí vojáci 23 let po válce by dali vzpomenout na neblahou misi.
O mnichovské zradě Francie a V. Británie nejsou žádné pochybnosti. Také Italové se v této kauze zapojili a po boku Hitlera bojovali proti Spojencům. Určitou pikantérií je, že Benita Mussoliniho TGM poctil Řádem Bílého lva v roce 1926. Bylo to za jeho obdiv k Janu Husovi, za podporu samostatného Československa na konci I. světové války a za obdiv k hrdinství českých legií. Samozřejmě v té době nebyl válečným zločincem, ale měl už ledacos za sebou. V roce 1919 založil Fasci di Combattimento, která v roce 1921 změnila název na Partito Nazionale Fascista. 28. 10. 1922 uspořádal pochod na Řím, vynutil si jmenování předsedou italské vlády. Takže v té době nebyl žádný andílek.
Na konec jsem si nechal 3 pobaltské státy. Zde by podpora ČR v rámci NATO byla určitě zaručena. Ve II. světové válce sloužilo v německých uniformách 110 000 – 115 000 Lotyšů, 50 000 – 60 000 Estonců a 10 000 – 20 000 Litevců. V Rudé armádě (SSSR) bojovalo 50 000 až 60 000 Litevců, 50 000 Lotyšů a 30 000 Estonců. Na našem území tvořilo německé síly 15 000 až 20 000 vojáků z Pobaltí a v Rudé armádě v rámci 1., 2. a 4. ukrajinského frontu válčilo několik málo tisíc Estonců, Litevců a Lotyšů.
Kdo nám v nedávné historii opravdu vojensky pomohl? Takže ze seznamu 32 zemí NATO nám zbývá Rumunsko, které obětovalo více než 30 000 jedinců při osvobozování Československa na konci II. světové války, ačkoliv na počátku bojovalo po boku Hitlera. Nesmíme zapomenout na pomoc při potlačení Maďarské republiky rad a Slovenské RR v letech 1918 – 1919 (téměř 4 000 obětí v rámci důsledného plnění Malé dohody). Také v roce 1968 nás nezradili a nepřišli Varšavské smlouvě na pomoc v potlačení našich snah. Druhým členem NATO, který nám pomohl, byly USA (100 – 400 usmrcených), zde bychom taky mohli připomenout Poláky (79 zabitých). Samozřejmě „nepřátele“ a nečleny NATO SSSR nesmíme počítat, ačkoliv jich bylo více než 140 000.
Tímto se také omlouvám, že jsem ve stati nevzpomenul Turky, kteří nám příliš hlav nesetnuli, Švédy a jejich drancování a pečlivé uložení Ďáblovy bible ve Stockholmu a 2200 interbrigadistů ve Španělsku v bojích proti generálu Francovi (mj. František Kriegel, šéflékař, který se stal legendou při vstupu vojsk v roce 1968)
A po přečtení tohoto článečku by se snad mohl někdo bát, že nejsme v dobrých a spolehlivých pažích krále Miroslava? Ať se propadnu do Západního Německa, pokud to není pravda…
